Závěť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Testament.

Závěť (též poslední vůle nebo testament, zastarale kšaft) je jednostranné právní jednání fyzické osoby, ve kterém tato osoba (budoucí zůstavitel) ustanoví své dědice, tj. určí osobu nebo osoby, na které má jeho smrtí přejít jeho práva a závazky. Pořízení závěti umožňuje fyzické osobě rozhodnout o okruhu osob, které se mají stát jejími dědici, odchylně od okruhu jejích zákonných dědiců.

Osoba, která má podle závěti po zůstaviteli dědit, se označuje jako závětní dědic; v konkrétním případě se může jednat i o fyzickou osobu, která je současně dědicem ze zákona.

K tomu, aby se závětí ustanovený dědic skutečně stal dědicem po zůstaviteli, musí splnit podmínky stanovené pro všechny dědice – tj. zejména se musí dožít smrti zůstavitele, nesmí být dědicky nezpůsobilý a nesmí platně odmítnout dědictví.

Závěť je právním jednáním mortis causa (pro případ smrti), takže jeho právní důsledky nastávají až smrtí pořizovatele závěti. Při pořízení závěti je pro její osobní charakter vyloučeno zastoupení. je také vyloučeno, aby zůstavitel pouze přisvědčil návrhu, který vypracoval někdo jiný.

Závěť v současném českém právu[editovat | editovat zdroj]

Závěť obecně[editovat | editovat zdroj]

Závěť je upravena v § 1494-1581 občanského zákoníku (OZ) (zákon č. 89/2012 Sb.) vedle dalšího pořízeními pro případ smrti,tj. dědické smlouvy. Jedná se o odvolatelný projev vůle (tzn. obsah je možné změnit či pořízenou závěť odvolat - viz níže), jímž „zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz[1] Za součást závěti se považují i další listiny, na něž odkazuje zůstavitel, pokud splňují náležitosti pro závěť. V opačném případě slouží jako prostředek k vyjasnění případných nejasností v samotné závěti, neboť závěť je vždy třeba vykládat tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele - je tedy vyloučena aplikace obecného ustanovení, podle nějž se v případě nejasností vykládají pojmy v neprospěch toho, kdo je použil jako první obsažená v § 557 OZ. Na rozdíl od předchozí úpravy nepůsobí absence data pořízení v závěti její neplatnost automaticky, ale pouze v případě, kdy je vedle sebe více závětí téhož zůstavitele, které si vzájemně odporují a není možné určit, která byla pořízena dříve a která později.

Závěť je možné pořídit o celé pozůstalosti, či pouze o její části. V takovém případě připadne ta část pozůstalosti, o níž nebylo pořízeno, zákonným dědicům.

K pořízení závěti je způsobilá pouze svéprávná osoba. Vyjímkou je pořízení závěti osobou, jež dovršila patnáct let věku, a osobou omezenou ve svéprávnosti veřejné listiny. Osoba omezená ve svéprávnosti může pořídit formou veřejné listiny v případě, že se udravila do té míry, kdy je schopna projevit svou vůli. [2]

Formy závěti[editovat | editovat zdroj]

Holografní závěť[editovat | editovat zdroj]

Holografní závětí je listina sepsaná zůstavitelem jeho vlastní rukou a jím vlastnoručně podepsaná.[3]

Alografní závěť[editovat | editovat zdroj]

Alografní závěť je listina, které není sepsána vlastní rukou zůstavitele, kterou zůstavitel vlastnoručně podepíše a před dvěma svědky současně přítomnými prohlásí, že obsahuje jeho poslední vůli.[4] Svědky musí být osoby svéprávné, schopná vnímat a rozumět danému jednání (tj. znalá jazyka apod.). Dědic a odkazovník nemohou být svědky pro tu část, která se jich týká. Pokud by přesto meli být svědky, je třeba, aby část jich se týkající (v níž jsou povoláni za dědice nebo je jim zřizován odkaz) byla napsána vlastní rukou zůstavitele nebo aby byli svědkové celkem tři (tzn. pro každou část závěti minimálně dva, jichž se daná část netýká)

Závěť pořízená veřejnou listinou[editovat | editovat zdroj]

Závěť je možné pořídit ve formě veřejné listiny, typicky ve formě notářského zápisu. Ten, kdo sepisuje závěť, je povinen se přesvědčit o tom, že zůstavitel činí poslední vůli s rozvahou, vážně a bez donucení.[5]Závěť pořízená ve formě notářského zápisu zůstává uložena u notáře, který ji pořídil, a je zaevidována do Centrální evidence závětí.

Závěť pořízená s úlevami[editovat | editovat zdroj]

Za zvláštních okolností umožňuje OZ platné pořízení závěti i bez splnění standardních podmínek.[6]

Zrušení závěti[editovat | editovat zdroj]

Závěť je možné zrušit odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Odvolání musí splňovat stejné požadavky jaké klade zákon na pořízení závěti. Pořízením nové závěti se předchozí ruší v rozsahu, v jakém nemůž obstát vedle původní.

Závěť pořízenou ve formě veřejné listiny je možné odvolat tím, že si zůstavitel vyžádá její vydání.

Publikace závěti[editovat | editovat zdroj]

Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí soud (soudní komisař) v dědickém řízení její stav a obsah (tzv. publikace závěti neboli prohlášení závěti). Pokud je závěť uložena u notáře (tj. je sepsána ve formě notářského zápisu nebo uložena v notářské úschově), provede na dožádání soudu (soudního komisaře) publikaci závěti notář, u něhož je závěť uložena. Nejde-li o závěť ve formě notářského zápisu, založí se závěť po publikaci do sbírky prohlášených závětí vedené u soudu.

Závěť v zemích angloamerického právního systému[editovat | editovat zdroj]

V zemích angloamerického právního systému je obvyklé, že ten, komu patří majetek nezanedbatelné hodnoty, pořídí o svém majetku závětí (angl. will). Například v Británii má závěť sepsanou polovina lidí ve věku přes 45 let,[7] v USA se odhaduje, že závěť pořídí 30 až 50 procent obyvatel.[8][9] Proto je právní úpravě těchto zemí věnována větší pozornost závětem než zákonné dědické posloupnosti pro případ nepořízení závěti (angl. intestacy).

Právní úprava závětí má zpravidla některé odlišnosti:

  • Není-li v závěti uvedeno jinak, musí ustanovený dědic přežít zůstavitele alespoň o třicet dnů, jinak se na něj hledí, jako kdyby se smrti zůstavitele nedožil.[10]
  • V některých zemích se uzavřením manželství závěť ruší, není-li v závěti stanoven opak.

Kromě určení dědiců může pořizovatel závěti určit také vykonavatele závěti (angl. executor). Ten po soudním potvrzení závěti (angl. probate) vypořádá dluhy zemřelého, zaplatí dlužné daně, může prodat jeho nemovitosti a potom rozdělí pozůstalost (angl. estate) mezi dědice (angl. beneficiary). Pokud závěť nikoho nejmenuje, nebo správce zemřel, nebo závěť neexistuje, nebo část majetku nebyla nikomu odkázána, určí správce dědictví (angl. administrator) soud.[11][12]

Častou variantou je založení jedné z mnoha forem svěřenského fondu (angl. will trust), kde správce nebo správci (angl. trustee) budou po určitou dobu držet a spravovat majetek pod svým jménem ve prospěch obmyšleného nebo obmyšlených (angl. beneficiary). Trust může například spravovat nemovitosti, vyplácet někomu úroky nebo pravidelné dávky. Jedním případem je trust, který spravuje jmění pro nezletilé děti a bude fungovat jen do té doby než nabudou plnoletosti; svěřenecký fond může být také dobročinný (angl. charitable trust) a právem vybírat osoby, v jejichž prospěch bude majetek spravovat, může zakladatel svěřit jeho správcům.[13]

Důvody pro rozličná uspořádání jsou velmi často vyhnout se platbě daní z pozůstalosti (angl. inheritance tax).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 1494 OZ
  2. § 1525-1528
  3. § 1533 OZ
  4. § 1534 OZ
  5. § 1537 a 1538 OZ
  6. §1542-1549 OZ
  7. MEYER, Harriet. Write a will: it's the first thing to do before you die. The Guardian [online]. 2. 6. 2009 [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné online.  
  8. Leslie McGranahan: Will Writing and Bequest Motives: Early 20th Century Irish Evidence
  9. uvádí se například, že v některých státech Australského svazu nastává dědění ze zákona pouze v šesti až čtrnácti procentech případů vyřizování dědictví.[zdroj?]
  10. Například viz Wills Act 1997 - SECT 39
  11. Wills, probate and inheritance [online]. gov.uk (oficiální informační systém britské vlády), 2013-02-14, [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (angl.) 
  12. Platí i v USA: http://en.wikipedia.org/wiki/Probate#United_States
  13. Trusts and taxes [online]. gov.uk (oficiální informační systém britské vlády), 2013-02-14, [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (angl.) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]