Petr Biron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Biron
PeterBiron.png

Narození 15. února 1724
Jelgava
Úmrtí 13. ledna 1800 (ve věku 75 let)
Jeleniów, Lower Silesian Voivodeship
Choť Princess Caroline of Waldeck and Pyrmont
Yevdokiya Yusupova
Dorothea von Medem
Rodiče Ernest Jan Biron a Benigna Gottlieb von Trotha gt Treyden
Děti Paulina Zaháňská
Kateřina Vilemína Zaháňská
Dorothea von Biron
Joanna Biron
Profese politik
Ocenění člen Královské společnosti
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád černé orlice
Řád sv. Ondřeje
Commons Kategorie Peter von Biron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Biron (německy Peter von Biron) (15. února 1724, Mitava13. ledna 1800, Gellenau, [1] Kladské hrabství) byl říšský hrabě, vévoda kuronský a zemgalský v letech 17691795, vévoda zaháňský v letech 17861800. Syn Ernesta Jana Birona.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron se narodil jako nejstarší syn favorita a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, Ernesta Jana Birona a jeho manželky Benigny Gottlieby von Trotha. Mládí prožil v Sankt Petěrburgu. V roce 1735 byl vybrán za manžela carevniny sestřenice Anny Leopoldovny, plány však překazila dvorská intrika Artemije Volynského, která ovšem směřovala proti jeho otci. V roce 1740, po smrti Anny Ivanovny a palácovém převratu, kterým se Anna Leopoldovna zmocnila vlády ve jménu svého syna Ivana VI., byl spolu s rodiči poslán do vyhnanství na Sibiř. Zde rodina pobývala do té doby, než vládu převzala (dalším palácovým převratem) druhorozená dcera Petra Velikého Alžběta I. Petrovna; ta vyhnanství zmírnila na domácí vězení a rodina dlela v Jaroslavli na Volze. Až Alžbětin následník Petr III. dovolil v roce 1762 Ernestovi Janu Bironovi vrátit se do Sankt Petěrburgu, vrátil mu dokonce i úřady a řády; to znamenalo obrat v životě i jeho syna Petra, kterému byla udělena hodnost generálmajora jízdy.

Kníže kuronský a zemgalský[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron

Po návratu Ernesta Johanna Birona na trůn Kuronska a Zemgale v roce 1763 se Petr Biron stal jeho následníkem a převzal regentství. V roce 1764 složil lenní slib Stanisłavu Augustovi Poniatowskému.

Formálně vládu převzal v roce 1769 po otcově abdikaci, titul vévody získal v roce 1772. Jeho působení jako vévody kuronského nebyl příliš zdařilé, vedl nestabilní a neúspěšnou politiku. Zděděním sycovského panství (něm. Polnisch-Wartenberg, později Groß Wartenberg) se stal i vlastníkem velkých statků ve Slezsku a v Čechách. K nim postupně přikoupil další rozsáhlé majetky v těchto zemích:

Trávil i s manželkou, říšskou hraběnkou z kuronské šlechty Doroteou von Medem hodně času na cestách v zahraničí, nechav správu země v rukou pověřených správců, kteří ovšem zemi vedli spíše ke svému než jejímu prospěchu. Rozpory mezi vévodou a jimi na sebe nenechaly dlouho čekat; k jejich urovnání se do Kuronska vrátila Dorotea von Medem, jež byly stavy požádána o převzetí regentství za svého manžela. Situace vyústila v deputaci kuronských dvořanů do Petrohradu, kde carevna Kateřina, nespokojená s Petrovými vztahy s Pruskem, na sebe vzala roli prostředníka mezi nimi a vévodou. Petr se nakonec roku 1795 rozhodl vzdát vévodství a převést ho Rusku; výměnou za abdikaci obdržel vysokou doživotní státní rentu ve výši 100 000 tolarů a jednorázovou kompenzaci za pozbyté majetky ve výši 2 000 000 rublů. 22. června odjel z Petrohradu a od té doby žil střídavě v Berlíně a na svých slezských statcích.

Kníže zaháňský[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Zaháni

Po přesídlení z Kuronska nakoupil ještě další nemovitosti:

Poslední léta života trávil Petr na svých majetcích ve Slezsku. Pobýval především v Zaháni, z níž učinil půvabnou rezidenci. Byl milovníkem hudby a umění i jeho mecenášem, sbíral obrazy, držel si dvorní kapelu a divadlo. Ve vztahu k poddaným byl pokrokový; v Mitavě založil gymnázium, na svém náchodském panství podporoval zakládání vesnických škol a poddaným ulehčoval v robotě.

V prosinci roku 1799 onemocněl a odebral se ze svého náchodského zámku do blízkého zámku v Jeleniowě u Lázní Chudoba, kde si u lékaře von Mutia, jehož rodině zámek patřil, vyjednal pobyt. Zde ho navštívily vévodkyně Dorothea s jejich čtyři dcerami. 6. ledna roku 1800 sepsal závěť a 13. ledna zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Zaháně a zde pohřbeny v kryptě pod věží Kostela milosti.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron byl třikrát ženat:

  1. 15. 10. 1765 – 15. 5. 1772 s princeznou Karolinou Luisou Valdeck-Pyrmont († 1782)
  2. 1772 – 27. 4. 1778 s kněžnou Jevdokijí Borisovnou Jusupovovou († 1780)
  3. od roku 1779 s říšskou hraběnkou z kuronské šlechty Annou Charlottou Doroteou von Medem

Potomků se dočkal až z třetího manželství s Doroteou von Medem. Dorotea porodila pět dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři dcery; nejmladší z nich nebyla dcerou Petrovou, ten ji však uznáním otcovství legitimizoval.

  • Kateřina Vilemína – manželka vévody Julia Armanda de Rohan-Guéménée, později knížete Vasilije Trubeckého a hraběte Karla von Schulenburg-Vitzenburga, milenka knížete Metternicha; v Čechách známa jako paní kněžna z Babičky Boženy Němcové
  • Marie Luisa Paulina – manželka knížete Fridricha Hermana von Hohenzollern-Hechingen
  • Johanna Katharina – manželka knížete Acarenza, Františka Pignatella de Bellmonte
  • Dorotea – manželka vévody Dino, Alexandra Edmunda de Talleyrand-Périgord a později dlouholetá milenka a posléze dědička jeho strýce Charles Maurice de Talleyrand-Périgord; podle některých indicií se uvažuje o tom, že mohla být matkou Boženy Němcové.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Český spisovatel Alois Jirásek postavil svým románem Na dvoře vévodském Petru Bironovi literární pomník. Vévoda je zde představen jako dobrotivý a starostlivý pán svých poddaných, současně je působivě vykreslen život na náchodském zámku v létě roku 1799 a ve vzpomínkách a vyprávěních vévodových příbuzných i celkový obraz vévodův.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. od roku 1945 polsky Jeleniów, Okres Kladsko

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]