Dědické řízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dědické řízení (slovensky dedičské konanie, německy das Erbschaftsverfahren, francouzsky procédure successorale, anglicky inheritance procedure) či přesněji řízení o dědictví je jedním z druhů nesporných občanskoprávních řízení. Účelem dědického řízení je zejména autoritativní rozhodnutí o právních nástupcích, tj. dědicích zůstavitele. Na rozdíl od ostatních občanskoprávních řízení je neveřejné.

Typickým znakem dědického řízení v právních úpravách států střední Evropy je provádění dědického řízení zcela nebo zčásti notáři jako soudními komisaři. Naopak v angloamerickém právním systému se zvláštní řízení o dědictví neprovádí, významnou úlohu má trustee (vykonavatel závěti), jehož k vypořádání pozůstalosti opravňuje příslušný dokument (grant of probate v případě dědění ze závěti nebo letters of administration v případě dědění ze zákona nebo není-li v závěti vykonavatel určen).

Průběh řízení[editovat | editovat zdroj]

Odsazené činnosti se provádějí jen v některých případech (například měl-li zůstavitel majetek ve společném jmění s pozůstalým manželem, je-li více dědiců apod.). Uvedený průběh řízení je modelový a neplatí pro případy předluženého dědictví a pro dodatečné projednání dědictví. Soupis na místě samém a jiná neodkladná opatření však lze provést kdykoliv, vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]