Anglosasové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anglosasové
5. století1066
geografie
Mapa
Evropa na konci 5. století, Anglové (fialově) a Sasové (tmavě žlutě) v Británii (pozdější Anglosasové)
žádné
obyvatelstvo
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Sasové Sasové
Anglové Anglové
Jutové Jutové
Západořímská říše Západořímská říše
následující:
Wessex Wessex
Sussex Sussex
Essex Essex
Východní Anglie Východní Anglie
Mercie Mercie
Kent Kent
Northumbrie Northumbrie

Anglosasové je kolektivní označení obvykle užívané k popisu kulturně a jazykově spřízněných germánských kmenů žijících na jihu a východě ostrova Velká Británie zhruba od poloviny 5. století až do doby normanského dobytí země v roce 1066. Anglosasové hovořili germánskými dialekty a podle Bedy Ctihodného byli potomky dvou mocných germánských kmenů, Anglů a Sasů původem ze současného severního Německa, a Jutů z dnešního Dánska.

Prosluli hlavně dobýváním Anglie od 5. století. Vztahuje se k nim legenda o Artušovi, který proti těmto uchvatitelům marně bojoval. Anglosasové si v Anglii udrželi výsadní postavení až do roku 1066, kdy byl zabit poslední korunovaný anglosaský král Harold II. Godwinson normandským vévodou Vilémem Dobyvatelem v bitvě u Hastingsu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Sasové, Anglové a Jutové[editovat | editovat zdroj]

Anglosaská migrace v 5. století

Podle legendy přišli Anglosasové ve větším počtu poprvé na území dnešní Anglie kolem roku 450 na žádost britonského[pozn. 1] náčelníka Vortigerna, aby mu pomohli proti Piktům. Anglosasové byli skvělí válečníci, proto postupně dobyli území na jihu, východě a středu Británie, kde zakládali svá království. Bojovali hojně i mezi sebou, avšak jen dynastii Cerdikovců se podařilo posléze v 9. století sjednotit sedm království a vytvořit tak středověkou jednotnou Anglii.

Anglosaská království[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Sedm anglosaských království a Anglosaská Anglie.

Jedním z prvních známých anglosaských králů na území Británie byl jutský předák Hengest, který kolem roku 455 založil království Kent. Ten lstí zneškodnil britonské vyslance (Noc dlouhých nožů) u Stonehenge, kteří přišli vyjednávat o míru.

Další anglosaský král Cerdic připlul z kontinentu do Británie kolem roku 494 a údajně založil roku 519 království Wessex. Byl zakladatelem rodu Cerdikovců, který vládl v Anglii až do roku 1066 a jehož členem byl i Alfréd Veliký.

Stránka Matoušova evangelia, ostrov Lindisfarne, kolem roku 700

Sv. Gilda (zemřel 570) poprvé zavedl mezi Anglosasy křesťanství. O této době také pojednává dílo De Excidio et Conquestu Britanniae.

Angelský král Northumbrie Æthelfrith porazil mezi lety 613 a 616 v (bitvě u Chesteru) Velšany. Jeho rivalem byl východoanglický král Rædwald. Král Rædwald nakonec porazil krále Æthelfritha (617) a umožnil northumbrijskému pretendentovi z konkurenční dynastické linie Edwinovi ujmout se trůnu. Král Edwin byl zabit v bitvě roku 632, také on byl zastáncem křesťanství. Král Východní Anglie Rædwald je patrně pohřben u Sutton Hoo ve dřevěné lodi – nedávno to potvrdil archeologický průzkum – dle něj Anglosasové byli na stejné řemeslné úrovni jako Římané v době svého vrcholného rozvoje.

Anglii v raném středověku tvořila tzv. heptarchie – sedm království situovaných na jihu, jihovýchodě a středu Anglie. Království byla vytvořena Angly: Northumbrie, Mercie, Východní Anglie; Juty Kent; Sasy Essex, Sussex a Wessex. Z této doby pochází v Anglii dnešní názvy hrabství Sussex (South Saxons), Essex (East Saxons), Middlessex (Middle Saxons), a také Wessex (West Saxons). Např. anglický název pro Wales je odvozen z germánského výrazu pro cizince.

Tato království pak v 9. století postupně sjednotili králové Wessexu Egbert a Alfréd Veliký. Sedm království se změnilo v hrabství a dodnes se tento správní systém do jisté míry uchoval. Vytvořili na hranicích opevněná města a dovedli se tak účinně bránit proti nájezdům Keltů a hlavně Vikingů, kteří vytvořili své území na východě Anglie (Danelaw). Království padlo až vpádem Normanů roku 1066 – bitva u Hastingsu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, někdy je používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]