Areios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Areios

Areios (či latinsky Arius, 256 - 336) byl křesťanský kněz a kazatel v alexandrijské čtvrti Baukalis. Od Areiova jména se odvozuje název arianismus jako jeden z heretických směrů 4. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arius se narodil v Libyi, navštěvoval školu Lukiána z Antiochie a byl knězem v Alexandrii. Je znám jako tvůrce první velké křesťanské hereze.

Arius byl odsouzen již roku 300 alexandrijským patriarchou Petrem I. Další patriarcha Achillas jej rehabilitoval, ale už roku 312/3 zemřel. Arius byl jedním z kandidátů na alexandrijský patriarchální stolec. Jeho protikandidátem byl Alexandr, který se patriarchou. Roku 318 svolal koncil, který Aria exkomunikoval. I další koncil v Ancyře (Ankaře) jej roku 321 odsoudil. Arius našel zastání u Eusébia z Nikomédie, jemuž adresoval jeden ze svých dopisů. Po vyhnání z Alexandrie se jej ujal Eusébius z Cézareje.

Když chtěl imperátor Konstantin I. Veliký sjednotit říši, ale také křesťanství, svolal první velký koncil do Niceje, aby právě (ale nejen) otázku arianismu vyřešil. Ariovy teze byly znovu odmítnuty a jeho nauka byla prohlášena za heretickou. Arius byl poslán do exilu, odkud se chtěl vrátit do Alexandrie. To se mu ale už nepodařilo, především kvůli biskupu Alexandrovi, ale také díky jeho nástupci, rozhodnému bojovníku proti arianismu, Atanáši z Alexandrie.

Roku 335 byl Arius rehabilitován, ale než byl přijat zpět do církve, zemřel.

Areiovy teze[editovat | editovat zdroj]

Několik let po Ediktu milánském (313) se rozhořel spor mezi alexandrijským biskupem Alexandrem a jeho knězem Ariem ohledně vztahu mezi Bohem Otcem a Synem. Árius rozvíjel svou osobní koncepci víry: Bůh je nestvořený a nezplozený (charakteristické znaky božství). Božský Syn nemůže být pravým Bohem, protože byl zplozen – Syn je něco jiného než Bůh. Božský Logos je prvním stvořením po Bohu - Árius ho nazývá „První vznešené stvoření“.Arius tedy Syna nepovažovat za Boha, ale za výjimečné a ojedinělé stvoření. Syn, Boží Slovo, byl totiž jako jediný přímo stvořen Otcem. Nemůže být Bohem, protože byl zplozen a je tedy jiný než Bůh, v žádném případě s ním nemá stejnou podstatu (homoousios) a existuje čas, kdy Syn nebyl – není souvěčný. Pro Aria je plození a tvoření synonymem. Ostatní stvořené skutečnosti Otec učinil skrze své Slovo, nejsou tedy stvořeny přímo jím.

Třetím stvořením je Duch sv., který je výtvorem Božského Logu. Duch sv. vstoupil do člověka Ježíše a zaujal v něm místo duše.

Dějiny konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Počátky tzv. ariánského sporu se tradičně datují k roku 318, kdy se rozvinula diskuse o povaze vztahu Otce a Syna mezi alexandrijským biskupem Alexandrem a Areiem. Podle zprávy církevního historika Sókrata, když Alexandros vykládal kněžím v Alexandrii svou nauku o vztahu monas a trias, Arius obvinil Alexandra ze sabellianismu. Tzv. koncil stovky biskupů, jenž Alexander svolal, Aria exkomunikoval.

V prvních letech sporu si Areios získal přízeň Eusebia z Níkomédeie, jednoho z vlivných biskupů ve východní polovině římské říše. Po exkomunikaci a vyhnání z Alexandrie Areios našel útočiště u Eusebia z Caesareje.

Po vítězství nad svým spoluvládcem Liciniem císař Kónstantinos I. usiloval o jednotu křesťanů v otázkách nauky. Roku 325 svolal koncil do maloasijského města Nikaie tzv. První nikajský koncil. Zde byla Ariova nauka znovu odmítnuta a označena za herezi.

Areios byl poslán do exilu. Od té doby až do své smrti Areios usiluje o rehabilitaci a přijetí do alexandrijské církve. Dostalo se mu podpory ze strany biskupa Eusebia z Nikomédie, ovšem přijetí do alexandrijské církve se nedočkal kvůli odporu biskupa Alexandra (zemřel 328) a po něm Athanasia (sv. Atanáš).

Roku 335 byl Areios císařským výnosem rehabilitován, podle některých dokonce vyjádřil svůj souhlas s tím, že podepíše Nikájské vyznání. Avšak dříve než byl v Konstantinopoli přijat zpět do společenství církve, náhle zemřel.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]