Právní fikce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právní fikce je fikce užívaná v právu, za určitých okolností se jí finguje právní skutečnost, která zcela určitě nenastala. Jde tedy o uměle vytvořenou konstrukci skutečnosti, spojenou s právními následky, která reálně neexistuje. Touto kategoričností se právní fikce liší od právní domněnky, jež může a nemusí odpovídat skutečnosti.[1]

Příklady právní fikce[editovat | editovat zdroj]

Právní fikcí je např. nasciturus, kdy se na teprve počaté dítě hledí, jakoby se již narodilo. A nenarodí-li se nakonec živé, hledí se na něj, jakoby nikdy nebylo ani počato.[2]

Dalším příkladem právní fikce je právní konstrukce, že odeslaná datová zpráva je považována za vyzvednutou i v případě, že po deseti dnech od jejího odeslání se do datové schrány nikdo nepřihlásil a tuto zprávu si nepřečetl. Další právní fikcí je tvrzení v zákoně, že po přihlášení jsou dle zákona všechny zprávy v ní obsažené považovány za přečtené ještě dřív, než tak učiní její uživatel.[zdroj?]

Podobnou právní fikcí v trestním právu je zahlazení odsouzení, kdy se na pachatele hledí, jako by odsouzen nikdy nebyl.[3]

Ve správním právu je např. fikcí „vydání“ rozhodnutí o odepření poskytnutí informace správním orgánem, pokud je tento nečinný.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Švestka, Jan Dvořák a kol.: Občanské právo hmotné 1. Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-468-0, str. 153.
  2. § 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  3. § 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
  4. § 9 odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]