První nikajský koncil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První nikajský koncil
Kdy 20. května25. července 325
Uznávají jej katolická církev, pravoslaví, orientální církve, nestoriánské církve
Předchozí koncil --
Následující koncil První konstantinopolský koncil
Svolal jej císař Constantinus I.
Předsedal mu pravděpodobně Hosius z Córdoby
Účastníků tradičně se uvádí počet 318 biskupů; reálně mohlo na sněm do Níkaie přijet asi 250 biskupů
Diskutované otázky ariánství, datum Velikonoc, platnost křtu heretiků
Dokumenty a prohlášení Nicejské vyznání
Přehled ekumenických koncilů

Níkajský (též nicejský) koncil svolal císař Kónstantínos v roce 325 do maloasijského města Nikaia. Jedná se o první ekumenický koncil - shromáždění biskupů křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny Římské říše, sněmu se osobně neúčastnil biskup sídlící ve městě Římě (papež), poslal ovšem své zástupce.

Koncil se zabýval sporem o nauku Areia z Alexandrie (srv. heslo ariánská hereze), který se týkal povahy Kristovy osoby a vztahu Božího Syna k Bohu Otci. Koncil odmítl výrazy "bylo, kdy Syn nebyl", "Syn není z jiné usie nebo hypostaze" a "(Syn) nebyl, dříve než byl zrozen", čímž se chtěl jasně vymezit proti Areiovi (či latinsky Ariovi) a jeho nauce. Na koncilu bylo zformulováno nicejské/nikájské vyznání víry, které především výrazy "Syn je soupodstatný s Otcem" a "Syn je z Otcovy podstaty" znovu arianismus odmítlo.

Dalším z výsledků koncilu byla shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky, kdy se připomíná smrt Kristova a slaví jeho zmrtvýchvstání, má ústřední místo, a církev proto považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejnou dobu.

Průběh koncilu[editovat | editovat zdroj]

Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi, které se alexandrijský kněz Arius a jeho egyptští přívrženci nejspíše neúčastnili, hráli důležitou úlohu Areiovi zastánci z řad biskupů, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie. Pravidelná zasedání však započala teprve s příjezdem císaře Constantina I. Po úvodní řeči v latině ustanovil císař též koncilní pořádek - způsob, kterým se mělo při jednání postupovat. Předsedajícím koncilu byl nejspíše biskup Hosius z Córdoby. Po zasedání, které trvalo celý měsíc, koncil slavnostně vyhlásil Nicejské vyznání víry. Toto vyznání víry přijala většina přítomných biskupů.

Do jednání o vyznání víry aktivně vstoupil Eusebios z Kaisareie. Přednesl vlastní vyznání víry, s nímž císař a většina biskupů souhlasila. Hlavní Eusebiovou snahou byl pokoj v církvi a Eusebios se v této věci snažil vyjít císaři vstříc. Císař Kónstantínos navrhl připojit k Eusebiovu vyznání pojem homoúsios. Nejspíše tato iniciativa vedla k vytvoření nového kréda, které se lišilo od Eusebiova vyznání nejen přijetím obratu homoúsios tó patri, „soupodstatný s Otcem“ a bylo sněmem v Níkaii přijato jako Níkajské vyznání víry.

25. července 325 byl koncil ukončen. Při závěrečné řeči Constantinus opět zdůraznil, jak mu záleží na pokoji v církvi i říši. V okružním listu pak informoval o výsledcích jednání a shodě ohledně slavení Velikonoc.

Synoda roku 327 zpochybnila usnesení 1. nikajského koncilu týkající se vyloučení některých zastánců Areia a jeho nauky (např. Eusebia z Níkomédie). Pokračovaly také teologické spory o pojetí a vyjádření vztahu mezi osobami v Trojici, které zapříčiňovaly rozdělení církve po celé 4. století.

Na koncilu byla také vybrána metoda pro výpočet data Velikonoc. V té době se používaly dva výpočty, římský a alexandrijský a nikajský koncil se rozhodl pro ten alexandrijský, který se užívá až do současnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]