Petr Biron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Petr Biron
PeterBiron.png

Narození 15. února 1724
Jelgava
Úmrtí 13. ledna 1800 (ve věku 75 let)
Jeleniów
Choť Karolína Waldecko-Pyrmontská
Eudoxia Borisovna Jusupova
Dorothea von Medem
Rodiče Ernest Jan Biron a Benigna Gottlieb von Trotha gt Treyden
Děti Paulina Zaháňská
Kateřina Vilemína Zaháňská
Dorothea von Biron
Joanna Biron
Příbuzní Karl Ernst von Biron a Hedvig Elizabeth von Biron (sourozenci)
Konstantin (Hohenzollern-Hechingen) (vnuk)
Profese politik
Ocenění člen Královské společnosti
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád černé orlice
Řád sv. Ondřeje
Commons Kategorie Peter von Biron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Biron (německy Peter von Biron) (15. února 1724, Mitava13. ledna 1800, Gellenau, [1] Kladské hrabství) byl říšský hrabě, vévoda kuronský a zemgalský v letech 17691795, vévoda zaháňský v letech 17861800. Syn Ernesta Jana Birona.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron se narodil jako nejstarší syn favorita a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, Ernesta Jana Birona a jeho manželky Benigny Gottlieby von Trotha. Mládí prožil v Sankt Petěrburgu. V roce 1735 byl vybrán za manžela carevniny sestřenice Anny Leopoldovny, plány však překazila dvorská intrika Artemije Volynského, která ovšem směřovala proti jeho otci. V roce 1740, po smrti Anny Ivanovny a palácovém převratu, kterým se Anna Leopoldovna zmocnila vlády ve jménu svého syna Ivana VI., byl spolu s rodiči poslán do vyhnanství na Sibiř. Zde rodina pobývala do té doby, než vládu převzala (dalším palácovým převratem) druhorozená dcera Petra Velikého Alžběta I. Petrovna; ta vyhnanství zmírnila na domácí vězení a rodina dlela v Jaroslavli na Volze. Až Alžbětin následník Petr III. dovolil v roce 1762 Ernestovi Janu Bironovi vrátit se do Sankt Petěrburgu, vrátil mu dokonce i úřady a řády; to znamenalo obrat v životě i jeho syna Petra, kterému byla udělena hodnost generálmajora jízdy.

Vévoda kuronský a zemgalský[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron

Po návratu Ernesta Johanna Birona na trůn Kuronska a Zemgale v roce 1763 se Petr Biron stal jeho následníkem a převzal regentství. V roce 1764 složil lenní slib polskému králi Stanisłavu Augustovi Poniatowskému.

Petr Biron převzal vládu nad vévodstvím formálně až v roce 1769 po otcově abdikaci, titul vévody získal v roce 1772. Jeho působení jako vévody kuronského bylo málo zdařilé, vedl nestabilní a neúspěšnou politiku. Jeho osobní majetek však tím dlouhou dobu neutrpěl. Dědictvím získal sycovské panství (německy Polnisch-Wartenberg, později Groß Wartenberg) a stal se i vlastníkem velkých statků ve Slezsku a v Čechách. K nim postupně přikoupil další rozsáhlé majetky:

Hodně času trávil vévoda Biron se svou o 37 let mladší manželkou, říšskou hraběnkou z kuronské šlechty Dorotheou von Medem, na cestách v zahraničí. Správu země ponechal v rukou pověřených správců, kteří ovšem zemi vedli spíše ke svému než k jejímu prospěchu a prospěchu vévody. Rozpory mezi vévodou Bironem a správci na sebe nenechaly dlouho čekat; k jejich urovnání se do Kuronska vrátila Dorothea von Medem, jež byla stavy požádána o převzetí regentství za svého manžela.

Do osudu vévody Petra Birona zasáhla také expanzívní politika tehdejších okolních velmocí, která vyústila v dělení Polska, které probíhalo v letech 1772–1795. Prusko, Rakousko a Ruské impérium si mezi sebe ve třech etapách nakonec rozdělily celé území bývalé Polsko-litevské unie. Tím se Bironovo vévodství dostalo do mocenské sféry Ruska. Nespokojenost kuronských stavů s panováním vévody vyústila v poselství jeho dvořanů do Petrohradu. Carevna Kateřina II. Veliká byla nespokojená s Bironovými trvajícími vztahy s Pruskem a převzala roli prostředníka mezi kuronskými stavy a vévodou. Petr Biron se nakonec roku 1795 rozhodl vzdát kuronského vévodství a převést je Ruskému impériu. Výměnou za svou abdikaci obdržel od Ruska vysokou doživotní státní rentu ve výši 100 000 tolarů a jednorázovou kompenzaci za pozbyté majetky ve výši 2 milionů rublů. Po podpisu příslušných dokumentů odjel 22. června 1795 z Petrohradu. Od té doby žil převážně na území Pruska, střídavě v Berlíně a na svých slezských statcích.

Kníže zaháňský[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Zaháni

Po přesídlení z Kuronska nakoupil ještě další nemovitosti:

Poslední léta života trávil Petr na svých majetcích ve Slezsku. Pobýval především v Zaháni, z níž učinil půvabnou rezidenci. Byl milovníkem hudby a umění i jeho mecenášem, sbíral obrazy, držel si dvorní kapelu a divadlo. Ve vztahu k poddaným byl pokrokový; v Mitavě založil gymnázium, na svém náchodském panství podporoval zakládání vesnických škol a poddaným ulehčoval v robotě.

V prosinci roku 1799 onemocněl a odebral se ze svého náchodského zámku do blízkého zámku v Jeleniowě u Lázní Chudoba, kde si u lékaře von Mutia, jehož rodině zámek patřil, vyjednal pobyt. Zde ho navštívila vévodkyně Dorothea s jejich čtyřmi dcerami. 6. ledna roku 1800 sepsal závěť a 13. ledna zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Zaháně a zde pohřbeny v kryptě pod věží Kostela milosti.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Petr Biron byl třikrát ženat:

  1. 15. 10. 1765 – 15. 5. 1772 s princeznou Karolinou Luisou Valdeck-Pyrmont († 1782)
  2. 1772 – 27. 4. 1778 s kněžnou Jevdokijí Borisovnou Jusupovovou († 1780)
  3. od roku 1779 s říšskou hraběnkou z kuronské šlechty Annou Charlottou Doroteou von Medem

Potomků se dočkal až z třetího manželství s Doroteou von Medem. Dorotea porodila pět dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři dcery; nejmladší z nich nebyla dcerou Petrovou, ten ji však uznáním otcovství legitimizoval.

  • Kateřina Vilemína – manželka vévody Julia Armanda de Rohan-Guéménée, později knížete Vasilije Trubeckého a hraběte Karla von Schulenburg-Vitzenburga, milenka knížete Metternicha; v Čechách známa jako paní kněžna z Babičky Boženy Němcové
  • Marie Luisa Paulina – manželka knížete Fridricha Hermana von Hohenzollern-Hechingen
  • Johanna Katharina – manželka knížete Acarenza, Františka Pignatella de Bellmonte
  • Dorotea – manželka vévody Dino, Alexandra Edmunda de Talleyrand-Périgord a později dlouholetá milenka a posléze dědička jeho strýce Charles Maurice de Talleyrand-Périgord; podle některých indicií se uvažuje o tom, že mohla být matkou Boženy Němcové.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Český spisovatel Alois Jirásek postavil svým románem Na dvoře vévodském Petru Bironovi literární pomník. Vévoda je zde představen jako dobrotivý a starostlivý pán svých poddaných, současně je působivě vykreslen život na náchodském zámku v létě roku 1799 a ve vzpomínkách a vyprávěních vévodových příbuzných i celkový obraz vévodův.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. od roku 1945 polsky Jeleniów, Okres Kladsko

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]