Odúmrť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Odúmrť (lat. caducum) je jmění zůstavitele, jenž neměl žádné dědice ze zákona ani ze závěti. Pozůstalost tedy přechází na stát mimo dědické řízení.

Odúmrť v českém občanském právu byla s účinností nového občanského zákoníku od roku 2014 nahrazena právní fikcí, kdy se na stát hledí jako na dědice ze zákona.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období středověku a raného novověku si odúmrtní právo (jinak také statek odumřelý, bona vacantia či hereditas caduca) nárokoval český panovník, a to již v 10. století. Tuto praxi postupně převzala i šlechta a vrchnost u svých leníků (statky, které tak vrchnost získala, byly zapisovány do odúmrtních knih). Prakticky tedy majetek každého, kdo zemřel bez mužských dědiců, připadl panovníkovi (resp. vrchnosti v případě poddanských statků). Odúmrť (též právo mrtvé ruky) byla velmi nepříjemnou záležitostí, protože tak rod (či rodina) mohl přijít o majetek budovaný pracně po několik generací. Proto v praxi existovaly různé snahy, jak odúmrť obejít (např. rodinný nedíl) nebo právo na odúmrť od vrchnosti (panovníka) odkoupit. V některých městech nebo i jejich okolí existovalo i dědičné právo žen (např. Cheb, Žatec). Od 14. století se vrchnost začala tohoto práva vzdávat, a to hlavně proto, aby zabránila vzniku pustnoucích míst. Český panovník se odúmrtního práva vzdal vůči šlechtickým majetkům v roce 1497 pro Čechy (Vladislav II. 1471-1516) a v roce 1587 pro Moravu (Rudolf II. 1576–1611).[3] Na některých panstvích se tato praxe udržela až do doby josefínské.

V České republice existoval institut odúmrti až do 31. prosince 2013, tedy do konce účinnosti občanského zákoníku z roku 1964.[4] V rámci rekodifikace občanského práva a přijetí nového občanského zákoníku došlo ke změně koncepce, kdy v případě, že není jiných dědiců, nastane právní fikce, podle níž se na stát hledí jako na zákonného dědice.[1][2]

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM)[editovat | editovat zdroj]

V případě, že se stát stal zákonným dědicem, přísluší hospodaření s movitým a nemovitým majetkem dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.[5] Úřad se o majetku dozvídá od notáře a následuje dědické řízení. Nejprve stát přezkoumá, zda majetek může sloužit státním potřebám. Pokud se jedná o muzeální a sbírkové hodnoty, o jeho osudu rozhoduje např. Ministerstvo kultury ČR. Pokud se jedná o majetek, který přísluší ÚZSVM, ale nemůže jej pro své potřeby využít, lze vlastnictví převést téměř okamžitě. Pracovníci ÚZSVM zkontrolují jeho stav. Pokud je dědictví značně předluženo, navrhuje se likvidace dědictví a místně příslušný soud vypořádává jednotlivé věřitele.[6]

Koupě pozůstalosti od státu[editovat | editovat zdroj]

Pokud by měla fyzická osoba, nebo právnická osoba zájem odkoupit pozůstalost od státu, může si zažádat na Úřadě pro zastupování stát ve věcech majetkových.[7] Tento úřad má většinou nabídky uveřejněné, není to však pravidlem. Kupní cena je v souladu v § 22 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Zájemci se zúčastní výběrového řízení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dostupné online. (Nadpis „odúmrť“ je opomenutím, ke kterému došlo při změně koncepce z odúmrti na fikci dědice při přípravě občanského zákoníku.)
  2. a b Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2018-05-16]. S. 402. Dostupné online. 
  3. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1994. 432 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 246–247. 
  4. § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
  5. § 10 a 11 zákona č. 219/200 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Dostupné online.
  6. Odúmrtí a ÚZSVM pro zastupování státu ve věcech majetkových [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2004-06-10 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  7. Jak si koupit/pronajmout/propachtovat majetek od ÚZSVM? [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALOUSEK, Josef: O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtném na statcích svobodných v Čechách i v Moravě. V Praze, nákladem České akademie věd císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1894
  • ČELAKOVSKÝ, J. Právo odúmrtné k zpupným statkům v Čechách
  • KNOLL, V. Intestátní dědická posloupnost a odúmrť v českém středověkém právu zemském. Acta Historico–Iuridica Pilsnensia 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]