Dědická dohoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dědická dohoda či přesněji dohoda o vypořádání dědictví je vícestranné hmotněprávní právní jednání, kterým dědici stanoví (zpětně ke dni úmrtí zůstavitele), na kterého z dědiců z pozůstalosti přejdou jednotlivá práva, popřípadě také jednotlivé závazky. Dědická dohoda se uzavírá v rámci dědického řízení zpravidla u notáře jako soudního komisaře a podléhá schválení soudem, který tak činí usnesením. K tomu, aby odpovědnost za nějaký dluh byla v dědické dohodě upravena odlišně, než stanoví zákon, se vyžaduje souhlas dotyčného věřitele, který však není účastníkem dědické dohody.

Obsah dědické dohody[editovat | editovat zdroj]

Dědická dohoda musí obsahovat určení, jaké majetkové hodnoty (např. věci) náležející do dědictví nabývají jednotliví dědicové. Musí být jednoznačně určeno, který z dědiců určitou majetkovou hodnotu nabývá, přičemž nabyvatel musí být určen u všech majetkových hodnot náležejících do dědictví (není možná dědická dohoda týkající se jen části dědictví). Určitou majetkovou hodnotu může nabýt buď jeden z dědiců, nebo více dědiců do podílového spoluvlastnictví (v takovém případě je vhodné současně uvést velikosti podílů jednotlivých dědiců). Možná je i situace, že si celé dědictví rozdělí jen jeden z dědiců nebo jen někteří z nich; v takovém případě se zpravidla v dědické dohodě výslovně uvádí, kteří z dědiců nenabývají z dědictví ničeho.

Dědická dohoda může obsahovat také určení, na kterého z dědiců přešly jednotlivé dluhy náležející do dědictví (včetně odpovědnosti za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele po odečtení případného pohřebného, což představuje dluh dědictví za vypravitelem pohřbu).

Dále může dědické dohoda obsahovat:

  • závazek jednoho z dědiců uhradit jinému dědici (na jeho dědický podíl) dohodnutou peněžní částku ve stanoveném termínu (splatnost lze určit pevným datem anebo lhůtou počítanou od právní moci usnesení o dědictví),
  • zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu jako věcného práva k určité nemovité věci jedním z dědiců (nebo i více dědici) ve prospěch jiného dědice, avšak pouze v případě, že účastníkem dohody je nový vlastník celé věci nebo všichni její noví spoluvlastníci (typicky se jedná o zřízení doživotního bezplatného práva užívání konkrétní nemovitosti, popřípadě její části),
  • zřízení zástavního práva.