Spoluvlastnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Spoluvlastnictví označuje vlastnictví dvou nebo více osob (spoluvlastníci) k jedné společné věci zároveň. V novém občanském zákoníku je spoluvlastnictví upraveno v § 1115 až § 1239. Spoluvlastnické podíly mohou být určeny ideálně (myšlené podíly), avšak také reálně (tj. spoluvlastník má určenu část, která patří jen jemu). V České republice je obecně spoluvlastnictví ideálně určených podílů upraveno pod názvem spoluvlastnický podíl v § 1121 až 1125 občanského zákoníku. Podobným právním institutem je společné jmění manželů, které ale může vzniknout jen mezi manželi. [1]

Vznik spoluvlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Spoluvlastnictví vzniká převážně na základě smlouvy o koupi či darování věci, kterou na její kupující (obdarované) straně uzavře více subjektů. Může vzniknout také jako výsledek dědického řízení, nebo také jako výsledek společného vytvoření (zhotovení, zbudování apod.) věci, za určitých okolností také spojením či smísením dosud samostatných věcí apod.

Spoluvlastnictví může vzniknout také tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (v případě smrti nebo jiné právní skutečnosti), a v případě že některý ze spoluvlastníků převádí svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.[2] 

Práva a povinnosti vyplývající ze spoluvlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle, avšak nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

Spoluvlastníci rozhodují o společné věci podle velikosti svých podílů, přičemž podíly nejsou reálně určenou částí věci, ale ideální mírou určující vliv na nakládání s danou věcí. Není-li spoluvlastníky určeno jinak, jsou všechny podíly stejné. Při rovnosti hlasů nebo při nemožnosti dosáhnout většiny, případně jde-li o důležitou změnu společné věci a přehlasovaní spoluvlastníci s přijatým rozhodnutím nesouhlasí, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud. Z právních úkonů týkající se společné věci jsou oprávněni i povinni společně a nerozdílně. Spoluvlastníci rozhodují o společné věci třemi způsoby. V případě běžné správy společné věci je rozhodující většina hlasů spoluvlastníků(§ 1128). Pokud se jedná o významnou záležitost společné věci, která má vliv na její zlepšení nebo zhoršení, změně účelu či jejím spracování je potřeba dosažení dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků(§1129). Souhlas všech spoluvlastníků je vyžadován v situaci, kdy je společná věc zatížena nebo se její zatížení ruší a jejich práva jsou omezena na dobu delší než deset let(§1132).[3]

Spoluvlastníci mají předkupní právo na podíly ostatních spoluvlastníků pokud se podíl nepřevádí manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé (dříve byl zmíněn pojem osoba blízká). [4]

Každý spoluvlastník může kdykoli požádat o oddělení ze spoluvlastnictví nebo zrušení spoluvlastnictví v případě, že jde společná věc rozdělit. Nikdo nemůže bát nucen ve spoluvlastnictví zůstat. [5]

Zánik spoluvlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Kromě zániku společné věci spoluvlastnictví zaniká, pokud se všechny spoluvlastnické podíly sejdou v rukách jednoho vlastníka, čímž splynou. K tomu může samozřejmě dojít na smluvním základě, pokud by šlo o věc nemovitou, musí být smlouva písemná. Nedojde-li však k dohodě, spoluvlastnictví bude na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka zrušeno a vypořádáno soudem. Existují tři možnosti, jak může být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno s tím, že první možnost má přednost před druhou a druhá před třetí:

  1. Reálné rozdělení věci podle podílů.
  2. Soud přikáže věc jednomu nebo více spoluvlastníkům do jejich vlastnictví, zbývající spoluvlastníci dostanou soudem určenou finanční náhradu.
  3. Pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků, soud věc prodá v soudní dražbě a výtěžek rozdělí spoluvlastníkům podle výše jejich podílů.

V případě, že se jedná o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Například společné listiny nelze dělit. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, u koho se uloží společné listiny, uloží je u nejstaršího spoluvlastníka, není-li tomu jinak nic na závadu. Ostatní spoluvlastníci obdrží na společný náklad úředně ověřené opisy nebo kopie.[6]

Bytové spoluvlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictvím nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň se dvěma byty. Až na některé vyjímky není dům samostatnou věcí, ale součástí nemovité věci (pozemku nebo práva stavby).

V podílovém spoluvlastnictví společenství vlastníků jednotek jsou společné prostory domu, zatímco jednotlivé byty a nebytové prostory (jednotky) jsou předmětem samostatného vlastnického práva jednotlivých vlastníků. Velikost podílů na společných částech domu se určuje vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Podíl na společných prostorách samozřejmě přechází spolu s vlastnictvím bytu.[7]

Zvláštní případy spoluvlastnictví (ideální podíly)[editovat | editovat zdroj]

Zvláštním případem spoluvlastnictví s určením ideálních podílů v českém právu je hromadná úschova zastupitelných cenných papírů vznikající na základě smlouvy o jejich úschově, kterou uzavře více držitelů těchto cenných papírů a schovatel. Tím se všechny takové cenné papíry stanou společným majetkem jejich uschovatelů, přičemž podíl každého z nich se určí poměrem součtu jmenovitých hodnot zastupitelných cenných papírů, které vložil do hromadné úschovy on, k součtu jmenovitých hodnot všech zastupitelných cenných papírů v hromadné úschově.[8]

Také majetek v podílovém fondu investiční společnosti je spoluvlastnictvím svého druhu. Značným rozdílem oproti obecné úpravě je ale to, že z právních úkonů je oprávněna a zavázána sama investiční společnost a pak především to, že žádný z podílníků není oprávněn navrhovat rozdělení majetku nebo úplné zrušení podílového fondu.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 1115-1120 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník")
  2. § 1124 občanského zákoníku
  3. § 1126-1133 občanského zákoníku
  4. § 1124 občanského zákoníku
  5. § 1140 občanského zákoníku
  6. § 1140-1142 občanského zákoníku
  7. § 1158-1162 občanského zákoníku
  8. § 34 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
  9. § 7 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RYŠÁVKOVÁ, Veronika. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. Praha: Grada, 2014. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5157-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]