Volovské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Volovské knížectví
Księstwo wołowskie
Herzogtum Wohlau
 Olešnické knížectví 14711675 České království 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Volovské knížectví je na mapě pod číslem 5
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
Státní útvary a území
Předcházející:
Olešnické knížectví Olešnické knížectví
Nástupnické:
České království České království

Volovské knížectví (polsky Księstwo wołowskie, německy Herzogtum Wohlau) bylo jedním z mnoha slezských knížectví, s hlavním městem Volov (pol. Wołów)

Zpočátku bylo Volovsko součástí Vratislavského knížectví, ale po rozdrobení Slezska roku 1248 se stalo součástí Hlohovského knížectví a roku 1312 se stalo součástí Olešnického knížectví až do roku 1471, kdy se osamostatnilo. Roku 1329 se stalo součástí Zemí Koruny české.

Volovský knížecí zámek

Roku 1504 se Volovsko spojilo s knížectvím Minstrberským a roku 1517 je koupila rodina Thurzů, která je po 6 letech prodala lehnickým knížatům. V letech 16531664 bylo knížectví opět samostatné, ale již roku 1675, kdy zemřel poslední legitimní Piastovec Jiří Vilém Lehnicko-Břežsko-Volovský, se knížectví stalo přímou korunní doménou českých králů. Roku 1742 bylo knížectví anektováno Pruskem, což byla i jedna z příčin sedmileté války.

Literatura[editovat | editovat zdroj]