Zaháň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zaháň
Żagań
pohled na střed města
pohled na střed města
Zaháň – znak
znak
Zaháň – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška100 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátPolskoPolsko Polsko
vojvodstvíLubušské
Zaháň
Zaháň
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha39,92 km²
Počet obyvatel26 490 (2006)
Hustota zalidnění663,6 obyv./km²
Správa
StarostaSławomir Kowal
Oficiální webwww.um.zagan.pl
Adresa obecního úřadupl. Słowiański 17
68-100 Żagań
Telefonní předvolba+48 68
PSČ68-100 až 68-103
Označení vozidelFZG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaháň (polsky Żagań, německy Sagan, hornolužickosrbsky Zahań, latinsky Saganum) je město v jihozápadním Polsku, v Lubušském vojvodství. Leží na řece Bobr zhruba uprostřed mezi Chotěbuzí a Vratislaví. Místní pozoruhodností je zámek, který získal současnou barokní podobu přestavbou v roce 1670.

Zaháň je okresním městem. Okres (pol. powiat) má rozlohu 1131,29 km², z čehož katastr města zaujímá 39,92 km², tedy 3,53 %. V okrese žije 82 525 obyvatel, z toho 50 407 ve městech a 32 118 ve vesnicích (stupeň urbanizace okresu je tedy 61,1 %). V samotném městě Zaháň žilo k 30. červnu 2004 celkem 26 665 obyvatel, tedy 32,4 % obyvatel okresu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Zaháni pochází z roku 1202, v roce 1285 pak Zaháň získala městské právo. Město bylo dlouho sídelním městem slezského údělného knížectví. Poté, co bylo od roku 1252 součástí knížectví hlohovského, stalo se v létech 14131472 sídlem samostatného Zaháňského knížectví dynastie Piastovců.

V pozdním středověku se kulturním střediskem regionu stalo augustiánské opatství, založené v roce 1284. Hlavními odvětvími zaháňského hospodářství té doby bylo soukenictví, pivovarnictví a obchod se železem.

Jan II. Šílený (řečený Ukrutný nebo též Zlý) prodal roku 1472 knížectví spolu s městem rodu Wettinů a město se tak stalo součástí saského vévodství. V 15. století se šířila reformace a za Jindřicha I. (V.) Zbožného, který byl vévodou saským v letech 15391541, se protestantství stalo saským státním náboženstvím. Jindřichův následovník, saský vévoda a kurfiřt Mořic Saský, přenechal roku 1549 Zaháň českému králi Ferdinandu I. Habsburskému.

Model tábora Stalag Luft III

V roce 1627 získal Zaháň do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. Na Valdštejnovo pozvání působil ve městě v letech 16271630 astronom a matematik Jan Kepler. Roku 1646 město získal Václav Eusebius Popel z Lobkovic, který nechal později zámek přestavět podle plánů italského architekta Antonia della Porta.

V roce 1786 koupil Zaháň Petr Biron, poslední vévoda kuronský. Jeho dědičkou byla nejstarší dcera Kateřina Vilemína – paní kněžna z Babičky Boženy Němcové, která Zaháň vlastnila v letech 1800-1839. Po smrti Kateřiiny Vilemíny zámek vlastnila mladší sestra Paulina a od roku 1845 nejmladší a nevlastní sestra Dorotea, která zámek zakoupila od Paulinina syna. Dorotea byla provdána za Edmonda de Talleyrand-Périgord. Po rozchodu s ním začala vést domácnost jeho strýci vévodovi Talleyrandovi, známému politikovi a státníkovi Francouzské revoluce; později se stala jeho milenkou a po jeho smrti v roce 1838 jeho univerzální dědičkou. Toto období je v Zaháni považováno za „zlatý věk“, neboť majitelé značně investovali do architektury a výzdoby zámku. Zaháň navštěvovali přední evropští umělci, mezi nimi Ferenc Liszt. Dorotea na Zaháni žila až do své smrti roku 1862. Dorotea zámek rekonstruovala, na kraji parku postavila nemocnici, která funguje dodnes, a část parku nechala jako památku na nejstarší sestru upravit pod názvem "Vilemínina louka". Jméno Sagan si zvolila jako pseudonym francouzská spisovatelka Françoise Saganová. Šlo o odkaz na osobnost z rodu Petra Birona, která se objevila v románu od Marcela Prousta. Jedna z verzí má za to, že se jedná o Kateřinu Vilemínu.

Během 2. světové války byl nedaleko města Zaháně zřízen zajatecký tábor Stalag Luft III, v němž bylo vězněno 10 000 zajatců. 24. března 1944 se 76 spojeneckých zajatců pokusilo o útěk 110 m dlouhým hlubokým tunelem v hloubce 9 metrů při tzv. Velkém útěku. Poslední z nich byli chyceni již u východu z tunelu. Útěk se zdařil pouze 3 z nich. Podle události byl natočen film se Steve McQueenem v hlavní roli. Po válce bylo v Londýně vyslýcháno a oběšeno dvacet německých policistů a gestapáků, kteří se podíleli na brutálním potlačení útěku.

V roce 1945 předalo Německo Zaháň Polsku.

Zaháň a Božena Němcová[editovat | editovat zdroj]

Rodiče Boženy Němcové Jan a Terezie Panklovi s rodinou se do Zaháně odstěhovali z Ratibořic na jaře 1845. V té době již byla Němcová provdána a známa jako začínající spisovatelka. Navštívila Zaháň na podzim roku 1848. V roce 1856 se rozhodla poslat svého syna Karla, který se učil v Praze zahradníkem, na zkušenou. Požádala mladší sestru Marii, která byla v Zaháni provdána, aby Karlovi zajistila v zámecké zahradě místo.[1] Z Karlova pobytu se zachovala korespondence s matkou z let od roku 1856 do roku 1858, kdy ze Zaháně odešel.[2]

Rodiče Boženy Němcové v Zaháni dožili a byli zde pochováni. Josef Pankl zemřel roku 1850. Terezie Panklová byla roku 1857 propuštěna ze zámecké služby a s nepatrnou penzí přežívala do roku 1863, kdy též zemřela.[1]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]


Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Německo Netphen, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Německo Ortrand, Braniborsko, Německo
Německo Teltow, Braniborsko, Německo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOBKOVÁ, Helena. Božena Němcová a Zaháň. Praha: ARSCI, 2001. ISBN 80-86078-11-6. 
  2. NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence III.. Praha: Nakladatelství lidové knihovny, 2006. ISBN 80-7106-764-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]