Ochrana oprávněného dědice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ochrana oprávněného dědice je institut dědického práva, díky kterému je možné zjednat nápravu po projednání dědictví v případě, že dědictví nabyl nebo bylo přiznáno soudem jiné osobě, než je oprávněný dědic zůstavitele.[1] Oprávněný dědic má tedy nárok na vydání celého dědictví od nepravého dědice.

Ochrana oprávněného dědice byla specifikována v šesté hlavě starého Občanského zákoníku v zákonu č. 40/1964 Sb. Ten byl ale platný do 31. 12. 2013. Nový občanský zákoník, který vstoupil v platnost 1. 1. 2014, žádná zvláštní ustanovení o ochraně oprávněného dědice neobsahuje. I přesto má oprávněný dědic nárok domáhat se vydání majetku z pozůstalosti na základě určení, že právě jemu náleží vlastnické právo dle obecných zákonných ustanovení.[2]

Promlčecí doba na vydání dědictví je stanovena na dobu tří let, počínaje dnem právního rozhodnutí, které ukončilo dědické řízení.

Dědictví oprávněnému dědici může být vydáno dobrovolně či nedobrovolně.

  • Dobrovolné vydání dědictví se váže na dohodu mezi oprávněným a neoprávněným dědicem, která nemusí mít písemnou formu. Písemná forma dohody je nezbytná pouze pro nemovité věci.
  • Nedojde-li k dohodě mezi oprávněným a neoprávněným dědicem, oprávněný dědic má právo se dědictví domáhat žalobou na jeho vydání. Nepravý dědic má právo požadovat od dědice oprávněného náhradu za náklady, které musel na majetek z dědictví vynaložit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. page=article&id_category=11&id_article=256789&csum=f0c493d7 Dostupné online. 
  2. Dostupné online.