Nikájské císařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Římská říše
Βασιλεία Ῥωμαίων (el)
 Byzantská říše v době Angelovců 12041261 Byzantská říše v době Palaiologů 
geografie
Mapa
Nikájské císařství a další nástupnické státy Byzance (červená) po čtvrté křížové výpravě
obyvatelstvo
národnostní složení:
Helénové (Řekové, Romájové)
středověká řečtina
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Byzantská říše v době Angelovců Byzantská říše v době Angelovců
následující:
Byzantská říše v době Palaiologů Byzantská říše v době Palaiologů

Nikájské císařství, oficiálně Římská říše (řecky Βασιλεία Ῥωμαίων, Basileía Rhōmaíōn) byl nástupnický stát existující v letech 12041261 na západě Malé Asie a exilové císařství Byzantské (Římské) říše v Nikáji, kam přesídlil císařský dvůr z Konstantinopole po čtvrté křížové výpravě, která město dobyla.

Pojmenování a ideologie helénismu[editovat | editovat zdroj]

Římská říše připravená o své hlavní město (Nikájské císařství) byla současníky někdy označována jako „Hellas“ či „Hellenikon“. Jako „novou Helladu“ ji označil císař Theodoros II. a výraz „Říše Řeků“ (řecky Βασιλεία των Γραικών, Basileía ton Graikon) užíval patriarcha Germanos II. ve své oficiální korespondenci. Do Nikáje se z Byzance stáhlo řecké obyvatelstvo včetně konstantinopolského dvora, ale již předtím byla obývána převážně Řeky. To přimělo příslušníky byzantské elity včetně Theodora Laskarise pohlížet na říši s novým hlavním městem jinak. Theodoros setřel zbývající rozdíly mezi Římany (Romáji) a Řeky tím, že je sjednotil pod novým termínem Helénové.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky hradeb Nikáje

Císařství vzniklo poté, co byla Konstantinopol, hlavní město byzantské říše, a s ní i většina evropského území Byzance dobyta v roce 1204 čtvrtou křížovou výpravou. Hlavním městem byla Nikaia, důležité město v Anatolii nedaleko Marmarského moře. Území říše představovalo většinu toho, co Byzanci po 4. křížové výpravě zbylo – evropské území si mezi sebou rozdělili křižáci a většina ostrovů připadla Benátkám, které se na křížové výpravě podílely a které získáním tohoto území získaly velkou moc. Území kolem pobřeží Černého moře se odtrhlo jako Trapezuntské císařství a na západě Řecka se zformoval Epeirský despotát, takže Nikaii zbylo jen území západní Anatolie. Nikaiští císařové toužili obnovit Byzanc a v roce 1261 skutečně císař Michael VIII. Palaiologos z dynastie Palaiologů dobyl nazpět Konstantinopol. Dřívější největší a nejbohatší město Středomoří však bylo nenávratně poškozeno křižáckým rabováním a z velké části vysídleno, kvůli předchozímu exodu Řeků znechucených křižáckou nadvládou, kterou byla byzantská společnost morálně zdevastována. Byzantská říše, která předtím po několik staletí odrážela útoky svých asijských sousedů, byla strašlivě zmrzačena a byla už jen stínem své dřívější moci, slávy a bohatství. Další císařové z rodu Palaiologů neměli prostředky pro obnovu říše a ta tak postupně ztrácela své území ve prospěch Turků, až byla definitivně zničena v roce 1453.

Císaři[editovat | editovat zdroj]

Laskaridové
Palailogovci