Basileios Veliký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Basileios Veliký
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 330, Kaisareia
Úmrtí 1. ledna 379, Kaisareia
Svátek 1. leden a 30. leden - pravoslaví; 2. leden - římskokatolická církev
Pohřben Kaisareia (dnešní Kayseri, Turecko)
Úřady biskup - metropolita
Uctíván církvemi římskokatolická církev; pravoslaví; Starokatolická církev
Atributy kniha, model kostela, lebka, holubice, oheň
Patronem východního mnišství

Svatý Basileios z Kaisareie, krátce Basil (v ruštině Vasil), zvaný též Veliký nebo Filosof (kolem 330 Kaisareia1. ledna 379 tamtéž) patří mezi nejvýznamnější řecké raně křesťanské teology 4. století, kteří jsou označováni jako kapadočtí otcové (vedle Basileia mezi ně patří též sv. Grégorios z Nazianzu a Basileiův bratr, sv. Grégorios z Nyssy). Kappadočtí otcové, kteří jsou řazeni mezi mladší církevní otce, významně prospěli k všeobecnému prosazení nikájského dogmatu o božské Trojici ve východní církvi (proti arianismu) a díky svému klasickému vzdělání je zpřístupnili přijatelnější literární a rétorickou formou. Východní i západní církev jej uctívá jako svatého.

Život[editovat | editovat zdroj]

Basileios se narodil v zámožné křesťanské rodině v kappadocké Kaisareji (dnes Kayseri v Turecku), jeho dědeček byl křesťanský mučedník. Čtyři z jeho devíti sourozenců byli v církevních službách: řeholnice Macrina a Petr, Naucratius a Řehoř z Nyssy, kteří se stali biskupy. Vzdělání získal na athénské Akademii, kde byl jeho spolužákem pozdější císař Julián, který lpěl na pohanském náboženství, kvůli čemuž od Křesťanů dostal přízvisko Apostata (=odpadlík). V Akademii se spřátelil s Grégoriem z Nazianzu, později se k nim připojil ještě Basileiův mladší bratr Grégorios. Mezi jejich učitele patřil například slavný rétor Libanios, který nebyl křesťan a vzýval helénistické ideály, takže se později přiklonil na stranu císaře Juliána Apostaty.

Po návratu do Kappadokie někdy kolem roku 355 Basileios působil jako právník a vyučoval rétoriku. Brzy se však rozhodl pro asketický život mnicha. Navštívil proto poustevníky a mnišské komunity v Sýrii, Palestině, Mezopotámii a Egyptě, aby se seznámil s jejich životem. Po návratu kolem roku 358 založil na rodinných statcích v Arnesi v Pontu klášter, kde žil i jeho bratr Petr ze Sebaste; nedaleko vznikl také klášter ženský, kde žila jeho ovdovělá matka a sestra. Pro obyvatele těchto klášterů sepsal ve dvou verzích řeholi, dnes nazývanou podle něj Basileiovou či basiliánskou (obšírnější a stručnější pravidla mnišského života), která se stala základem východního řeckého mnišství. Žádné jiné řehole na východě (v byzantské říši) již nevznikly, došlo pouze k doplnění basiliánské řehole, která je platná dodnes. Basileios propagoval umírněnou askezi, život v klášteře kladl nad poustevnictví. Odůvodňoval to tím, že v klášteře lze projevit nejen lásku k Bohu, ale také k bližnímu (služba lásky - někteří asketi pokládali léčení za praxi neslučitelnou s vírou v Boha, ale Basileios ji prosazoval a zdůvodňoval). Neodděloval příkře mnišskou askezi od požadavků, které měl dodržovat každý křesťan. Do kláštera byly přijímány také děti na výchovu a vzdělávání. Když dospěly, mohly se samy rozhodnout, zda odejdou či setrvají.

Sv. Basil
(Freska, Kosovo, 14. stol.)

Zápas s ariánstvím[editovat | editovat zdroj]

Roku 360 se Basileios zúčastnil synody v Konstantinopoli a seznámil se tu s učením ariánů, kteří popírali, že Bůh Syn je svou podstatou rovnocenný (řecky homoúsios) s Bohem Otcem. Basileios se však stal neochvějným zastáncem nikájského dogmatu.

Roku 364 se usadil v Kaisareji, byl vysvěcen na kněze a stal se blízkým spolupracovníkem zdejšího biskupa Eusebia. Mnoho let se věnoval církevní správě a boji proti ariánství. Roku 365 navštívil Kaisareiu císař Valens, který byl ariánem. Kněz a císař spolu vedly diskuse a přeli se o christiologickou otázku. Basileios kritizoval císařovo ariánství a musel kvůli tomu snášet pronásledování. Časem si však vydobyl Valentův respekt a byl jím dokonce obdarován statky v okolí Kaisareie, na nichž založil rozsáhlé dobročinné zařízení, tzv. Basilias, chudobinec, útulek a nemocnici, kde zbožní křesťané, zvláště ženy, osobně pečovaly o chudé a nemocné.

Po Eusebiově smrti byl Basileios roku 370 zvolen biskupem v Kaisareji. Jako zdejší metropolita se stal nadřízeným 50 biskupů. Vedl korespondenci s alexandrijským biskupem Athanasiem, a papežem Damasus I., jejímž cílem bylo odstaranit rozšpení církve christologickým dogmatickým sporem.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Basileios byl vynikající spisovatel, kazatel a teolog. Vyznal se v astronomii, matematice, lékařství i historii, což znamená, že zvládl téměř všechny tehdejší obory vědy. Pro jeho literární činnost je typická jasná argumentace a precizní líčení. Byl také horlivý kazatel a řečník, čímž si získával přízeň jak prostých tak i vzdělaných lidí. Ve východních církvích patří mezi nejvíce uctívané světce, v katolické církvi je jedním z církevních učitelů a otců. Jedna z forem byzantské liturgie nese jeho jméno jako Liturgie sv. Basilia.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Pět knih proti Eunomiovi (kolem 364)
  • O Duchu svatém (kolem 375)
  • O stvoření světa v šesti dnech
  • Homilie na Žalmy
  • Etika
  • O víře
  • Asketika
  • kratší a delší mnišský řád
  • přes 300 zachovaných listů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Basil z Cesareje, Devět kázání o stvoření světa: řecko-české vydání. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 301 s. ISBN 80-7298-102-1
  • R. Dostálová, Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad 2003
  • Ottův slovník naučný, heslo Basilios svatý, učitel církevní. Sv. 3, str. 432

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu