Právní fikce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právní fikce je fikce užívaná v právu, za určitých okolností se jí finguje právní skutečnost, která zcela určitě nenastala. Jedná se tedy o uměle vytvořenou konstrukci skutečnosti, spojenou s právními následky, která reálně neexistuje. Touto kategoričností se právní fikce liší od právní domněnky, jež může a nemusí odpovídat skutečnosti.[1] V právních předpisech se právní fikce uvozují např. slovy „považuje se za“ či „hledí se na“.[2][3]

Příklady právní fikce[editovat | editovat zdroj]

Občanské právo
  • Fikce o doručení zprávy orgánu veřejné moci do datové schránky – Zpráva byla odeslána a je považována za vyzvednutou i v případě, že po deseti dnech od jejího odeslání se do datové schránky nikdo nepřihlásil a tuto zprávu si nepřečetl.[4]
  • Fikce doručení soudní písemnosti – Písemnost je „doručena“ desátý den poté, co si ji adresát nevyzvedl, i když se o jejím uložení přes výzvu soudu nedozvěděl, nebo desátý den po jejím vyvěšení na úřední desce. Také pokud adresát bezdůvodně odmítne přijmout písemnost, je doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno. O tom však musí být poučen.[5]
  • Nasciturus – Na teprve počaté se dítě hledí, jakoby se již narodilo. A nenarodí-li se nakonec živé, hledí se na něj, jakoby nikdy nebylo ani počato.[6]
Trestní právo
  • Fikce o neodsouzení v případě vykonání trestu obecně prospěšných prací, peněžitého trestu a zákazu činnosti[7]
  • Fikce o neodsouzení v případě zahlazení odsouzení – I přes to, že byl pachatel odsouzen, hledí se na něj, jako by nikdy odsouzen nebyl. To platí za okolností, kdy pachatel splnil zákonem uložené podmínky, např. po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na jeden rok vedl řádný život po dobu tří let, soud mu pak tedy odsouzení zahladil.[8]
  • Fikce o neodsouzení v případě upuštění od potrestání – Pokud mělo již samotné projednávání před soudem na pachatele výchovné a preventivní účinky a charakter trestného činu je méně závažný, může soud za určitých podmínek upustit od potrestání.[9]
  • Fikce o neodsouzení v případě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody – Jestliže se pachatel ve zkušební době osvědčil, hledí se na něj, jako by nikdy nebyl odsouzen.[10]
  • Fikce o úplném vykonání trestu v případě osvědčení se při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody[11]
Správní právo
  • Fikce pozitivního správního rozhodnutí – Pokud správní orgán nevydal žádné rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, automaticky vzniká pozitivní rozhodnutí („kdo mlčí = souhlasí“[3]). Tak je tomu např. u registrace politické strany nebo politického hnutí u Ministerstva vnitra,[12] u povolení výjimky z dočasného zákazu fúzí u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,[13] u registrace provozovatele převzatého vysílání u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání[14] nebo u některých nutných souhlasů České národní banky s podnikáním na kapitálovém trhu.[15]
  • Fikce negativního správního rozhodnutí – Např. „vydání“ rozhodnutí o odepření poskytnutí informace o životním prostředí správním orgánem, pokud je tento orgán nečinný. Tzn. orgán se nevyjádřil v zákonem dané lhůtě, tím pádem žadateli nebyla poskytnuta informace, na kterou má ze zákona právo.[16]
Rodinné právo
  • Fikce o rozdělení společného jmění manželů – Nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k jeho vypořádání dohodou nebo rozhodnutím soudu, hmotné movité věci jsou ve vlastnictví toho z manželů, který ji užívá pro své rodinné potřeby, ostatní věci jsou v podílovém spoluvlastnictví obou.[17]
Pracovní právo
  • Fikce o doručení výpovědi z pracovního poměru – obdobně jako u doručování soudní písemnosti.[18][19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Švestka, Jan Dvořák a kol.: Občanské právo hmotné 1. Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-468-0, str. 153.
  2. Karel Eliáš a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-922-2, str. 53.
  3. a b MADARA a kol., Právnický slovník, Panorama, 1988, 5. vyd., ISBN 11-092-88-01.
  4. § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
  5. § 49 odst. 4, § 50 odst. 2 a § 50c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
  6. § 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).
  7. § 65 odst. 4, § 69 odst. 4 a § 74 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“).
  8. § 106 TrZ.
  9. § 46 odst. 4 TrZ.
  10. § 83 odst. 4 a § 86 odst. 3 TrZ.
  11. § 91 odst. 2 TrZ
  12. § 8 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
  13. § 18 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže).
  14. § 28 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.
  15. § 10d odst. 2 a § 87 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
  16. § 9 odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
  17. § 741 OZ.
  18. § 336 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
  19. PLÁNIČKOVÁ, Zuzana. Doručování písemností zaměstnanci – například doručování výpovědi z pracovního poměru [online]. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]