Osobní prelatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Osobní prelatura je instituce římskokatolické církve, která není ani místní církví, ani řeholním institutem zasvěceného života, ale stojí někde na pomezí mezi nimi. Je exemptní, tzn. vyňatá z pravomoci ordináře místní církve daného území. Její právní rámec je vymezen kánony 294–297 Kodexu kanonického práva z roku 1983.

  • Osobní prelatury se skládají z neřeholních kněží a jáhnů.
  • Zřizuje je Apoštolský stolec po projednání s biskupskými konferencemi, kde má osobní prelatura působit.
  • Zřizuje se k výkonu zvláštních pastoračních nebo misijních úkolů v různých krajinách nebo v různých sociálních skupinách.
  • V jejím čele stojí prelát, který je vlastním ordinářem osob inkardinovaných do prelatury. Prelát je též oprávněn zřídit národní nebo mezinárodní seminář a také včleňovat studenty a vést je k přijetí svátosti svěcení z právního důvodu služby v prelatuře. Je též povinen postarat se duchovní vzdělání a přiměřené vydržování těch, kteří z právních důvodů přijali svěcení z důvodu služby v prelatuře.
  • Laici se mohou věnovat činnosti osobní prelatury. Stanovy určí způsob této organické spolupráce a všechna práva a povinnosti s ní spojená.
  • Stanovy osobní prelatury určí rovněž vztahy prelatury k místním ordinářům, v jejichž místních církvích osobní prelatura vykonává nebo hodlá vykonávat svou pastorační nebo misijní činnost s předchozím souhlasem diecézního biskupa.

Světově působící prelaturou je Opus Dei, zřízená roku 1928.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]