Zaháňské knížectví
| Zaháňské knížectví Księstwo Żagańskie Herzogtum Sagan
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Zaháňské knížectví (polsky Księstwo Żagańskie, německy Fürstentum Sagan) bylo jedno ze slezských knížectví v Dolním Slezsku. Hlavním městem byla Zaháň.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vzniklo roku 1274 oddělením západní části Hlohovského knížectví a existovalo samostatně až do roku 1304, poté v letech 1322 až 1394 v letech 1413 až 1472. Od roku 1329 bylo vazalem Českého království, roku 1472 bylo připojeno k Sasku, nicméně roku 1549 bylo opět včleněno k zemím Koruny české. Posléze bylo roku 1742 anektováno Pruskem. Bylo pak oficiálně vedeno jako Zaháňské vévodství (německy Herzogtum Sagan).
Po smrti Konráda I. Hlohovského roku 1274 jeho dědicové Hlohovsko rozdělili mezi sebe, s tím, že Zaháňsko získal jeho nejmladší syn Přemek. Ten již roku 1284 vyměnil svou zemi za Knížectví stínavské a knížetem se stal jeho starší bratr Konrád II. Hrbatý. Po jeho smrti roku 1304 bylo knížectví znovu připojeno k Hlohovsku pod vládou přeživšího bratra Jindřicha III. Hlohovsko-Zaháňského. Po něm nastoupil roku 1309 jeho nejstarší syn Jindřich IV. Věrný, který roku 1321 opět Hlohovsko rozdělil mezi sebe a své bratry, a to tak, že si ponechal Zaháňsko. Roku 1329 se stal vazalem Českého království. Po jeho smrti roku 1342 nastoupil jeho syn Jindřich V. Železný, který se vzpíral složit vazalskou přísahu českému králi a byl k tomu donucen až vojensky roku 1344. V letech 1369 až 1393 vládl Zaháňsku jeho syn Jindřich VI. Starší, který zemřel bez potomků a knížectví bylo sjednoceno s Hlohovskem.
Již roku 1412 se však Zaháňsko stalo samostatným pod vládou Jana I. Zaháňského, který vládl velmi krutě. Po jeho smrti roku 1439 vládli knížectví (s přestávkami a v různých kombinacích) jeho synové Baltazar Zaháňský, Rudolf Zaháňský, Václav Zaháňský a Jan II. Šílený. Posledně jmenovaný, poté co svého bratra Baltazara umořil hlady a Václava dostal pod opatrovnictví pro jeho psychickou nemoc, se stal roku 1472 jediným vládcem Zaháňska, které ale téhož roku prodal saskému vévodovi Albrechtovi III. Srdnatému jako léno českého krále za 50 000 zlatých. Tím skončila vláda Piastovců nad touto zemí.
Albertinská větev rodu Wettinů vládla knížectví až do roku 1549, kdy je vyměnili za české exklávy v Sasku a Zaháňsko se opět stalo českým. Roku 1614 bylo vydáno zemské zřízení Záhaňska. V letech 1627 až 1634 byl knížetem Albrecht z Valdštejna a v letech 1646 až 1785 byli knížaty Lobkovicové. Ti zemi prodali kuronskému knížeti Petru Bironovi, po němž zemi zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína Zaháňská. Po ní roku 1842 nastoupila její sestra Paulina a nakonec roku 1845 další sestra Dorothea von Biron. Po ní knížectví vlastnili její potomci de Talleyrand-Perigord až do roku 1935.
Znak
[editovat | editovat zdroj]Vývoj zemského znaku vévodství byl komplikovaný, v závislosti na panující knížecí dynastii. Ve středověku byla znakem Zaháňska slezská orlice zde vládnoucích Piastovců, viz též čtvrcená s šachovnicí Hlohovska, z něhož bylo Zaháňsko územně vyděleno.
V raném novověku, kdy se Zaháňsko, po vládě saských vévodů, vrátilo do moci českých králů, pak v roce 1559 udělil Ferdinand I. zaháňským stavům zemský znak v podobě modrého štítu se zlatým čili žlutým korunovaným a dvouocasým lvem, vycházejí ze symboliky českého lva. Tento modrý štít se lvem držel anděl, jen jako strážce štítu či štítonoš (ne ve štítě znaku).[1]
Za vlády Albrechta z Valdštejna (jako vévody zaháňského) došlo ke spojení figur anděla a lva v polích jednoho štítu jeho erbu a tak se tyto dvě figury anděla a lva dostaly i do velkého knížecího erbu Lobkoviců (z titulu zaháňských vévodů) a byla k nim přidána i původní slezská orlice. Až s nástupem zaháňského vévody Petra Birona, došlo v jeho knížecím erbu k užití samotné figury anděla, považovaného od 19. století za vlastní znak Zaháňska. Fakticky vzato byl však (roku 1559 panovníkem uděleným) znakem vévodství právě a pouze zlatý lev v modrém poli. Tato skutečnost však byla zcela zapomenuta, takže ani Lobkovicové již neznali původ toho lva ve svém knížecím erbu (mylně jej považovali za tzv. polepšení svého knížecího erbu).[2]
-
znak vévody Zaháňského (ve štítě slezská orlice, anděl a lev, na přilbě hlohovská šachovnice) zavedený v knížecím rodě Lobkoviců (s řádem Zlatého rouna)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ STARÝ, Marek. STARÝ, Marek. Anioł księstwa żagańskiego w herbu księcia Wallensteina i jego geneza Przyczynek do heraldycznej symboliki księstw śląskich. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2026-02-09].
- ↑ LOBKOWICZOVÁ, Marie. Vývoj znaku pánů z Lobkowicz. Heraldická ročenka. Praha: Česká numismatická společnost, pobočka Heraldika. Roč. 1980, s. 62-73. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2003. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zaháňské knížectví na Wikimedia Commons
