Kašubsko
| Kašubsko | |
|---|---|
 | |
 Vlajka  Znak | |
| Geografie | |
 Rozšíření kašubštiny | |
| Status | region, historická země |
| Souřadnice | 54°15′5″ s. š., 17°41′15″ v. d. |
| Obyvatelstvo | |
| Jazyk | kašubština, polština |
| Správa regionu | |
| Stát |  Polsko |
| Nadřazený celek | Polsko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kašubsko (kašubsky Kaszëbë, polsky Kaszuby, latinsky Cassubia) je historické a etnografické území na severu Polska, rozkládající se mezi řekami Łeba a Wda a pobřežím Baltského moře. Tvoří jádro tradičního osídlení Kašubů, západoslovanského národa považovaného za přímé potomky starých Pomořanů.[1] Hlavními městy regionu jsou Kościerzyna, Kartuzy, Bytów, Wejherowo a částečně i Gdaňsk, který byl po staletí kulturním a hospodářským centrem. Území je dnes součástí Pomořského vojvodství.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Název Cassubia (lat.) a Kaszëbë (kašubsky) pochází z označení staroslovanského kmene Kaszubů, doloženého ve středověkých pramenech jako Cassubitae, Cassubiani či Cazubitae. Etymologie není jednotně vykládána – nejčastěji se spojuje s praslovanským kasz (sláma, stéblo) nebo s výrazem kaszuby („obyvatelé močálů“), případně se vztahuje ke krajině s množstvím jezer, lesů a rašelinišť.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Rané dějiny
[editovat | editovat zdroj]Území dnešního Kašubska bylo od 7. století osídleno západoslovanskými Pomořany. Vzniklo zde několik knížectví, z nichž významné bylo Knížectví východních Pomořan (Pomorania Orientalis) se sídlem v Gdaňsku. Ve 12. století bylo formálně podřízeno Polsku, avšak po roce 1227 získalo širokou autonomii pod vládou gdaňských vévodů.
Nadvláda Řádu německých rytířů
[editovat | editovat zdroj]Roku 1308 Gdaňsk dobyl Řád německých rytířů, což znamenalo více než 150 let silné germanizace a rekatolizace. Po třináctileté válce (1454–1466) připadla oblast Polskému království jako Královské Prusy.
Novověk
[editovat | editovat zdroj]Po prvním dělení Polska (1772) připadlo Kašubsko Prusku a bylo začleněno do provincie Západní Prusko (Westpreußen). V 19. století se rozvinulo kašubské národní hnutí (např. Florian Ceynowa, Aleksander Majkowski).
20. století
[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce bylo Kašubsko (s výjimkou svobodného města Gdaňsk) připojeno k Polsku.[3] Za okupace (1939–1945) čelili Kašubové perzekucím, deportacím a germanizaci. Po roce 1945 bylo území plně začleněno do Polska a německé obyvatelstvo bylo převážně vysídleno.
Obyvatelstvo a kultura
[editovat | editovat zdroj]Kašubové si udržují svébytnou identitu. Kašubština (język kaszubski) je západoslovanský jazyk blízký polštině, s pomořanským substrátem a vlivy němčiny. Od roku 2005 má v Polsku status regionálního jazyka a v některých obcích (např. Sierakowice, Linia, Chmielno) se používá v úředním styku a vyučuje ve školách. K tradiční kultuře patří kašubská výšivka (modro–žluto–zelená paleta), dřevěná architektura, lidová hudba (dudy, housle) a pověsti o Stolemowích (obrech) či Diôbù Kaszëbsczim (kašubském čertu).
Hospodářství a turismus
[editovat | editovat zdroj]Region tisíců jezer a lesů bývá nazýván Kašubské Švýcarsko (polsky Szwajcaria Kaszubska). Rozvíjí se zde agroturistika, rybářství a drobné zemědělství; v posledních desetiletích také ekoturistika a etnografické muzejnictví – např. Muzeum Kašubů v Kartuzích nebo skanzen ve Wdzydze Kiszewskie.
Symbolika
[editovat | editovat zdroj]Tradičním symbolem Kašubska je černý gryf na zlatém poli, původně erb vévodů z východního Pomořanska. Stejný znak používá i Svaz Kašubů (Zrzeszenie Kaszubsko-Pomorskie). Kašubská vlajka je žluto–černá (žlutý pruh nahoře, černý dole).
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Tradiční kašubská výšivka (škola Żukowo) -
Wdzydze Kiszewskie – dřevěný dvorek z Raduně -
Krajina Kašubského Švýcarska (Brodnica Dolna) -
Kašubská vlajka -
Znak Kašubska
.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ceynowa, Florian: Rozmova Pólocha z Kaszëbą. Toruń, 1850.
- Majkowski, Aleksander: Żëcé i przigodë Remusa. Gdańsk, 1938.
- Historia Kaszub i Pomorza. Wydawnictwo Uniwersytetu Gdańskiego, 2010.
- Encyklopedia Kaszubska. Instytut Kaszubski, Gdańsk, 2015.
- Słownik etymologiczny języka polskiego. PWN, Warszawa, 1999.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kašubsko na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Svazu Kašubů (polsky)
- Muzeum Kašubů v Kartuzích (polsky)
