Nikaia

Nikaia ; Νίκαια
Poloha
Souřadnice	40°25′44″ s. š., 29°43′10″ v. d.
Stát	Turecko
	Nikaia
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikáj, též řecky Νίκαια Nikaia a latinsky Nicaea, je historické město v Anatolii v dávné Bithýnii a v dnešním Turecku, které je známo především jako místo konání historicky prvního ekumenického koncilu starověké křesťanské církve. Současné moderní město nese turecký název İznik a proslavilo se jako dřívější středisko fajánské keramiky. Ve městě žije asi 15 000 obyvatel.

Strategické umístění a poloha historické Nikáje

Město se nachází v úrodné pánvi východního konce jezera Askanion, na severu a na jihu je obklopeno horami. Západní hradba města je vybudována přímo u jezera a skýtá tak městu ochranu před dobytím z tohoto směru – zároveň město mohlo v případě ohrožení z tohoto jezera čerpat pitnou vodu a ryby. Jezero je zároveň dost velké, takže jej není možné jednoduše celé obklíčit. Zároveň také bylo město dostatečně veliké, takže útok na lodě na jezeře byl velmi ztížený.

Město je obklopeno ze všech stran pětikilometrovými hradbami vysokými asi 10 m, které jsou obehnány dvojím příkopem a jsou lemovány na různých místech stovkou věží. Jediný vstup do města poskytují tři brány na pevninských stranách města.

Dnes jsou hradby na mnoha místech proraženy kvůli ulicím, ale dosud mnoho z monumentálního starověkého díla zůstalo zachováno a je stále cílem turistů.

Dějiny města

Město založil kolem roku 310 př. n. l. makedonský vojevůdce Antigonos, který se po smrti Alexandra Velikého, jemuž sloužil jako velitel vojska, zmocnil většiny Malé Asie. Původně se město jmenovalo po něm – Antigoneia. Poté, co se města zmocnili v řadě další Alexandrovi generálové, přešlo nakonec město do rukou vládce Thrákie Lýsimacha (asi 355 př. n. l. – 281 př. n. l.), který město přejmenoval na počest své manželky Nikaje.

V Nikaji se narodil kolem roku 194 př. n. l. řecký astronom Hipparchos a kolem roku 240 řecký matematik a astronom Sporos.

Roku 325 svolal do tohoto města římský císař Konstrantin I. Veliký zasedání biskupů křesťanské církve, jež vešlo později ve známost jako první nikajský koncil s úkolem vyřešit tzv. christologický spor o původ Ježíše Krista. Tento koncil reálně založil obecné křesťanské společenství a také zformuloval vyznání víry, které se stalo základem, který přijímá naprostá většina křesťanů.

Císař Justinián I. postavil v polovině 6. století ve městě chrám Svaté Moudrosti (Hagia Sofia) po vzoru slavného chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli.

Roku 787 se ve městě sešel další církevní koncil, druhý nikajský, který svolala byzantská císařovna regentka Irena s cílem vyřešit otázku obrazoborectví. Pod jejím vlivem byl ikonoklasmus odsouzen jako hereze a byzantská církev se vrátila k uctívání obrazů.

Město roku 1080 dobyli Seldžukové, ale roku 1097 jej při první křížové výpravě získali získali křižáci a předali je byzantské říši. Po dobytí Konstantinopole roku 1204 čtvrtou křížovou výpravou odešlo mnoho významných osob z hlavního města byzantské říše do Malé Asie. Theodor I. Laskaris, zeť císaře Alexia III. Angela, který bojoval proti nadvládě latinů, se roku 1205 nechal v Nikaii prohlásil císařem Římanů (tak zněl titul byzantských císařů) a do Nikaie přesídlil také ortodoxní konstantinopolský patriarcha. Tak byla zachována kontinuita byzantského (římského) císařství. Takzvané nikájské císařství je tradičně označováno jako byzantský exilový stát, což není přesné, protože vzniklo na území, které dosud patřilo k byzantské říši, ale které křižáci nedobyli - nešlo tedy o exil. V této době došlo k velkému hospodářskému rozvoji města, v němž našlo útočiště i mnoho významných byzantských vzdělanců. Například v letech 1204 až 1217 tu žil historik Niketas Choniates, který sepsal dějiny byzantské říše v letech 1118 až 1206 a popsal dobytí Konstantinopole křižáky.

Roku 1261 se podařilo vojevůdci spolucísaře Michaela VIII. Palaiologa získat nazpět Konstantinopol a císařství bylo přeneseno nazpět. To vedlo k rychlému poklesu významu města, který vyvolal již roku 1262 povstání místních obyvatel.

Roku 1331 dobyli město osmanští Turci a přejmenovali ho na İznik.

V novějších dobách město proslulo jako středisko fajánské keramiky, avšak po přesunu její výroby do Istanbulu význam města zcela upadl.

Osobnosti

Cassius Dio (2.–3. století) – římský historik píšící řecky
Hipparchos (2. století) – řecký astronom, geograf a matematik
Georgios Pachyméres (1242–asi 1310) – byzantský spisovatel a historik
Niketas Choniates (po 1255–1217) vysoký byzantský úředník, historik

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikaia na Wikimedia Commons
Oficiální stránky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.