Kupní smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kupní smlouva je soukromoprávní smlouva, při níž dochází k převodu vlastnického práva k věci mezi prodávajícím, kterému vzniká povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě, a kupujícím, jemuž vzniká povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Termín kupní smlouva je zákonodárci používán ve shodném významu jako koupě.[1]

Podobná pravidla jako pro kupní smlouvu platí i pro směnnou smlouvu, při které nedochází k placení, ale je vyměňována věc za věc.[2]

Obecná charakteristika a druhy kupních smluv[editovat | editovat zdroj]

Kupní smlouvu upravuje v České republice občanský zákoník v § 2079 a násl. Pro její úpravu je rozhodující její rozlišování podle předmětu a postavení stran kupní smlouvy. Rozlišujeme kupní smlouvu, jejímž předmětem je movitá věc, a tu, jejímž předmětem je věc nemovitá. Podle subjektů (stran) kupní smlouvy a jejich postavení lze rozlišovat mezi kupní smlouvou uzavřenou mezi podnikateli, mezi spotřebiteli a mezi podnikatelem a spotřebitelem.[1] Občanský zákoník uvádí také zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě[3] a o koupi závodu.[4]

Zvláštním druhem kupní smlouvy je mezinárodní kupní smlouva upravená Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.

Náležitosti kupní smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Při uzavírání kupní smlouvy musí být jasné, kdo jsou smluvní strany. Ty se musí dohodnout na celém obsahu smlouvy. Podstatné náležitosti kupní smlouvy jsou projev vůle prodávající strany něco prodat a projev vůle strany kupující danou věc koupit. V občanském zákoníku není stanovena povinná forma smlouvy, vyjma prodeje nemovitosti, kdy je vyžadována písemná forma. Výše kupní ceny záleží na dohodě stran, je však omezena určitými limity proto, aby nedošlo k hrubému nepoměru vzájemných plnění (k lichvě, neúměrnému krácení nebo zneužití výhodnějšího hospodářského postavení jedné ze smluvních stran).[1]

Práva a povinnosti smluvních stran[editovat | editovat zdroj]

Povinnosti kupujícího[editovat | editovat zdroj]

  • zaplatit kupní cenu
  • převzít věc (předmět koupě)
  • nést náklady spojené s převzetím věci

Povinnosti prodávajícího[editovat | editovat zdroj]

  • odevzdat kupujícímu věc
  • odevzdat kupujícímu doklady vztahující se ke zboží
  • umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva
  • předat zboží k přepravě
  • nést náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě[5]

Právní zakotvení před rokem 2014[editovat | editovat zdroj]

Úprava kupní smlouvy byla před přijetím nového občanského zákoníku upravena ve dvou právních dokumentech – v občanském zákoníku a obchodním zákoníku. To vycházelo z duality soukromého práva promítnutého jak do kodifikace obecného občanského práva, tak do obchodního práva.[1] Obchodní zákoník upravoval obchodněprávní kupní smlouvu, smlouvu o prodeji podniku a smlouvy o koupi najaté věci. Obchodní zákoník neupravoval kupní smlouvu v plném rozsahu, a proto ze znění ustanovení obchodního zákoníku vyplývalo, že není-li možno řešit některé otázky dle něj, řeší se dle předpisů občanského práva. Občanský zákoník upravoval především majetkové vztahy obecně, zejména vlastnická práva a věcná práva vůbec, obsahoval obecnou úpravu právní subjektivity (nyní právní osobnost) a právních úkonů (nyní právní jednání), společných institutů závazkového práva atd.

Ke dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku byl obchodní zákoník zrušen a některé jeho části (včetně kupní smlouvy) upravuje nový občanský zákoník a některé nově vzniklý zákon o obchodních korporacích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠVESTKA, Jiří, a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2014. 1700 s. ISBN 978-80-7478-369-2. S. 719-721, 735.  
  2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen "o. z."), § 2184–2188, [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.
  3. § 2158–2174 o. z.
  4. § 2175–2183 o. z.
  5. § 2087–2120 o. z.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]