Svatba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Svatba (rozcestník).
Snubní prsteny
Svatební pár
Svatební obřad
Novomanželé v roce 1935 z Barcelony ve Španělsku.
Svatební diář
Svatební plánovací diář

Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. V posledních desetiletích v některých zemích lze uzavřít sňatek i mezi dvěma muži anebo mezi dvěma ženami. Z pohledu ženy se nazývá vdavky, pro muže ženitba. Slovo ze základu svatý (z praslov. *svętъ mocný, silný) naznačuje, že jde o obřad vzájemného potvrzení a zveřejnění silného vztahu, svazku.

Před svatbou[editovat | editovat zdroj]

Před samotným sňatkem většinou předchází řada příprav, například

  • zásnuby, zasnoubení, zaslíbení čili dohoda zájemců o sňatek o záměru uzavření manželství čili o svatbě
  • ženichovo požádání rodičů o ruku nevěsty, tj. o souhlas nevěstiných rodičů se svatbou
  • objednání obřadu; u církevního sňatku podle pravidel církve případně i další úkony
  • uzavření předmanželské smlouvy, zejména o majetku snoubenců před svatbou, ale i majetku získaného po ní
  • někdy v zájmu shody v manželství jeden ze snoubenců přestoupí do církve toho druhého
  • svatební oznámení
  • opatření snubních prstenů a svatební kytice – objednání a koupě, zvykově to bývá věc ženichovy péče
  • dojednání svatebních svědků, družiček a družbů

Většina párů začíná s přípravami svatby zhruba půl roku před jejím uskutečněním. Na začátku každého roku se proto na řadě míst po celé České republice koná bezpočet svatebních veletrhů, kde mohou páry načerpat inspiraci pro svůj svatební den.
Jelikož je organizování svateb svépomocí velmi časově a organizačně náročná věc, rostoucí popularitě se těší svatební plánovací diáře a deníky. Díky němu mohou páry plánovat svou svatbu krok za krokem, mají předběžnou představu o finanční náročnosti a hlavně mají přehled o všem podstatném.

Termíny svateb konaných v ČR[editovat | editovat zdroj]

Valná většina svateb konaných v České republice se odehrává v letních měsících (červen - září)[1]. Budoucí novomanželé volí letní měsíce zejména s ohledem na vyšší pravděpodobnost hezkého počasí. Tomuto faktu nahrává i rostoucí popularita venkovních svateb. Další nespornou výhodou letních svateb je vyšší pravděpodobnost účasti všech svatebních hostů na svatbě, jelikož v letních měsících mnoho z nich čerpá zaměstnaneckou dovolenou.

Svatba[editovat | editovat zdroj]

Svatba samotná má zpravidla dvě hlavní části:

  • sňatek, oddavky, svatební obřad, vstup do manželství, zpravidla se slibem věrnosti a oddanosti, částečně předepsaný zákonem, pod vedením autorizované osoby, pověřené státem nebo církví, případně jinou institucí, státem k tomu oprávněnou. Toto oprávnění může mít i omezenou či podmíněnou platnost, jak tomu bylo v minulosti, kdy církevní sňatky nebyly státem uznávány jako plnohodnotné a pro právní závaznost musely být provedeny i na úřadě.
  • oslava, svatební hostina, veselka, jejíž zajištění bývá věcí nevěsty případně jejích rodičů, a případně další svatební zvyky.

Po svatbě[editovat | editovat zdroj]

Po svatbě nejenže nastávají novomanželům líbánky, zpravidla radostné období, ale také řeší společné bydlení, pokud dosud bydleli odděleně, a často také jedou na svatební cestu. A během let manželství mohou každoročně slavit výročí svatby, zejména pak „kovové“, tj. bronzovou, stříbrnou a zlatou svatbu, a konečně i diamantovou. A pokud se rozhodnou ukončit manželství, prochází rozvodem. Jinak manželství končí sice úmrtím jednoho z nich, ale společenský statut zachovává, respektuje jakési jeho pokračování ve vdovství zbylé osobě vdovy či vdovce.

Svatebčané[editovat | editovat zdroj]

Žena vstupující do manželství je označována jako nevěsta a snoubenka, po svatbě pak vdaná žena, manželka, manželova žena a krátce po svatbě novomanželka. Muž před svatbou a během ní je snoubenec, ženich, po svatbě ženatý muž, lidově „ženáč“, manžel, manželčin muž a krátce i novomanžel. Oba společně se nazývají snoubenci a po svatbě manželé a novomanželé, jsou svoji.

Pro zápis do matriky je potřeba podpis na zápisu novomanželů a oddávajícího, ale i svatebních svědků. Zpravidla jde o čestnou funkci a určí si je snoubenci, obvykle jeden od nevěsty a jeden od ženicha. Kromě příbuzných obou stran a hostů se svatby mohou účastnit osoby se zvláštním pověřením od snoubenců. To jsou jednak družičky, které pomáhají nevěstě, a jednak družbové čili pomocníci ženicha, kteří kromě jiného mají bránit nevěstu před únosci. Oddávající jsou pověření úředníci nebo církevní hodnostáři, kteří svatbu vedou.

Doklady potřebné ke svatbě v Česku[editovat | editovat zdroj]

Možnost uzavřít sňatek mají v České republice zletilí a svobodní čeští občané i cizinci, pokud nebyla soudem omezena jejich práva. K uzavření manželství jsou v Česku potřebné doklady:

  • doklad totožnosti a státní příslušnosti snoubenců
    • občanské průkazy, u cizinců cestovní pasy
    • rodné listy, u cizinců rovnocenný doklad o narození – zejména o místu a datu narození, jménu a příjmení osoby – a stejné údaje o jeho rodičích
  • oprávnění uzavřít sňatek (pro zabránění bigamie)
    • výpis z evidence obyvatel o osobním stavu, pokud není k dispozici občanský průkaz; u cizinců: potvrzení o osobním stavu a pobytu
    • u rozvedených pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manželství nebo o zrušení partnerství
    • u ovdovělých úmrtní list manžela nebo partnera
    • u cizinců doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství nebo povolení domovského státu uzavřít manželství v ČR
  • o dětech vstupujících sňatkem do rodiny jako vlastní
    • rodné listy společných dětí a dětí nevěsty, jejichž otec dětí není znám

Druhy sňatku[editovat | editovat zdroj]

Svatby podle oprávněné osoby jsou

  • církevní sňatek, zpravidla vedený oddávajícím knězem,
  • občanský sňatek, nebo též civilní sňatek, vedený obecním nebo státním úředníkem, případně jinou oprávněnou osobou.

Jejich platnosti nebývají vždy zcela rovnocenné – pro stát mohou být neúplné ty církevní sňatky a pro církve naopak ty občanské. To se liší v různých zemích a také podle církví a podobně. Svatba také může být něčím neobvyklá, např. exotická nebo hromadná.

Svatby podle náboženství[editovat | editovat zdroj]

Evangelická církev - farář čeká před vchodem do kostela (portálem) na ženicha s nevěstou, aby je mohl zavést spolu se svatebčany ke svatebnímu oltáři. V čele průvodu stojí kněz.

Katolická církev - svatební průvod vejde do kostela, ženich s nevěstou přistoupí k oltáři. Kněz odříkává pasáže z Písma svatého a předčítá svatební slib. Snoubenci si vymění prstýnky, následuje závěrečná modlitba, zpěvy a blahopřání.

Unitářství - svatební obřad může být velmi variabilní a mít různou podobu, lišit se rovněž může podoba svatebního slibu. Rozhodující je přítomnost unitářského duchovního.

Svatební zvyky[editovat | editovat zdroj]

Svatební zvyky jsou zvyky, které se dodržují o svatebním dni nebo jsou se svatbou jinak spjaté. jiné nejen zemi od země, ale i kraj od kraje.[2][3]

Nejběžnější svatební zvyky v Česku:

  • před svatbou
    • Zdobení svatebních vozidel, zpravidla automobilů stuhami a květinami a zdobení svatebního sálu - dekorace stolů, židlí
    • Svatební koláčky, kterými se zvou svatební hosté. Většinou jde o malé koláčky s průměrem do asi 5 centimetrů, koláčové jednohubky, s různými náplněmi. Svatební koláčky nesmí péct sama nevěsta. Žena, která sní koláček, který byl upečen v rohu plechu, se do roka a do dne vdá.
    • Oblečení nevěsty by mělo obsahovat něco nového, starého, půjčeného a modrého.
    • Voničky nebo vývazek dostane každý svatební host dostane do klopy nebo na šaty.
    • Falešná nevěsta – někdo se převlékne za nevěstu a snaží se přebrat pravé nevěstě ženicha před svatbou.
  • po obřadu
    • Házení kyticí – nevěsta si po skončení obřadu stoupne zády k neprovdaným dívkám, které se svatby účastní, a hodí kytici za sebe. Dívka, která kytici chytí, se do roka jistě bude vdávat. Tradice oblíbená zejména v anglosaských zemích.
    • Zasypávání rýží – při odchodu z obřadní síně zasypávají svatebčané novomanželský pár rýží – přivolávají tak bohatství a plodnost. Také konfetami a flitry.
    • Chomout dostane novomanžel na krk, jako symbol svázání manželstvím.
  • při oslavě – zpravidla svatební hostině
    • Střepy – při příchodu na svatební hostinu rozbije obsluhující personál talíř, nevěsta s ženichem pak musí střepy zamést. Podle toho, jak se k úkolu postaví, je jasné, jak jim bude klapat společná domácnost.
    • Polévka z jednoho talíře novomanželé jsou svázáni bílým ubrusem a navzájem se krmí jednou lžící.
    • Krájení svatebního dortu – novomanželé opět dostávají jediný nůž a společně nakrojí dort. Nikdo ze svatebčanů nesmí dort odmítnout.
    • První manželský tanec by měl být sólo tanec, věnovaný pouze novomanželům. Obvykle svatebčané vytvoří kolem tančících novomanželů kruh.
    • Únos nevěsty – Tradice oblíbená zejména u mladých přátel obou novomanželů. V průběhu oslavy unesou novomanželku do některé z okolních hospůdek, kde rozpustile a nekontrolovatelně zapíjejí štěstí novomanželů. Novomanžel by měl svou ženu najít co nejdříve, protože celou útratu těchto přátel platí on.
    • Přinesení novomanželky – Ženich má přenést přes práh bytu v náručí.
    • Svatební cesta – Posvatební rekreační cesta novomanželů. Má usnadnit přechod ke každodennímu soužití novomanželů.

S postupem času se i do našich končin dostávají svatební zvyky z jiných zemí (převážně z USA) a pomalu se stávají novodobými svatebními tradicemi. Jsou to předměty, které by měla každá nevěsta na sobě mít ve svůj svatební den, tyto jí společně zajistí spokojené manželství:

  • nová věc symbolizující nový začátek
  • stará věc značící zachování rodinné tradice
  • zapůjčená věc je symbolem toho, že budeme dbát na rady druhých
  • modrá jakožto barva věrnosti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. FILOVÁ, Kristina. Svatební zvyky a pověry v městském prostředí. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Jana Malecká. Dostupné online.
  3. SVOBODOVÁ, Petra. Zajišťování společenských akcí - svatby. Praha, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Blanka Zimáková. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrea Sluková: Svatba, průvodce pro začátečníky i pokročilé, vydalo nakladatelství Grada v roce 2001, ISBN 80-247-9064-5
  • Sarah Ivens: Svatba, na kterou nikdo nezapomene, rady pro nevěsty, vydalo nakladatelství Pragma v roce 2008, ISBN 978-80-7349-116-1
  • Patricia Janečková: Svatba, vydalo nakladatelství Grada v roce 2008, ISBN 978-80-247-2583-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]