Oswald Northumbrijský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oswald Northumbrijský
Sv. Oswald na vitráži v gloucesterské katedrále.
Sv. Oswald na vitráži v gloucesterské katedrále.
Narození 604
Deira
Úmrtí 5. srpna 642 (ve věku 37–38 let)
Oswestry
Pohřben Durhamská katedrála
Potomci Æthelwald (Deira)
Otec Æthelfrith
Matka Acha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Oswald (také Oswold, Osuald, Osualdus, Osuuald, * asi 604 v Northumbrii, † 5. srpna 642 nedaleko Oswestry) byl králem anglosaského království Northumbrie v letech 634–642. Je uctíván jako světec.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oswald byl synem bernicijského krále Æthelfritha, který po dobytí Deiry v roce 604 načas spojil obě království. Pocházel z Æthelfrithova druhého manželství s Achou, dcerou bývalého deirského krále Ælly.[3] Acha byla sestřenicí Oswaldova předchůdce na trůnu Deiry, krále Osrika (633–634). Král Eanfrith, Oswaldův předchůdce v Bernicii, byl jeho nevlastním bratrem. Oswaldův syn Ælthelwald, který byl podkrálem v Deiře zhruba v letech 651655, pravděpodobně pocházel z jeho manželství s blíže neznámou irskou ženou.[4] Kolem roku 635 se král Oswald oženil s Cyneburgou, dcerou wessexského krále Cynegilse.[1]

Mládí a exil ve Skotsku[editovat | editovat zdroj]

Oswaldův otec král Æthelfrith byl původně králem Bernicie, který po dobytí Deiry kolem roku 604 spojil obě království a vytvořil nové království Northumbrii. Král Æthelfrith legitimizoval svou vládu sňatkem s Achou z deirského královského rodu, která se stala Oswaldovou matkou.[3]

Kolem roku 616 se však následníku deirského trůnu Edwinovi, kterého král Æthelfrith vyhnal do exilu, Northumbrii podařilo dobýt díky pomoci východoanglického krále Rædwalda, který zvítězil v bitvě u řeky Idle, ve které byl král Æthelfrith zabit. Nyní zase král Edwin poslal do exilu Æthelfrithovy syny jako případné pretendenty.[5] Princové Oswald a Oswiu a jejich sestra Æbbe a možná i další sourozenci se odebrali ke králi Eochaidu Buideovi (608629) do gaelské říše Dál Riata. Oswaldův nevlastní bratr Eanfrith odešel s dalšími sourozenci k Piktům.[4] Král Oswald byl vychován a pokřtěn mnichy z kláštera na ostrově Iona.[6] Během svého exilu se princ Oswald a pravděpodobně i jeho bratři zúčastnili vojenských tažení vojsk království Dál Riata v Irsku. Jeho syn Æthelwald, který byl podkrálem v Deiře zhruba v letech 651–655, pochází pravděpodobně z Oswaldova manželství s irskou ženou.[4]

V roce 633 se gwyneddský král Cadwallon ap Cadfan spojil s mercijským králem Pendou a vzbouřili se proti northumbrijskému králi Edwinovi. Společně zničili northumbrijskou armádu 12. října 633 v bitvě na Hatfield Chase poblíž Doncasteru. Edwin v bitvě padl,[7] stejně jako jeho syn Osfrith. Jeho syn Eadfrith se musel vzdát a později byl králem Pendou zavražděn.[8] Okamžitým výsledkem Edwinovy porážky bylo obnovené rozdělení Northumbrie: zatímco král Osric se dokázal udržet v jižním království (Deira), severní království (Bernicie) připadla Eanfrithovi, Æthelfritovu synu a Oswaldovu nevlastnímu bratru, který se vrátil z exilu. Jeho osobou se vláda nad Bernicií načas vrátila do rukou původní bernicijské dynastie.

Podle Bedy Ctihodného měli být králové Osric a Eanfrith pokřtěnými křesťany, kteří se po svém nástupu na trůn vrátili ke svému původnímu anglosaskému pohanství.[9] Král Osric pokračoval v boji proti králi Cadwallonu, který ho uzavřel a oblehl v roce 634 v (pravděpodobně) Yorku.[4] Při jednom Cadwallonově výpadu Osric padl a jeho armáda byla zničena. Král Cadwallon vyplenil Northumbrii a zavraždil krále Eanfritha, který byl připraven s ním uzavřít mír.[9]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Britonské a anglosaské populace v Británii kolem roku 600.

Návrat z exilu, znovusjednocení Northumbrie[editovat | editovat zdroj]

V roce 634 se princ Oswald vrátil z exilu a porazil krále Cadwallona v bitvě u Heavenfieldu poblíž Hexhamu. Vítězství Oswaldova početně slabšího křesťanského vojska bylo považováno za Boží soud. Král Cadwallon byl v bitvě zabit.[9] Bylo to pravděpodobně toto vítězství, které vedlo k Oswaldovu uznání coby bretwalda, přinejmenším na severu Anglie. Při převzetí moci mu mohl pomoci dálriatský král Domnall Brecc a piktský vládce Gartnait mac Uuid. Král Oswald si také zajistil trůn Deiry a vyhnal dědice jejího trůnu Oswina do exilu ve Wessexu.[4] Tím král Oswald – pocházející z obou královských rodin[1] – spojil obě království Bernicii i Deiru a vytvořil Northumbrii.[9]

Bretwalda[editovat | editovat zdroj]

Northumbrie opět získala mocenskou převahu na celém ostrově. V záznamu k roku 827 (829) rukopisu A Anglosaské kroniky, který je založen na údajích z latinsky psaného díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum Bedy Ctihodného, je král Oswald označován coby šestý bretwalda,[10] který měl vládnout všem Britům,[pozn. 1] Piktům, Skotům a Anglosasům.[3] Oswaldova moc však byla v pramenech přeceňována. Jak daleko jeho vliv dosahoval ve skutečnosti, není jisté. Neexistují důkazy o tom, že by král Oswald dominoval v severním Walesu (království Gwynedd) a v oblastech obývaných Pikty. Jeho sféra vlivu však určitě zahrnovala království Lindsey, Sussex a Wessex. V osobě krále Pendy v Mercii však vyvstával další důležitý král. Král Oswald využil své mocenské převahy a vytvořil spojenectví, aby zabránil tomuto rostoucímu nebezpečí.[1] Král Oswald se podílel na založení první diecéze ve Wessexu. V roce 635 byl král Oswald kmotrem krále Cynegilse (611 – asi 642), který se nechal pokřtít biskupem Birinusem[11] v městu Dorchester-on-Thames. Své spojenectví s Wessexem završil sňatkem s dcerou krále Cynegilse Cyneburg.[1][12] V roce 637 král Oswald bitvě u Mag Ráth pravděpodobně podporoval svými bojovníky dálriatského krále Domnalla Brecca, u něhož našel útočiště během svého skotského exilu. Král Domnall utrpěl v bitvě těžké ztráty a král Oswald dokázal získat nadvládu nad jeho iroskotským královstvím Dál Riata.[4] Král Oswald byl také dominantní ve vztahu mezi Northumbrií a královstvím Kent. Kentský král Eadbald (616/618640) přijal zpět svou sestru Æthelburgu, vdovu po Oswaldově strýci a předchůdci králi Edwinovi. Æthelburga v obavě před svým synovcem králem Oswaldem, který měl usilovat o životy jejích synů a potenciálních dědiců trůnu, své syny poslala ke svému příbuznému králi Dagobertovi I. do Franské říše.[1]

Obnova křesťanství[editovat | editovat zdroj]

V Northumbrii se král Oswald energicky zasazoval o obnovu křesťanské víry. Nechal dokončit předchozím králem Edwinem započatou stavbu kamenného kostela sv. Petra, předchůdce současné Yorské katedrály, která byla několikrát zničena.[8] Paulinus, římskokatolický biskup z Yorku, uprchl za vlády Oswaldova předchůdce do Kentu. Král Oswald se kvůli rechristianizaci obrátil na opata Segenea/Segenia z iroskotského kláštera na ostrově Iona.[1] Nejprve byl coby misionář vyslán Cormán, ten se ale brzy své misionářské práce bez výsledků vzdal a vrátil se na ostrov Iona. Irský mnich a misionář Aidan kritizoval jeho metody a sám byl nato jmenován biskupem v roce 635.[13] Král Oswald mu jako biskupské sídlo přidělil ostrov Lindisfarne nedaleko královského hradu Bamburgh.[1] Aidan a 12 skotských mnichů[13] na ostrově založilo ve stejném roce klášter Lindisfarne coby centrum misijní činnosti a zahájili christianizaci Northumbrie. Aidan původně kázal ve skotské gaelštině a král Oswald překládal pro svůj anglosaský dvůr. Král Oswald také podporoval zakládání dalších klášterů tím, že jim daroval půdu.[1][2]

Králova smrt a následnictví[editovat | editovat zdroj]

Mercijský král Penda, který se spojil s britonským královstvím Powys, zůstával ovšem nadále hrozbou. V roce 642 se král Oswald odvážil zaútočit.[4] V bitvě u Maserfieldu (pravděpodobně poblíž Oswestry, poblíž velšských hranic) 5. srpna[14] zvítězil král Penda a asi osmatřicetiletý král Oswald byl zabit.[15] Oswaldovo tělo bylo rozčtvrceno a vystaveno.[16] Okamžitým důsledkem Oswaldovy porážky bylo obnovené rozdělení Northumbrie: Oswaldův bratr[pozn. 2][17] Oswiu nastoupil na trůn v severním království (Bernicie), zatímco v jižním království (Deira) se na trůn v osobě Oswina, syna Oswaldova předchůdce Osrika, vrátila k moci stará královská dynastie.[18]

Světec[editovat | editovat zdroj]

Kult[editovat | editovat zdroj]

Král Oswald zemřel v boji s poslední pohanskou anglosaskou říší (Mercií), a proto byl považován za mučedníka a uctíván jako světec. Bezprostředně po jeho smrti byly na místě, kde zemřel, zaznamenány zázraky. Centrem oswaldovského kultu byl klášter Bardney v distriktu Lindsey v hrabství Lincolnshire,[1] ale brzy se rozšířil do Irska a kontinentální Evropy, zejména do Flander, Německa a Rakouska.[6] Četné kostely v Anglii a na kontinentu byly zasvěceny sv. Oswaldovi.[2][16]

Oswald je patronem města a kantonu Zug, anglických králů, křižáků, ženců a dobytka. Dovolávají se ho věřící k ochraně před morem. V některých regionech je jedním ze čtrnácti pomocníků v nouzi.[19] Jeho svátek se slaví v katolické a anglikánské[19] církvi 5. srpna. V Eveshamu a Gloucesteru je jeho translace připomínána 8. října.[16]

Relikvie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1372 získal jednu kost z ostatků sv. Oswalda římský císař a český král Karel IV. pro katedrálu sv. Víta v Praze.[20]

Tělo[editovat | editovat zdroj]

Oswaldův bratr Oswiu a jeho dcera Osthryth [21] vyzvedli Oswaldovy ostatky a pohřbili je v klášteře Bardney v distriktu Lindsey. V roce 909 byly některé relikvie Æthelredem, hrabětem z Mercie, a jeho ženou Ælthelflæd údajně přeneseny z Bardney do kostela sv. Petra v Gloucesteru.[22]

Lebka[editovat | editovat zdroj]

Hlava byla odvezena do kláštera Lindisfarne. Biskup Eardulf ji v roce 875 po dlouhé odyseji ukryl před dánskými Vikingy v rakvi sv. Cuthberta a dostal do bezpečí v Chester-le-Street. Proto je sv. Cuthbert někdy zobrazován s Oswaldovou hlavou.[13] Durhamský biskup Aldhun v roce 995 přenesl Cuthbertovy kosti a Oswaldovu lebku z Chester-le-Street do Durhamu a v roce 998 vysvětil kamenný kostel jako místo odpočinku sv. Cuthberta.[13] V roce 1104 byl Cuthbertův hrob znovu otevřen a jeho tělo bylo znovu pohřbeno v nově postavené katedrále v Durhamu.[13] Když byl hrob znovu v letech 1826/1827 otevřen, údajně v něm Oswaldova lebka stále byla.[22]

Nepatrné úlomky lebky lze nalézt jako relikvie v Echternachu, v Hildesheimu a v katedrále v Paderbornu.[16]

Ruce[editovat | editovat zdroj]

Jedna z rukou se nejprve dostala do hlavního města Northumbrie Bamburghu, ale později byla převezena do Ely. O druhé ruce se říká, že je v Gloucesteru nebo Durhamu.[16]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Sv. Oswald je zobrazován ve slavnostním rouchu a s insigniemi krále, nad ním s holubicí, se sluncem na hrudi, s havrany nebo zlatým jelenem. [19] V ruce drží nádobu (možná nádobu na léky).[23]

Zázraky a legendy[editovat | editovat zdroj]

Před bitvou u Heavenfieldu v roce 634 nechal Oswald vyrobit a vztyčit kříž, jehož hobliny byly polité vodou a údajně měly léčivé vlastnosti. V době Bedy Ctihodného zde postavili mniši z nedalekého opatství Hexham kostel a každý rok 4. srpna podnikali pouť na toto místo.[24] Léčivé vlastnosti byly také připisovány půdě v místě, kde zemřel. Zemina z místa úmrtí byla lidmi odnášena, až se v tomto místě vytvořila hluboká díra podobající se člověku.[15] Podle legendy byly jeho useknuté paže nezničitelné.[2][3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, někdy je používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.
  2. Acha byla pravděpodobně také Oswiuovou matkou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oswald (Northumbria) na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Philip Holdsworth: Oswald, king of Northumbria. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, S. 347–348.
  2. a b c d GETSEMANY. www.getsemany.cz [online]. [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. 
  3. a b c d BEDA CTIHODNÝ. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University [cit. 2021-02-01]. Kapitola 3.VI. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g ZIEGLER, Michelle. The Heroic Age: Politics of Exile in Early Northumbria [online]. Memorial University of Newfoundland, 1999 [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. 
  5. HIGHAM, Nicholas J. An English Empire: Bede, the Britons, and the Early Anglo-Saxon Kings. [s.l.]: Manchester University Press, 1995. ISBN 978-0-7190-4423-6. S. 77–80. (anglicky) 
  6. a b Michael Lapidge: Oswald of Northumbria. In: André Vauchez, Richard Barrie Dobson, Michael Lapidge (Hrsg.): Encyclopedia of the Middle Ages, svazek 2, Routledge, 2001, ISBN 978-1-57958-282-1, S. 1059.
  7. Philip Holdsworth: Oswald, king of Northumbria. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, S. 163–164.
  8. a b BEDA CTIHODNÝ. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University [cit. 2021-02-01]. Kapitola 2.XX. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d BEDA CTIHODNÝ. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University [cit. 2021-02-01]. Kapitola 3.I. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Zápis v Anglosaské kronice k roku 827.
  11. Zápis v Anglosaské kronice k roku 635.
  12. ŽIVOTOPISY SVATÝCH. catholica.cz [online]. [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. 
  13. a b c d e Symeon z Durhamu: History of the Church of Durham
  14. Zápis v Anglosaské kronice k roku 642.
  15. a b BEDA CTIHODNÝ. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University [cit. 2021-02-01]. Kapitola 3.IX. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c d e KOHL, Wilhelm. Oswald, König von Northumbrien. In: BAUTZ, Friedrich Wilhelm. Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. [s.l.]: Verlag Traugott Bautz, 1993. Dostupné online. ISBN 3-88309-044-1. Svazek 6. S. 1325–1327. (německy)
  17. Philip Holdsworth: Oswiu. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, S. 349.
  18. Simon Keynes: Kings of the Northumbrians. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, S. 502–505.
  19. a b c Oswald in heiligenlexikon.de
  20. EKERT, František. Církev vítězná. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Dědictví svatojánské, 1896. 4 svazky (879 s.). Dostupné online. Kapitola Sv. Osvald, král Anglický, s. 383. 
  21. D.P. Kirby, Alfred Smyth, Ann Williams (Hrsg.): A Biographical Dictionary of Dark Age Britain, Routledge, 1991, ISBN 978-1-85264-047-7, S. 196.
  22. a b St. Oswald in Catholic Encyclopedia
  23. Joseph Braun: Tracht und Attribute der Heiligen in der deutschen Kunst. Stuttgart 1943, Sp. 571–575.
  24. BEDA CTIHODNÝ. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University [cit. 2021-02-01]. Kapitola 3.II. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lapidge a kol. (Ed. ): Blackwell Encyclopaedia of Anglosason England . Wiley-Blackwell, Oxford et al. A. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1 .
  • David W. Rollason: Northumbria, 500–1100: Stvoření a zničení království . Cambridge University Press, 2003, ISBN 978-0-521-81335-8 .
  • DP Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, 2000, ISBN 978-0-415-24211-0
  • Wilhelm Kohl

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]