Liturgická barva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Liturgická barva je barva, jíž se odlišují obřadní roucha a jiná paramenta používaná v liturgii v určitý svátek, určité liturgické období nebo při jiné zvláštní příležitosti. Praxe užívání liturgických barev existuje především v římskokatolické církvi a některých církvích sjednocených s Římem, ve starokatolické církvi, anglikánské církvi, některých luterských církvích a některých východních ritech. Liturgické barvy mají hluboký a prastarý symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Odvíjí se od tradičního chápání jednotlivých barev ve starověkém a posléze i středověkém prostředí.

Liturgické barvy je nutné striktně odlišit od barev určujících v římskokatolické církvi a některých dalších církvích pozici duchovního v rámci církevní hierarchie.

Ornát barokního typu v zelené barvě.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Původ liturgických barev je třeba hledat v antických barvířských technikách, zejména v barvení za pomoci výměšku purpurových hlemýžďů. Čím byl oděv obarvený touto technikou tmavší, tím byl slavnostnější a vznešenější. Situace se mění v 9. - 10. století, když se prosazuje levnější technika barvení za pomoci rostlinných šťáv a v souvislosti s tím se mění i symbolické chápání jednotlivých barev. Tu nejslavnostnější nově nezaujímá temně purpurová, ale bílá, do té doby považována za barvu smutku (což se ostatně udrželo například v Ruské pravoslavné církvi, kdy se bílá barva nosí při pohřbech).

Vlastní kánon liturgických barev se ustálil kolem roku 1200, náznaky jsou ale již v době karolinské. První přesný popis zvyklostí spojených s užíváním liturgických barev podává Inocenc III. (papežem 1198-1216), později byl tento kánon přejat a doporučen Durandem Mendským na konci 13. století. Ovšem teprve Tridentský koncil (1545-1563) závazně předepsal tento kánon barev. Po II. vatikánském koncilu byl převzat s drobnými změnami.[1]

Římskokatolická liturgie[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická liturgie rozlišuje 4 základní barvy: bílá, červená, zelená a fialová a dvě speciální - růžová (užívá se pouze 2× v roce a to ještě nepovinně) a černá (pro pohřby a 2. listopadu na Dušičky). Někdy lze vidět i modré mariánské ornáty, ale v českých zemích to není vnímáno jako samostatná liturgická barva, je povoleno jí však oficielně užívat ve Španělsku, Portugalsku a bývalých španělských koloniích (např. Filipíny).[zdroj?] Všechny tyto barvy kromě černé a fialové může nahradit liturgické roucho ve zlaté barvě. V liturgických barvách bývá kněžský ornát či pluviál nebo štóla, dále antependium na oltáři a přehozy na ambonu, na kalichovém velu, palách a na přenosném pultíku pro liturgické texty.

Předpisy před rokem 1969[editovat | editovat zdroj]

Barva Povinně se užívá Volitelně se užívá (namísto předepsané liturgické barvy)
Zelená
Fialová
Růžová Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.
Bílá
Červená
  • Svatodušní votivní mše
  • Při papežském pohřbu
Černá

Předpisy liturgických barev po roce 1969[editovat | editovat zdroj]

Přehled užívání jednotlivých liturgických barev během liturgického roku v římském ritu řádné formy uvádí následující tabulka. Potřebné rubriky je možno nalézt ve Všeobecných pokynech k římskému misálu.[2]

Barva Povinně se užívá Volitelně se užívá (namísto předepsané povinné barvy)
Zelená
Fialová
Růžová Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.
Bílá
  • zádušní mše (se souhlasem místní biskupské konference)
  • votivní mše
Červená
  • tzv. červené mše (mše sloužené za soudce, právníky, učitele a studenty práv a představitele vlády)
  • svátky spojené s Duchem svatým
  • pohřeb papeže
Černá Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce.

Zlatá liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Je to slavnostní barva, užívá se při těch největších církevních slavnostech a svátcích (pokud je předepsaná bílá liturgická barva).

Direktář[editovat | editovat zdroj]

Direktář je liturgické kalendárium určující svátky a památky na konkrétní datum církevního roku (Církevní rok trvá od 1. neděle adventní do slavnosti Krista Krále). Direktář schvaluje liturgická komise dané církevní provincie. V direktáři je uvedeno často na jeden den více možných mešních formulářů, přičemž záleží na konkrétním knězi, jaký formulář si vybere. Direktář v souvislosti se svátky a památkami určuje také závazně liturgické barvy na konkrétní dny.

Například:

12. srpna - pátek 19. týdne v mezidobí,
barva zelená, breviář i mše feriální.
nebo:
památka sv. Jany Františky de Chantal,
řeholnice, barva bílá, breviář i mše
o sv. Janě Františce de Chantal
Liturgické texty dříve 12. prosince.

Starokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

Starokatolické církve mají vesměs podobný kánon liturgických barev jako římskokatolická církev, odlišnosti jsou minimální (neexistuje například modrá barva, vyskytují se drobné odlišnosti v používání některých barev).[4] Liturgická praxe se však může v jednotlivých národních starokatolických církvích navzájem lišit.

Anglikánská církev[editovat | editovat zdroj]

V rámci Anglikánské církve nenalézáme pevně daný kánon liturgických barev, ty jsou pouze doporučeny a je v tomto ohledu povoleno respektovat lokální tradice. Oficiální web Anglikánské církve doporučuje následující 4 barvy:

Barva Doporučené užití
Bílá
  • doba vánoční (od Vánoc do svátku Uvedení Páně do chrámu)
  • doba velikonoční (od Velikonoční neděle do svatodušní vigílie)
  • slavnost Nejsvětější Trojice
  • svátky Páně
  • mariánské svátky
  • slavnost Všech svatých
  • svátky svatých, kteří nejsou uctíváni jako mučedníci
  • svátek zasvěcení kostela
  • u příležitosti svatého přijímání na Zelený čtvrtek
  • u příležitosti udílení svátosti manželství
  • u příležitosti udílení svátosti křtu, biřmování nebo kněžství (u těchto tří svátostí je ale preferována barva červená)
  • zádušní mše a pohřeb (vedle fialové a černé)
  • zádušní mše a pohřeb dítěte
Červená
  • Svatý týden (mimo svatého přijímání na Zelený čtvrtek)
  • slavnost Seslání Ducha Svatého (Svatodušní svátky, neděle Pentecostes)
  • svátky mučedníků
  • svátky a úkony spojené s dary Ducha svatého (udílení svátostí křtu, biřmování, nebo kněžství)
  • může se užít v době mezi slavností Všech svatých a první adventní nedělí
Fialová
  • advent (o třetí neděli adventní se může použít růžová)
  • v době postní od popeleční středy do květné neděle (o čtvrté neděli postní se připouští užití růžové)
  • zádušní mše a pohřby
  • Památka všech věrných zemřelých
Zelená
  • odpovídá zhruba římskokatolickému liturgickému mezidobí:
    • v době od svátku Uvedení Páně do chrámu do úterý před popeleční středou (Shrove Tuesday)
    • v době od svátku Seslání Ducha svatého do do slavnosti Všech svatých
  • může se užít na slavnost Všech svatých nebo na první adventní neděli[5]

Pravoslavná liturgie[editovat | editovat zdroj]

Ve východních ritech se nevyskytuje žádný jednotný kánon liturgických barev, jisté zvyklosti týkající se užívání určitých barev nalézáme v byzantském ritu a zejména v řecké církvi.[1]

Byzantský ritus[editovat | editovat zdroj]

Byzantský ritus, v němž jsou slouženy bohoslužby všech východních pravoslavných církví a východních katolických církví, nemá jednoznačně stanovený systém liturgických barev. Bohoslužebné knihy však rozlišují striktně světlé a tmavé barvy parament.

Řecká pravoslavná církev užívá často tmavě, vínově červenou pro nejslavnostnější svátky a dále během roku širokou škálu jiných barev, nejčastěji zlatou a bílou.

U liturgie slovanského pravoslaví, které bylo historicky ovlivněno západní liturgickou tradicí, nalézáme podrobnější a přesnější rozdělení liturgických barev během církevního roku:[6]

Barva Běžné použití Další použití / poznámky
Zlatá
  • vždy, když není předepsána jiná barva
Světle modrá
Purpurová nebo tmavě červená
  • na mnoha místech je tato barva nošena pouze ve všedních dnech Velkého půstu a světlé barvy (bílá, zlatá) jsou užívány o velkopostních sobotách a nedělích
Červená
  • Velikonoce (Athos a Jeruzalém)
  • Vánoce (Athos a Jeruzalém)
  • mariánské svátky - Theokotos (Athos)
  • někde také během Uspenského půstu, ne však na svátek Proměnění Páně
Zelená
  • Květná neděle
  • Letnice
  • svátky světců, kteří nezemřeli mučednickou smrtí
  • svátek Povýšení sv. Kříže (lokálně, např. v Jeruzalémě)
Černá
  • všední dny během Velkého půstu
  • všední dny během Svatého týdne (kromě Zeleného čtvrtku)
  • černá se užívá v hojnějším počtu ve slovanské tradici než v řecké
Bílá
  • pohřby (během celého roku včetně Svatého týdne)[6]

Ruská pravoslavná církev[editovat | editovat zdroj]

Ruská pravoslavná církev se v rodině pravoslavných církví liší počtem i užitím liturgických barev. Nastol'naya Kniga Sviashchenno-sluzhitelia uvádí až osm liturgických barev, jednotné předpisy pro jejich užívání ale nejsou. Tabulka uvádí jejich nejběžnější užití:

Barva Obvyklé použití Další užití
Zlatá
Světle modrá
  • mariánské svátky (Theotokos)
  • svátek Uvedení Páně do chrámu
  • svátek Zvěstování Panny Marie
  • svátky beztělesných mocností (archandělů Gabriela, Rafaela, Uriela, Salafaela, Jehudiela, Barachiela a Jeremiela)
  • svátky panen
  • pátý pátek v Půstu
  • Uspenský půst do svátku Povýšení sv. Kříže, u karpatských Rusů až do adventu
Purpurová nebo tmavě červená
  • Zelený čtvrtek
  • soboty a neděle Půstu
  • všední dny během Půstu
Červená
  • svátky mučedníků
  • svátek sv. Petra a Pavla
  • Advent
  • svátky andělů
  • svátek Povýšení sv. Kříže
  • Velikonoce (Athos a Jeruzalém)
  • Vánoce (Athos a Jeruzalém)
Zelená
  • Květná neděle
  • Letnice
  • Pondělí po Letnicích
  • svátky svatých, kteří nezemřeli mučednickou smrtí
  • svátky proroků
  • svátky andělů
  • od Letnic do svátku sv. Petra a Pavla (u karpatských Rusů)
Černá
  • všední dny během Půstu
  • pohřby ve všední dny (karpatští Rusové)
Bílá
  • slavnost Zjevení Páně
  • svátek Proměnění Páně
  • doba velikonoční
  • pohřby
  • svátek Křtu Páně
  • slavnost Narození Páně
Oranžová nebo rezavá
  • Apoštolský půst
  • od svátku sv. Petra a Pavla do Proměnění Páně[7]

Luterská liturgie[editovat | editovat zdroj]

Z evangelických církví používají liturgické barvy zejména tradiční luterské církve. Základní používané barvy jsou fialová, bílá, červená a zelená, vedle nich se místně či při zvláštních příležitostech používají ještě černá, růžová a modrá.[zdroj?]

Fialová liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Fialová barva se používá v přípravných obdobích před hlavními svátky, respektive v dobách pokání, tedy v době adventní a pašijové a v Den pokání a modlitby.[zdroj?]

Bílá liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Bílá barva se používá v době vánoční, epifanijní a velikonoční, jakož i o některých menších svátcích.[zdroj?]

Červená liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Zelená liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Černá liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Růžová liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Modrá liturgická barva[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha : Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. S. 100.  
  2. Všeobecné pokyny k Římskému misálu. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  3. Tabulka převzata s drobnými změnami z odpovídajícího článku anglické wikipedie (1.11.2015).
  4. Tato kapitola čerpá z odpovídajícího článku německé wikipedie (2.11.2015).
  5. Church of England. Rules to Order the Christian Year [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online.  
  6. a b Tato část obsahuje informace z odpovídajícího článku anglické wikipedie. 19. 11. 2015.
  7. Tabulka převzata s drobnými změnami z odpovídajícího článku anglické wikipedie. 20. 11. 2015

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAM, Adolf. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha : Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1.  
  • ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha : Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]