Kupní smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kupní smlouva je soukromoprávní smlouva, při níž dochází k převodu vlastnického práva k věci mezi prodávajícím, kterému vzniká povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě, a kupujícím, jemuž vzniká povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Termín kupní smlouva je zákonodárci používán ve shodném významu jako koupě.[1]

Podobná pravidla jako pro kupní smlouvu platí i pro směnnou smlouvu, při které nedochází k placení, ale je vyměňována věc za věc.[2]

Obecná charakteristika a druhy kupních smluv[editovat | editovat zdroj]

Kupní smlouvu upravuje v České republice občanský zákoník v § 2079 a násl. Pro její úpravu je rozhodující její rozlišování podle předmětu a postavení stran kupní smlouvy. Rozlišujeme kupní smlouvu, jejímž předmětem je movitá věc, a tu, jejímž předmětem je věc nemovitá. Podle subjektů (stran) kupní smlouvy a jejich postavení lze rozlišovat mezi kupní smlouvou uzavřenou mezi podnikateli, mezi spotřebiteli a mezi podnikatelem a spotřebitelem.[1] Občanský zákoník uvádí také zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě[3] a o koupi závodu.[4]

Zvláštním druhem kupní smlouvy je mezinárodní kupní smlouva upravená Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.

Náležitosti kupní smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Při uzavírání kupní smlouvy musí být jasné, kdo jsou smluvní strany. Ty se musí dohodnout na celém obsahu smlouvy. Podstatné náležitosti kupní smlouvy jsou projev vůle prodávající strany něco prodat a projev vůle strany kupující danou věc koupit. V občanském zákoníku není stanovena povinná forma smlouvy, vyjma prodeje nemovitosti, kdy je vyžadována písemná forma. Výše kupní ceny záleží na dohodě stran, je však omezena určitými limity proto, aby nedošlo k hrubému nepoměru vzájemných plnění (k lichvě, neúměrnému krácení nebo zneužití výhodnějšího hospodářského postavení jedné ze smluvních stran).[1]

Práva a povinnosti smluvních stran[editovat | editovat zdroj]

Povinnosti kupujícího[editovat | editovat zdroj]

  • zaplatit kupní cenu
  • převzít věc (předmět koupě)
  • nést náklady spojené s převzetím věci

Povinnosti prodávajícího[editovat | editovat zdroj]

  • odevzdat kupujícímu věc
  • odevzdat kupujícímu doklady vztahující se ke zboží
  • umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva
  • předat zboží k přepravě
  • nést náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě[5]
  • upozornit kupujícího na vady věci, o nichž ví[6]

Záruka za jakost a nebezpečí škody na věci[editovat | editovat zdroj]

Záruka za jakost má kupujícímu zajistit, že věc bude do uplynutí záruční doby způsobilá k použití pro obvyklý účel. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.[7] Aby mohl kupující uplatnit svá práva ze záruky za jakost, musí prodávajícímu vadu bez prodlení oznámit.

Nebezpečí škody na věci (rizika důsledků spojených se ztrátou, zničením, poškozením či jiným znehodnocením věci) přechází na kupujícího současně s převzetím věci.[8]

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě[editovat | editovat zdroj]

V občanském zákoníku jsou uvedena tato vedlejší ujednání v kupní smlouvě:

Právní zakotvení před rokem 2014[editovat | editovat zdroj]

Úprava kupní smlouvy byla před přijetím nového občanského zákoníku upravena ve dvou právních dokumentech – v občanském zákoníku a obchodním zákoníku. To vycházelo z duality soukromého práva promítnutého jak do kodifikace obecného občanského práva, tak do obchodního práva.[1] Obchodní zákoník upravoval obchodněprávní kupní smlouvu, smlouvu o prodeji podniku a smlouvy o koupi najaté věci. Obchodní zákoník neupravoval kupní smlouvu v plném rozsahu, a proto ze znění ustanovení obchodního zákoníku vyplývalo, že není-li možno řešit některé otázky dle něj, řeší se dle předpisů občanského práva. Občanský zákoník upravoval především majetkové vztahy obecně, zejména vlastnická práva a věcná práva vůbec, obsahoval obecnou úpravu právní subjektivity (nyní právní osobnost) a právních úkonů (nyní právní jednání), společných institutů závazkového práva atd.

Ke dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku byl obchodní zákoník zrušen a některé jeho části (včetně kupní smlouvy) upravuje nový občanský zákoník a některé nově vzniklý zákon o obchodních korporacích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠVESTKA, Jiří, a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2014. 1700 s. ISBN 978-80-7478-369-2. S. 719-721, 735.  
  2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen "o. z."), § 2184–2188, [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.
  3. § 2158–2174 o. z.
  4. § 2175–2183 o. z.
  5. § 2087–2120 o. z.
  6. § 2084 o. z.
  7. § 2113–2117 o. z.
  8. HULMÁK, Milan, a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014. 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8. S. 88.  
  9. § 2132–2157 o. z.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]