Minstrberské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Minstrberské knížectví
Herzogtum Münsterberg (německy)
Księstwo Ziębickie (polsky)
 Javorské knížectví 13211742/1791 Pruské království 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Slezská knížectví 13221331, Minstrberské knížectví vyznačeno fialově
Minstrberk (Ziębice)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
vznik:
1321 – dělení dědictví po Bolkovi I.
zánik:
1742 – dobyto Pruskem)
Státní útvary a území
Předcházející:
Javorské knížectví Javorské knížectví
Nástupnické:
Pruské království Pruské království

Minstrberské knížectví (německy Herzogtum Münsterberg, polsky Księstwo Ziębickie) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem Minstrberk (nyní Ziębice).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historická mapa knížectví, Friedrich Bernhard Werner

Vzniklo roku 1321, když město a jeho okolí obdržel Boleslav II. Minsterberský při dělení dědictví po svém otci Bolkovi I. z rodu Piastovců a již roku 1336 bylo dobyto Karlem IV. (tehdy ještě jen moravským markrabětem) a poddalo se Čechám. Po Bolkově smrti roku 1341 v knížectví vládl jeho syn Mikuláš až do své smrti roku 1351 a po něm vládl jeho syn Bolek III. až do roku 1410. V letech 14101420 vládli Minstrbersku společně bratři Jindřich a Jan, přičemž po smrti Jindřicha roku 1420 vládl Jan až do své smrti 27. prosince roku 1428, kdy padl v bitvě u Staré Jesenice proti husitům. S ním vymřela minstrberská větev Piastovců.

Roku 1429 zastavil Zikmund Lucemburský jako český král celé knížectví českému pánu Půtovi z Častolovic a po jeho smrti roku 1435 držela zástavu jeho vdova Anna z Koldic. Roku 1435 zemské stavy pro knížectví přijaly jako kněžnu Eufémii z Oettingenu, neteř posledního knížete, která se ovšem kvůli sporům s Annou z Koldic již příštího roku vzdala trůnu. Roku 1440 Anna z Koldic prodala knížectví svému druhému manželovi Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Zemské stavy ovšem stále rebelovaly proti jeho vládě, takže Hynek roku 1442 pro výstrahu vypálil klášter v Jindřichově.

Roku 1443 byl jako kníže vybrán Vilém I. Opavský, který svůj nárok zakládal na tom, že je jednak synem Kateřiny Minstrberské, dcery knížete Jana a dále, že je ženatý se Salomenou z Častolovic, dcerou Půty z Častolovic. Nicméně spor s Hynkem Krušinou byl vyřešen až následujícího roku 1444. Po smrti Viléma I. se knížetem stal jeho bratr Arnošt Opavský, který posléze knížectví prodal Jiřímu z Poděbrad.

Roku 1472 se vlády nad knížectvím ujali synové Jiřího z Poděbrad Jindřich I. Starší, Viktorín z Poděbrad a Hynek z Poděbrad. Po vymření Poděbradů roku 1569 se knížectví vrátilo českému králi. Roku 1654 je císař Ferdinand III. udělil Auersperkům a roku 1742 bylo knížectví dobyto a spolu s větší částí Slezska pruským králem Fridrichem II. připojeno k Prusku.

Minstrberská knížata[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]