Povinný díl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Pojem povinný díl označuje zákonem chráněné subjektivní právo na minimální podíl nepominutelného dědice na pozůstalosti, resp. jeho peněžní ekvivalent. Povinného dílu se můžou dovolávat pouze děti zůstavitele a nedědí-li děti, jejich potomci[1] (nepominutelným dědicem může být též osvojenec i nasciturus).[2]

Povinný díl je vyjádřen jako část zákonného dědického podílu. Nezletilému nepominutelnému dědici se musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu. Zletilému nepominutelnému dědici se musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¼ jeho zákonného dědického podílu.[1] Zletilost se posuzuje ke dni smrti zůstavitele, svéprávnost nehraje roli.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dle konstrukce občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb.), měl nepominutelný dědic právo přímo na určitý podíl na pozůstalosti. Nezletilým potomkům se muselo dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona (tedy 1:1) a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona (½).[3]

Povinný díl v současném českém právu[editovat | editovat zdroj]

Současná právní úprava vychází z pojetí, že nepominutelný dědic není z právního hlediska ve skutečnosti dědicem určité části pozůstalosti stricto sensu, nýbrž je toliko věřitelem, resp. zákonným odkazovníkem, a má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.[4] Nelze však vyloučit, že v konečném důsledku nepominutelný dědic může namísto peněžní částky obdržet i určitou věc z pozůstalosti, ujedná-li si to s dědici.[2]

Smyslem úpravy povinného dílu je garance minimálního nároku nepominutelného dědice na část pozůstalosti. Jde o nejvýraznější projev principu familiarizace v dědickém právu na úkor testovací volnosti zůstavitele odvozené z ústavou zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).[5]

Kvalifikační předpoklady pro vznik nároku na povinný díl, resp. jeho doplnění, splňuje nepominutelný dědic, který:

  1. se nezřekl dědického práva, případně práva na povinný díl,
  2. je dědicky způsobilý,
  3. nebyl platně vyděděn,

jestliže se mu nedostalo v rámci pořízení zůstavitele pro případ smrti (např. závěť) ani toho, co představuje jeho povinný díl.[2] Dopustil-li se však ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominuté jako na vydědění učiněné mlčky a po právu.[6] Jestliže došlo k opominutí nepominutelného dědice jen omylem, protože zůstavitel o něm nevěděl při pořízení pro případ smrti, má nárok na povinný díl dle zákona.[7]

V souladu se zásadou exheredatus partem facit ad minuendam = podíl vyděděného způsobí zmenšení povinného dílu, se při výpočtu povinného dílu započítává i podíl vyděděného dědice, jako by vyděděn nikdy nebyl. Důvod tkví v tom, že při několika nepominutelných dědicích nemůže mít žádný z nich prospěch z toho, že některého z nich zůstavitel vydědí.[8] Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.[9]

Byl-li jinak nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, § 1642 a 1643 , [cit. 24. 05. 2017]. Dostupné online.
  2. a b c d FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír. Občanský zákoník IV. Děedické právo (§1475-1720). Komentář. 1.vydání. vyd. Praha: C. H.Beck, 2015. 648 s. ISBN 978-80-7400-570-1. S. 405. 
  3. Zákon č. 40/1964, občanský zákoník, § 479 , [cit. 24.5.2017]. Dostupné online.
  4. ONDŘEJ, Horák. Tzv. nepominutelný dědic v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2014, roč. 2014, čís. 11, s. 383. 
  5. MIKEŠ, Jiří; MUZIKÁŘ, Ladislav. Dědické právo v teorii a praxi. Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-79-0. S. 91. 
  6. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1651 odst.2 , [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
  7. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1652 , [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
  8. Konsolidovaná verze důvodové zprávy k občanskému zákoníku (cit. 24. 05. 2017). Dostupné z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf, S. 406
  9. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1648 , [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.
  10. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1653 , [cit. 24. 5. 2017]. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]