Zástavní právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zástavní právo patří mezi věcná práva k cizí věci a slouží k zajištění pohledávky včetně jejího příslušenství pro případ, že nebude dlužníkem (zástavní dlužník) včas a řádně splněna.

Předmětem zástavního práva je zástava, což může být jak věc movitá nebo nemovitá, tak i jiná pohledávka či věc, s kterou lze obchodovat. Zástava může být v případě nesplnění pohledávky zpeněžena a výtěžek získá věřitel (zástavní věřitel). Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoliv v době trvání zástavního práva.[1] Tímto lze zajistit dluhy peněžité, nepeněžité, podmíněné či dluhy, které mohou vzniknout teprve v budoucnu.

Do konce roku 2013 bylo zástavní právo upraveno v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., od 1. ledna 2014 je upraveno v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Právní úprava zástavního práva v novém občanském zákoníku je podrobnější a ponechává větší míru volnosti smluvním stranám.

Vznik zástavního práva[editovat | editovat zdroj]

Zástavní právo vzniká na základě zástavní smlouvy ve formě veřejné listiny. Ve smlouvě musí být oběma stranami dostatečně specifikováno, co je zástavou a pro jaký dluh a jeho výši je zástavní právo zřízeno. Smlouva by měla být ujednána tak, aby se kdykoliv v průběhu trvání dala určit zástava [2] Součástí zástavní smlouvy mohou být i dodatky týkající se např. smluvních pokut.

Zástavní věci mohou být movité či nemovité (např. podnik, byt nebo nebytový prostor), obchodní podíly, cenné papíry, předměty průmyslového vlastnictví, účty, pohledávky, cizí věci (pouze se souhlasem vlastníka) a též je možné zastavit i několik věcí k jednomu dluhu (tzv. vespolné zástavní právo).[3] V případě, kdy je zástavou movitá věc, zástavní dlužník předává zástavu zástavnímu věřiteli či třetí osobě do úschovy. Za předpokladu, že si zástavu zástavní dlužník ponechá v osobním vlastnictví, musí mít zástavní smlouva písemnou formu. Jedná-li se o zástavu nemovitosti, bytu či nebytových prostor je nutný vklad do katastru nemovitostí. Pokud by nebyly zástavy předmětem veřejného seznamu, stejně jako v případě neodevzdání movité zástavy, je nutno zástavní smlouvu sepsat ve formě notářského zápisu a navíc provést zápis v tzv. Rejstříku zástav, který vede notářská komora.[4]

V situaci, kdy zástavní dlužník dává do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka, zástavní právo vzniká pouze v případě, kdy zástavní věřitel přijímá zástavu v dobré víře. U všech ostatních zástav je to možné učinit jen se souhlasem vlastníka.[5] S ohledem na tuto skutečnost je nově upraveno i zastavování cizí věci v zastavárenském závodu. Z důvodu, že jsou často zastavovány věci kradené či ztracené, upravuje nový občanský zákoník práva skutečného vlastníka věci. Přijme-li zastavárenský závod zástavní věc, byť v dobré víře, musí jí vydat skutečnému vlastníkovi po prokázání, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestního činu.

Práva a povinnosti za trvání zástavního práva[editovat | editovat zdroj]

Zástavní věřitel je oprávněn zástavu držet a má vůči zástavnímu dlužníkovi právo na náhradu nákladů, které mu za dobu úschovy zástavní věci vzniknou. Užívat ji, přivlastňovat si její přírůstky, plody a užitky zastavené věci může zástavní věřitel pouze v případě, bylo-li to zapsáno v zástavní smlouvě, s kterou souhlasili všechny zúčastněné strany. Současně má zástavní věřitel povinnost o zastavenou věc (je-li v jeho úschově) pečovat jako řádný hospodář[6]. V případě, že byla zástavní věc svěřena do úschovy třetí osobě, nesmí tato osoba zastavenou věc užívat ani poskytovat dalším osobám a stane-li se tak, je tato osoba odpovědná za nápravu stavu zastavené věci.

S novým občanským zákoníkem vzniká v zástavním právu pravidlo následku pojistné události, která zasáhne pojištěnou zástavu. V takovém případě nastane-li pojistná událost, pojišťovna plní zástavnímu věřiteli, prokáže-li včas, že na věci vázne jeho zástavní právo. Neuhradí-li zástavní dlužník řádně a včas svoji pohledávku, vzniká zástavnímu věřiteli právo uspokojit se ze zadrženého plnění z pojistné smlouvy.[7] Tento nárok mohou strany v zástavní smlouvě vyloučit.  

Práva a povinnosti se týkají i procesu zpeněžení zástavy. Před započetím zpeněžení zástavy, musí zástavní věřitel nejdříve oznámit zástavnímu dlužníkovi, že přistoupil k výkonu zástavního práva. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis o započetí s výkonem zástavního práva i v tomto rejstříku. Po uplynutí 30 dnů od oznámení zástavnímu dlužníkovi nebo dne zápisu ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav, může věřitel zpeněžit zástavu[8]. Dlužník poté, co mu bylo věřitelem oznámeno započetí výkonu zástavního práva, nesmí bez souhlasu zástavního věřitele zástavu zcizit. Povinností zástavního dlužníka je strpět výkon zástavního práva, vydat zástavnímu věřiteli zástavu i listiny potřebné k převzetí, prodeji a užívání a poskytnout věřiteli potřebnou součinnost[9]. Z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka, její příslušenství a náklady, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. O průběhu zpeněžení zástavy informuje zástavní věřitel dlužníka písemnou zprávou, ve které uvede výtěžek a náklady zpeněžení.  

Výkon zástavního práva[editovat | editovat zdroj]

Dojde-li k tomu, že zástavní dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, má věřitel právo uspokojit svoji pohledávku výkonem zástavního práva. Výkon zástavního práva se provádí hlavně zpeněžením zástavy, ale není vyloučena ani dohoda, k níž dojde po splatnosti pohledávky, podle níž si věřitel zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu ponechá. Taková odchylná ujednání vždy vyžadují písemnou formu. Oproti starému občanskému zákoníku lze nyní volit z více možností, jak zpeněžit zástavu, než jenom prodejem zástavy ve veřejné dražbě nebo pouhým prodejem. Záleží na tom, jak se smluvní strany dohodnou, jestli se bude jednat o prodej z volné ruky, veřejnou soutěž, dobrovolnou dražbu či vnucenou správu. Zástavní dlužník i zástavní věřitel musí respektovat zakázané ujednání, vyplývající z nového občanského zákoníku, jinak dojde k neplatnosti smluvního ujednání.[10]

Rozsah zástavního práva[editovat | editovat zdroj]

Zástavní právo má široký rozsah a nový občanský zákoník ho upravuje tak, že se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství. Při hromadném zastavení věcí platí zástavní právo na každou jednotlivou věc, která náleží zástavě a slouží jí, ať je kdekoliv. Zástavní právo vzniká na každou věc, která se zastaví k již zastavenému a stejně zanikne, když se od hromadné věci odloučí.[11] Změní-li se zástava v novou věc, tak zástavní právo zatíží zástavou i novou věc. Obdobně je to v případě, že se spojí dvě zástavy, ale za předpokladu, že zástavy zajišťují splnění téhož dluhu.

Zánik zástavního práva[editovat | editovat zdroj]

Zástavní právo zaniká je-li zajištěn dluh. Může se ale jednat i o případy, kdy zástava zanikne a pohledávka bude stále trvat. To může nastat za předpokladu, že zanikne zástava, zástavní věřitel se vzdá zástavního práva, vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavnímu dlužníkovi nebo uplyne doba na niž bylo zástavní právo zřízeno[12]

V případech, kdy je zástava zapsána ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav a dojde k zániku zástavního práva, musí zástavní věřitel zažádat o výmaz zapsané zástavy. Za předpokladu, že ve smluvním ujednání bylo vymezeno, že o výmaz z veřejného seznamu či rejstříku zástav zažádá zástavní dlužník, musí zástavní dlužník provést žádost o výmaz. K tomu aby zástavní dlužník mohl požádat o výmaz, musí od zástavního věřitele obdržet potvrzenou listinu se zánikem zástavního práva.

Pohyblivé zástavní právo[editovat | editovat zdroj]

V systému angloamerického práva je možným institutem i tzv. pohyblivé zástavní právo. Jeho rozsah na zástavě, kterým bývá obchodní společnost, je proměnlivý, pevně určeným se stane teprve ve chvíli, kdy je na zástavním dlužníkovi jeho dluh vymáhán. Ačkoliv je jeho povaha dostatečně dobře popsána v judikatuře, legální definice chybí. První známou definicí je definice lorda Macnaghtena ve dvou soudních případech z let 1897 a 1904.

Výhody má jak pro zástavního věřitele, tak pro zástavního dlužníka. Pro zástavního věřitele je výhodné, že v každém okamžiku pokrývá veškerý majetek zadlužené společnosti. Pro zástavního dlužníka je zase výhoda v tom, že může nakládat se svým majetkem (ale pouze takovým způsobem, který je běžný pro každodenní obchodní činnost). Toto zástavní právo se například vztahuje i na skladové zásoby, které byly vyrobeny až v době po uzavření smlouvy, ale je možné je zcela normálně prodávat zákazníkům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Floating charge na anglické Wikipedii.

  1. § 1310 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen NOZ), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. § 1312, NOZ
  3. § 1320 - 1345, NOZ
  4. §1318 - 1319, NOZ
  5. § 1343, NOZ
  6. § 1356, NOZ
  7. § 1354, NOZ
  8. § 1362, NOZ
  9. § 1367, NOZ
  10. §1315, NOZ
  11. §1346, NOZ
  12. §1377, NOZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]