|
Konrád z Marburku, německy Konrad von Marburg (kolem 1180-90 – 30. června 1233), současníky nazývaný Mistr, byl středověký inkvizitor. Papežem Inocencem III. byl pověřen bojovat s heretiky. Byl znám svými extrémními metodami, které patrně byly i důvodem jeho brzké smrti.
Konrádovo mládí není příliš dobře známo. Byl pověstný svým asketickým způsobem života a horlivostí při obraně církve. Již od mládí se převážně věnoval potlačování hereze v církvi a podílel se i na křížové výpravě proti albigenským v jižní Francii v letech 1208 až 1209. Po úmrtí papeže Inocence III. byl jeho nástupcem Honoriem III. pověřen řadou úkolů vyžadujících diplomatický talent. Při jejich plnění se dostal do přízně durynského lankraběte Ludvíka IV. a na jeho dvoře získal velký vliv. Stal se zpovědníkem a náboženským rádcem jeho manželky Alžběty Uherské. Zacházel však s ní se stejnou tvrdostí, kterou uplatňoval sám na sebe. Jako pokání údajně používal tělesné tresty a bití a donutil ji i k odloučení od jejích tří dětí. Dne 17. listopadu 1231 Alžběta zemřela.
V následujících letech působil jako papežský inkvizitor pro oblast Durynska a Hesenska. Proslul zejména svým fanatickým bojem proti herezi v církvi, která se v té době šířila celou Evropou. Konkrétně šlo zejména o katarské hnutí a valdenství. Později mu byla udělena výsada ignorovat při potírání hereze jakékoliv standardní církevní postupy. Konrád si při vyšetřování počínal s mimořádnou krutostí. Pokud obviněný z hereze přiznal svou vinu a kál se, pak měl ještě šanci vyváznout pouze s oholenou hlavu a přísným pokáním. Pokud však vinu popřel, byl označen za zatvrzelého heretika, odsouzen a upálen.
V roce 1233 Konrád obvinil Jindřicha II. hraběte ze Saynu, že se účastní satanských orgií. Jindřich se však odvolal ke shromáždění biskupů v Mohuči a to jej shledalo nevinným. Konrád odmítl toto rozhodnutí akceptovat a dožadoval se, aby rozsudek biskupů byl zrušen. Na cestě z Mohuče do Marburku byl inkvizitorův kočár přepaden několika rytíři a Konrád i jeho asistent byli zabiti. Neprokázalo se však, že by útočníci byli najati hrabětem Jindřichem. Po Konrádově smrti jej papež Řehoř IX. prohlásil za ochránce pravé křesťanské víry a nařídil přísné potrestání vrahů. V Německu bylo však přijetí Konrádovy smrti méně jednoznačné a jeho jméno se stalo na dlouhá léta argumentem proti inkvizici.
|
