Domácnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domácnost je základní prvek teorie spotřebitele v mikroekonomii. Zároveň je definována v soukromém právu.

Definice v ekonomii[editovat | editovat zdroj]

Domácnost je základní společenský a ekonomický subjekt (respektive společenská entita), který přichází na trh za účelem uspokojení svých potřeb. Příslušníci jednotlivých domácností si potřebují nebo i sami chtějí na trhu opatřit užitečné nebo vzácné statky určené pro jejich spotřebu. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb. Domácnosti v tomto kontextu chápeme vždy jakožto skupiny fyzických osob, které jsou nositeli konkrétních osobních a skupinových potřeb. V této roli se domácnost, reprezentovaná vždy skupinou nějakých konkrétních fyzických osob, nazývá spotřebitel. Domácnosti vystupují na trhu také jako prodávající. Jsou totiž výhradními vlastníky výrobních faktorů (práce, půda, kapitál). Na trhu výrobních faktorů je prodávají firmám, aby posléze mohly za příjmy (důchody) z výrobních faktorů nakupovat výrobky pro spotřebu.

Hospodaření domácností[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř domácnosti probíhá netržní pospolné hospodářství, kterým se ekonomie prakticky nezabývá.

Metodickou pomůckou pro tento účel je rodinný rozpočet.

Domácnost v českém soukromém právu[editovat | editovat zdroj]

Podle § 115 dřívějšího občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013, platilo, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Tato definice byla všeobecně přijímána ve všech oblastech práva a do tehdejšího občanského zákoníku nedoznala změn. Například Výklad č. 27 k zákonu o vodovodech a kanalizacích a souvisejícím právním předpisům[1] obsahoval tuto definici domácnosti: „Pojem domácnosti je upraven v ust. § 115 Obč. z. jako trvalé spolužití fyzických osob, které společně hradí náklady na své potřeby. Spolužití je trvalé, jestliže objektivně zjistitelné okolnosti svědčí o úmyslu osob založit a vést takové spolužití, nikoliv pouze na přechodnou dobu (Občanský zákoník - komentář, s. 323, C. H. Beck, 7. vydání, 2002). Žádný právní předpis nespojuje domácnost s určitou nemovitostí. Společné bydlení (nadto v objektu určeném k bydlení, resp. k trvalému bydlení) není ani bezpodmínečným výrazem společného žití.

Od dne 1. ledna 2014 již tato definice nemá oporu v právních předpisech. Nový občanský zákoník domácnost výslovně nedefinuje a užívá tento pojem v různých souvislostech a významech, ačkoli podle jeho důvodové zprávy sice nejsou „rodina“ ani „domácnost“ subjekty práva, ale přesto jde o pojmy zaužívané a jednoznačně chápané, s nimiž právní řád běžně pracuje. Sám zákon pak výslovně upravuje pojem rodinná domácnost (např. § 690 a násl.), přičemž je tím myšleno společné obydlí dané rodiny (§ 743). Z jiného ustanovení (§ 1177) vyplývá oznamovací povinnost nového vlastníka bytové jednotky o počtu „osob, které budou mít v bytě domácnost“, přičemž s nimi nemusí přímo bydlet.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pavel Punčochář. Výklad č. 27 k zákonu o vodovodech a kanalizacích a souvisejícím právním předpisům. Praha : Ministerstvo zemědělství České republiky, 2005. Dostupné online.  
  2. SPÁČIL, Jiří, a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-499-5. S. 734.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]