Společné jmění manželů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jde o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely a která má vlastní úpravu odlišnou od obecného spoluvlastnictví.

V letech 1950–1964 se tento právní institut nazýval zákonné společenství majetkové,[1] poté až do roku 1998 bezpodílové spoluvlastnictví manželů[2] a až od roku 1998 jde o společné jmění manželů.[3]

Rozsah SJM[editovat | editovat zdroj]

Zákonný režim[editovat | editovat zdroj]

V zákonném režimu patří do společného jmění manželů majetek, který získá jeden nebo oba manželé po dobu trvání manželství kromě následujících výjimek:

  1. Věci, které slouží k osobní potřebě jednoho z manželů – např. zubní kartáček, parfém, spodní prádlo apod.
  2. Věc, kterou jeden z manželů nabyl darem nebo děděním. O společné jmění manželů by se jednalo pouze v případě, kdyby dárce nebo zůstavitel projevil výslovné přání, aby daná věc patřila oběma manželům společně.
  3. Vše, co jeden z manželů nabyl jako náhradu nemajetkové újmy. Zejména se jedná o náhrady za bolestné, nemoci z povolání apod.
  4. Vše, co jeden z manželů nabude jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.
  5. To, co jeden z manželů nabyl náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního vlastnictví.

Nová právní úprava určuje, že součástí společného jmění manželů je i zisk, který plyne z majetku, který náleží do vlastnictví pouze jednomu z manželů.

Součástí společného jmění manželů jsou i dluhy vzniklé za trvání manželství kromě následných výjimek:

  • Dluhy vzniklé za trvání manželství a týkající se majetku, který náleží pouze jednomu z manželů
  • Dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela, a nejedná se o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.[4]

Smluvený režim[editovat | editovat zdroj]

Smluvený režim je založen smlouvou, která může být uzavřena před i během trvání manželství. Upravují se v ní povinnosti a práva, týkající se společného jmění. Ujednání je třeba uzavřít formou veřejné listiny. Smluvený režim může mít následující podoby:

  1. oddělení jmění,
  2. jmění v režimu vyhrazujicím vznik společného jmění ke dni zániku manželství nebo
  3. rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.[5]

Režim založený rozhodnutím soudu[editovat | editovat zdroj]

Je zásah do zákonného režimu ze strany soudu. Soudní řízení se zahajuje na základě návrhu jednoho z manželů. Soud rozhoduje o zúžení nebo zrušení společného jmění manželů. Pro rozhodnutí soudu je hlavní důvod, který soud musí shledat za závažný. Za závažné důvody jsou vždy považovány:

  • manželův věřitel požaduje zajistit pohledávku majetkem nad rámec majetku tohoto manžela,
  • manžela lze považovat za marnotratného a
  • manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika.

Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, pokud závažné důvody pominuly. Zároveň nesmí rozhodnutí vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a bere zřetel na práva třetí osoby.[6]

Správa SJM[editovat | editovat zdroj]

Správa SJM podle zákonného režimu[editovat | editovat zdroj]

Majetek užívají a udržují oba manželé společně. Běžné záležitosti (nákupy, opravy) může vykonávat každý sám. Nejde-li o běžné záležitosti, např. využití majetku k podnikání, je potřeba souhlasu obou manželů. Ze závazků patřících do společného jmění a právního jednání týkajících se společného jmění jsou oba oprávněni a povinni společně a nerozdílně.[7]

Správa SJM podle smluveného režimu[editovat | editovat zdroj]

Smluvený režim ujednává, který manžel bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem. Manžel, který spravuje veškeré společné jmění smí právně jednat pouze se souhlasem druhého manžela

  • při nakládání s celým společným jměním a
  • při nakládání s obydlím v němž je rodinná domácnost.[8]

Správa SJM podle režimu založeného rozhodnutím soudu[editovat | editovat zdroj]

Soud na základě návrhu druhého manžela rozhodne jakým způsobem bude společné jmění spravováno, pokud jeden z manželů při správě společného jmění jedná proti zájmu druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti.[9]

Zánik SJM[editovat | editovat zdroj]

Společné jmění manželů zaniká:

V případě zániku společného jmění manželů se musí provést jeho písemné vypořádání, při kterém se vychází z toho, že podíly obou manželů na zaniklém společného jmění jsou stejné. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o vypořádání na návrh jednoho z manželů soud civilním řízením Iudicium duplex. Pokud by ani k tomuto vypořádání nedošlo, nastupuje po třech letech od zániku společného jmění právní fikce, že k vypořádání došlo. V takovém případě platí, že movité věci si bývalí manželé rozdělili podle toho, u kterého z nich se nacházejí, u ostatních movitých věcí, dluhů a u nemovitých věcí vzniká podílové spoluvlastnictví, přičemž jejich podíly jsou stejné.[13]

Bydlení manželů[editovat | editovat zdroj]

Manželé mají své obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Právní termín obydlí znamená místo, kde osoby skutečně bydlí. Manželé se musí dohodnout na adrese rodinné domácnosti; pokud se dohodnou, mohou bydlet odděleně. Platí zásada, že pokud má jeden z manželů výhradní právo bydlení v domě nebo bytě, vznikne uzavřením manželství právo bydlet i druhému manželovi. Totéž platí i v případě nájemního práva. Platí zásada, že nájemní právo vzniká i v případě, kdy nájemní smlouva je uzavřena již za trvání manželství.

Na zřeteli je ochrana rodiny, zákon ukládá zdržet se všeho a předejít všemu, co by mohlo bydlení rodiny znemožnit nebo ohrozit.[14]

Bydlení po zániku manželství[editovat | editovat zdroj]

Úprava bydlení po zániku manželství:

  1. smrt manžela - nájemcem bytu zůstává pozůstalý manžel, pokud v tomto bytě/domě měli manželé rodinnou domácnost. Totéž platí, když jeden z manželů opustí rodinnou domácnost úmyslem nevrátit se.
  2. rozvod manželství – pokud se manželé nedohodnou a mají společné právo na bydlení, zrušení lze dosáhnout podáním návrhu o zrušení společného práva soudu. Na zřeteli je ochrana slabšího z manželů a hlavně ochrana zájmu nezletilých dětí. Bude-li soud rozhodovat, který z manželů má dům/byt opustit, měl by rozhodnout i o náhradním bydlení. Rozvedený manžel, který má opustit byt/dům, má právo bydlení, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, pokud mu byla náhrada soudem přiznána. Ochranná doba je nejdéle na dobu jednoho roku.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 22–29 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
  2. Čl. II zákona č. 91/1998 Sb.
  3. NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 194 s. ISBN 978-80-247-5167-2. S. 55. Dále jen „Novotný“. 
  4. § 709–711 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)
  5. § 716–717 občanského zákoníku
  6. § 724–727 občanského zákoníku
  7. § 713 a 715 občanského zákoníku
  8. § 723 občanského zákoníku
  9. § 728 občanského zákoníku
  10. § 709–711 občanského zákoníku
  11. § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon
  12. § 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
  13. § 736–742 občanského zákoníku
  14. Novotný, s. 70–72
  15. Novotný, s. 72–73

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PSUTKA, Jindřich. Společné jmění manželů. Praha: C. H. Beck, 2015. 320 s. ISBN 978-80-7400-565-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • GRUBNEROVÁ, Barbora. Co je to společné jmění manželů? [online]. 2018-11-05 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  • Zúžení společného jmění [online]. Notářská komora České republiky [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.