Kateřina Vilemína Zaháňská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kateřina Vilemína Zaháňská
Wilhelmine von Sagan by Grassi.jpeg
Narození 8. února 1781
Jelgava, Flag of Courland (state).svg Kuronské vévodství (dnes Lotyšsko)
Úmrtí 29. listopadu 1839 (ve věku 58 let)
Vídeň, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Zaháň, kostel sv. Kříže
Ocenění Řád Luisin
Manžel(ka) Jules Armand Louis de Rohan (18001805)
Vasilij Sergejevič Trubeckoj (18051806)
Karl Rudolf von der Schullenburg (18191828)
Rodiče Petr Biron a Dorothea von Medem
Příbuzní Dorothea von Biron
Paulina Zaháňská
Joanna Biron
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kateřina Vilemína Zaháňská

Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská (8. února 1781, Mitava, dnes Jelgava29. listopadu 1839 Vídeň, Rakousko), rozená Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland, byla rakouská a slezská šlechtična a politička. Ze svých čtyřech křestních jmen používala nejčastěji jméno Vilemína. České veřejnosti je známa především jakožto literární postava ze stěžejního díla Boženy Němcové Babička. Boženu Němcovou jako dceru svých zaměstnanců znala a podporovala. Zemřela však dva roky po sňatku Boženy Němcové s Josefem Němcem, tedy dříve než se mohla rozvinout spisovatelská dráha Boženy Němcové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla nejstarší dcerou Petra Birona, vévody kuronského a zemgalského, později vévody zaháňského a jeho třetí manželky kuronské šlechtičny Anny Charlotty Dorothey von Medem. Kuronsko, které je dnes součástí Lotyšska, v té době bylo lenním územím polského království a tvořilo nárazníkové území mezi Polskem a Ruskem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 Kuronsko připadlo Rusku. Vévoda Petr obdržel finanční odškodnění a mohl i s manželkou používat doživotně svůj kuronský vévodský titul. Poté, co opustil Kuronsko, přesídlil na své statky, které získal do majetku koncem 18. století ve Slezsku - Zaháň (Sagan) a ve východních Čechách - Náchod. Vilemína měla tři mladší sestry: Marii Paulinu Luisu, provdanou kněžnu Hohenzollern-Hechingen (1782–1845), Johannu Katharinu, pozdější vévodkyni di Acerenza (1783–1876) a Dorotheu pozdější vévodkyni de Dino a de Sagan (1793–1862), nemanželskou dceru své matky, kterou Petr Biron legitimizoval. Dorothea je dnes některými badateli a historiky pokládána za fyzickou matku české spisovatelky Boženy Němcové.[1] Tato teorie však není podložena přesvědčivými důkazy. Pokud by tomu tak bylo, vévodkyně Vilemína byla její tetou.

Od tří do pěti let cestovala s rodiči po Evropě, po návratu roku 1786 žila v Mitavě především se svým otcem a sestrami. Matka často cestovala, plnila i diplomatické úlohy a návrat domů oddalovala. Mateřské povinnosti jí nezatěžovaly. Kateřina a její sestry měly vychovatele, nejvíce ji ovlivnila Polka Antonie Forsterová, která vyrostla v Anglii. Díky ní se Vilemína stala vášnivou anglofilkou. Zároveň ji ovlivnily vychovatelčiny ideály osvícenectví a její tichý obdiv k Velké francouzské revoluci. Byla však nesmiřitelnou odpůrkyní císaře Napoleona a proto se stala také aktivní účastnicí protinapoleonské koalice.

Poslední léta života otce a jeho rodiny popisuje Alois Jirásek ve své novele Na dvoře vévodském. Po smrti otce v roce 1800 zdědila Vilemína Zaháňské knížectví, náchodské panství a řadu nemovitostí, mezi nimi i zámek v Ratibořicích, který nechala v letech 1825–1826 přestavět v empírovém stylu. Toto sídlo si zejména oblíbila, zde proběhly v rámci protinapoleonské koalice v roce 1813 její schůzky s ruským carem Alexandrem I.

Z Vilemíny se stala mimořádně vzdělaná, inteligentní, bystrá, nadaná a aktivní žena, která se později věnovala politice, i když především ze své záliby a díky svému společenskému postavení. Díky ní se také seznámila s tehdy nejvlivnějším rakouským politikem knížetem Klemensem Lotharem Metternichem, se kterým měla po mnoho let přátelský poměr, který v době Vídeňského kongresu (1814-1815) měl intimní charakter. Usilovala o to, aby s ním uzavřela manželství – což se ale nikdy nestalo. Překážkou byla zejména dvě předtím nezdařená manželství, v té době i trvající první Metternichovo manželství a zřejmě i Vilemínina citová nestálost.

Úryvek z dopisu Metternicha Kateřině Zaháňské:

Celou noc se mi zdálo o mé drahé přítelkyni, viděl jsem nás oba v Praze, hovořili jsme, snad stokrát jsem Ti opakoval, že Tě miluji. Ty jsi mi naslouchala a neodpovídala jsi, nechápal jsem Tvé mlčení, náhle ses mi vrhla kolem krku a řeklas mi: "Nuže, drahý příteli, dokaž mi to, co mi stále opakuješ!"

Vilemína však měla řadu dalších milostných vztahů. Paralelně s Metternichem v době Vídeňského kongresu i s knížetem Alfredem Windischgrätzem. Ani ten se s ní pro odpor rodiny nemohl oženit. Opět z Metternichova dopisu Vilemíně: "Manželství je stav, který pro Tebe nebude nikdy ten pravý. Takové nezávislé duši jako je tvá, nemůže povinnost přinést klid. Svazky? Všechny je zpřetrháš."

Byla celkem třikrát provdána, žádné z jejích manželství nebylo příliš šťastné.[zdroj?] Prvním manželem byl princ Louis Rohan Guémenée, druhým ruský kníže Vasil Sergejevič Trubeckoj. Obě manželství uzavřená v prvním desetiletí 19 století trvala jen krátce. Poté už nadále vystupovala jako vévodkyně zaháňská. Poslední, třetí manželství uzavřela uzavřela s hrabětem Karlem Rudolfem Schulenburgem v roce 1819. S ním do Ratibořic přišel v roce 1820 i jeho kočí Jan Pankl s Terezií Novotnou, kterou si v tomto roce vzal za ženu v kostele v České Skalici. S nimi přišla z Vídně i malá Barunka, pozdější spisovatelka Božena Němcová. Manželství s hrabětem Schulenburgem zaniklo po Vilemínině přestoupení na katolickou víru (1827). Hrabě však nadále spravoval její panství.

Jedinou dceru Gustavu (1801-1881) měla jako nemanželské dítě se svým vychovatelem švédským generálem Gustavem Armfeltem; její porod byl prý velice těžký a Vilemína po něm zůstala již dále neplodná. Dcera byla vychovávána u partnerových příbuzných a v pozdějších letech se ke své matce už nechtěla vrátit, přestože se o to Vilemína velmi snažila. Nedostatek vlastních dětí si vynahradila péčí o děti svých příbuzných a známých. Měla postupně tři schovanky, z nichž prostřední zemřela v mladém věku. Byly inspirací pro postavu komtesy Hortensie v Babičce.

Ve starším věku přestoupila Vilemína na katolickou víru, usadila se a do značné míry tak vyjadřovala obraz oblíbené a respektované vrchnosti, který o ní vytvořila Božena Němcová v Babičce.

Zemřela ve věku 58 let ve Vídni na následky mozkové mrtvice. Je pohřbena v kapli sv. Kříže v parku zámku v Zaháni.

Jméno známé francouzské spisovatelky a dramatičky Françoise Saganové, nepřechýleně Françoise Sagan, rodným jménem Françoise Quoirez (21. června 193524. září 2004) není sice přímým odvozením od jména Vilemíny Zaháňské (Sagan), jak se někdy traduje, souvisí však s potomkem její sestry Dorothey, která po smrti Vilemíny získala panství Zaháň a používala rovněž titul vévodkyně zaháňská. Tento její vnuk se stal modelovou postavou pro Marcela Prousta v románovém cyklu Hledání ztraceného času.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Známá i neznámá Božena Němcová

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sobková, Helena. Kateřina Zaháňská. Praha - Litomyšl : Paseka, 2007. 314 s. Z tohoto zdroje jsou převzaty citace dopisů. ISBN 978-80-7185-844-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]