První nikajský koncil
| První nikajský koncil | |
|---|---|
| Kdy | 20. května – 25. července 325 |
| Uznávají jej | katolická církev, pravoslaví, orientální církve, nestoriánské církve |
| Předchozí koncil | -- |
| Následující koncil | První konstantinopolský koncil |
| Svolal jej | císař Constantinus I. |
| Předsedal mu | pravděpodobně Hosius z Córdoby |
| Účastníků | tradičně se uvádí počet 318 biskupů; reálně mohlo na sněm do Níkaie přijet asi 250 biskupů |
| Diskutované otázky | ariánství, datum Velikonoc, platnost křtu heretiků |
| Dokumenty a prohlášení | Nicejské vyznání |
| Přehled ekumenických koncilů | |
První nikajský koncil, též nicejský koncil, svolal císař Konstantin v roce 325 do maloasijského města Nikaia (lat. Nicaea). Jedná se o první ekumenický koncil, shromáždění biskupů celé křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny Římské říše, římského biskupa Silvestra I. zastupovali delegáti. Název jej odlišuje od méně významného druhého nikajského koncilu.
Hlavním věroučným výsledkem koncilu bylo nikajské vyznání víry uznávající Ježíše Krista za plného a pravého Boha a zavržení ariánství. V oblasti liturgie to bylo stanovení jednotného data Velikonoc, nejdůležitějšího křesťanského svátku. A dále to bylo vydání kánonů, prvních koncilních zákonů tvořících základ kanonického práva.
Nikajský koncil řešil zásadní otázky křesťanské společnosti v době po legalizaci tohoto náboženství milánským ediktem (313). Vytvořil základ, který přijala a dosud vyznává většina křesťanských církví. Na druhou stranu ariánství nadále koexistovalo a koncil na věroučném základě církev rozdělil na pravověrné a jimi zavržené heretiky, což je konfesijní štěpení na různé církve pro další křesťanské dějiny charakteristické.
Průběh koncilu[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějšími účastníky byly patriarchové dvou hlavních východokřesťanských měst, Alexander Alexandrijský a Eustathios Antiochijský. Celkový počet účastníků udávaný svědky se liší: Eusebios píše přes 250, Eustathios asi 270, Athanasios 318.
Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi, které se alexandrijský kněz Areios a jeho egyptští přívrženci nejspíše neúčastnili, hráli důležitou úlohu Areiovi zastánci z řad biskupů, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie. Pravidelná zasedání však započala teprve s příjezdem císaře Constantina I. Po úvodní řeči v latině ustanovil císař též koncilní pořádek - způsob, kterým se mělo při jednání postupovat. Předsedajícím koncilu byl nejspíše biskup Hosius z Córdoby. Po zasedání, které trvalo celý měsíc, koncil slavnostně vyhlásil Nicejské vyznání víry. Toto vyznání víry přijala většina přítomných biskupů.
Do jednání o vyznání víry aktivně vstoupil Eusebios z Kaisareie. Přednesl vlastní vyznání víry, s nímž císař a většina biskupů souhlasila. Hlavní Eusebiovou snahou byl pokoj v církvi a Eusebios se v této věci snažil vyjít císaři vstříc. Císař Kónstantínos navrhl připojit k Eusebiovu vyznání pojem homoúsios. Nejspíše tato iniciativa vedla k vytvoření nového kréda, které se lišilo od Eusebiova vyznání nejen přijetím obratu homoúsios tó patri, „soupodstatný s Otcem“ a bylo sněmem v Níkaii přijato jako Níkajské vyznání víry.
25. července 325 byl koncil ukončen. Při závěrečné řeči Constantinus opět zdůraznil, jak mu záleží na pokoji v církvi i říši. V okružním listu pak informoval o výsledcích jednání a shodě ohledně slavení Velikonoc.
Synoda roku 327 zpochybnila usnesení 1. nikajského koncilu týkající se vyloučení některých zastánců Areia a jeho nauky (např. Eusebia z Níkomédie). Pokračovaly také teologické spory o pojetí a vyjádření vztahu mezi osobami v Trojici, které zapříčiňovaly rozdělení církve po celé 4. století.
Nikajské vyznání a arianismus[editovat | editovat zdroj]
Koncil se zabýval sporem o nauku Areia z Alexandrie zvanou ariánství, který se týkal povahy Kristovy osoby a vztahu Božího Syna k Bohu Otci. Koncil odmítl výrazy "bylo, kdy Syn nebyl", "Syn není z jiné usie nebo hypostaze" a "(Syn) nebyl, dříve než byl zrozen", čímž se chtěl jasně vymezit proti Areiovi. Na koncilu bylo zformulováno nicejské/nikájské vyznání víry, které především výrazy "Syn je soupodstatný s Otcem" a "Syn je z Otcovy podstaty" znovu arianismus odmítlo.
Výsledky koncilu[editovat | editovat zdroj]
- Nicejské vyznání – text kréda, kterým se vyznává božství Ježíše Krista
- Odsouzení ariánství popírající Ježíšovo božství jako hereze
- Snaha o smíření s dalšími herezemi: novatiáni, melitiáni (obdoby donatistů) a omezení pravomocí Melétia z Lykopole, nutnost opětovného křtu pro pauliány, stoupence adopcionismu Pavla ze Samosaty
- Metoda pro výpočet data Velikonoc nezávislá na židovském kalendáři a pesachu. V té době se používaly dva způsoby, římský a alexandrijský a nikajský koncil se rozhodl pro ten alexandrijský, který se užívá až do současnosti.
- Vyhlášení patriarchátů – velkých církevních provincií, nad kterými měli pravomoci biskupové v Římě, Antiochii a Alexandrii
- Formulování kanonických zákonů, počátek kanonického práva
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu První nikajský koncil na Wikimedia Commons
