Lindisfarne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ostrově. O hudební skupině pojednává článek Lindisfarne (skupina).
Hrad na Lindisfarne

Lindisfarne [Lindysfárn] je přílivový ostrov u pobřeží severovýchodní Anglie. Někdy je také nazýván Holy Island („Svatý ostrov“). S pevninou je propojen cestou schůdnou pouze za odlivu. Na ostrově se nachází klášter založený roku 635 svatým Aidanem, jenž byl roku 793 n.l. vypleněn seveřany (Vikingy) z Dánska. Jde o první známý nájezd Vikingů na okolní země, proto bývá pokládán za počátek normanské expanze vůbec. Roku 883 n.l. byl klášter ze strachu před nájezdníky přeložen do Durhamu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter byl založen svatým Aidanem původem z Irska, který byl poslán z ostrova Iona (u západního pobřeží Skotska) do Northumbrie. Stalo se tak na žádost krále Oswalda v roce 635. Mniši z ostrova Iona se usídlili na ostrově Lindisfarne. Northumbrijský patron, svatý Cuthbert, zde působil nejdříve jako mnich a posléze jako opat a biskup.

Na počátku 8. století zde pravděpodobně vznikl slavný iluminovaný rukopis, známý jako Evangeliář z Lindisfarne. Obsahem rukopisu byla latinská kopie evangelií Marka, Lukáše, Matouše a Jana. Umělcem, který rukopis vyrobil, byl pravděpodobně Eadfirth, pozdější lindisfarnský opat. Někdy v druhé polovině 10. století přidal mnich Aldred do latinského rukopisu vysvětlivky ve staroangličtině, čímž vzniklo pravděpodobně nejstarší vyhotovení evangelií v tomto jazyku. Rukopis byl ilustrován osobitým stylem, který zahrnoval keltské, germánské a římské prvky. Rukopis byl pravděpodobně původně uschován v kovové schránce, vyrobené mnichem Billfrithem.

Přišli do kostela v Lindisfarne a napáchali tu nezměrnou spoušť, dupali po tomto svatém místě svýma pohanskýma nohama, vykopali oltáře a odvezli z tohoto svatého kostela všechny poklady. Některé z bratří zabili, jiné s sebou odvlekli v řetězech. Mnohé vyhnali, nahé a pohaněné. Některé utopili v moři...
— Šimon z Durhamu[1]

Nájezd Vikingů na lindisfarnský klášter způsobil zděšení v západním křesťanském světě a je považován za počátek doby vikingských nájezdů. Mniši nakonec ostrov opustili a s sebou vzali tělo svatého Cuthberta, které je nyní uloženo v katedrále v Durhamu. Sídlo biskupa bylo přineseno rovněž do Durhamu kolem roku 1000. Rukopis je uložen v Britské knihovně v Londýně. Klášter byl obnoven Normany jako benediktinský klášter a pokračoval v činnosti až do jeho rozpuštění Jindřichem VIII. v roce 1536.

Lindisfarne dnes[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina kláštera je dnes v péči anglického památkového ústavu, který zde také provozuje informační středisko. Blízký farní kostel je stále v provozu.

Na ostrově je také malý hrad, který byl zbudován na základech tudorovské pevnosti. Později byl přebudován ve stylu Arts and Crafts Edwinem Lutyensem a vytvořena byla zahrada Gertrudem Jekyllem. Hrad, zahrada a blízká vápenka jsou přístupné.

Na ostrově tvořili malíři William Turner, Thomas Girtin a Charles Rennie Mackintosh.

Na ostrově bylo mnoho vápenek a dodnes jsou viditelné zbytky mol, která sloužila k dovozu uhlí na pálení vápence a odvozu hotového vápna. Produkce vrcholila během poloviny 19. století, tedy během průmyslové revoluce, kdy bylo na ostrově zaměstnáno přes sto mužů.

Ostrov je propojen s pevninou Poutnickou cestou (Pilgrim´s Way), která je značena tyčemi. Schůdná je však pouze za odlivu; během přílivu je zatopena vodou.

Velká část ostrova a okolní příbřežní oblasti je vyhlášena přírodní rezervací, jejímž cílem je především chránit přezimující populaci ptáků. Výborným místem pro pozorování migrujících ptáků je východní pobřeží. Na ostrově a pobřeží bylo celkem zaznamenáno téměř 300 druhů ptáků.

Pohled na Lindisfarne z pevniny

Souřadnice: 55°40′46″ s. š., 1°48′27″ z. d.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCGLYNN, Sean. Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví. Praha : Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2211-8. S. 85.