Pád Konstantinopole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Další významy jsou uvedeny na stránce Obléhání Konstantinopole.
Dobytí Konstantinopole Osmanskými Turky
konflikt: Byzantsko-osmanské války
Francouzská miniatura z 15. století
Francouzská miniatura z 15. století
trvání: 2. duben29. květen 1453
místo: Konstantinopol (dnes Istanbul)
výsledek: zánik Byzantské říše
strany
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Osmanská říše
Coat of arms of the Serbian Despotate.svg Srbský despotát
Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg Byzantská říše
Flag of Genoa.svg Janovská republika
Flag of Most Serene Republic of Venice.svg Benátská republika
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg Sicilské království
CoA Pontifical States 02.svg Papežský stát
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg osmanští dezertéři
velitelé
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Mehmed II.
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Zagan Paša
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Sulejman Baltoghlu
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Hamza Bey
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Hasan z Ulubatu
Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg Konstantin XI.
Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg Loukas Notaras
Flag of Genoa.svg Giovanni Giustiniani
Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg Theophilos Palaiologos
CoA Pontifical States 02.svg kardinál Isidor
Flag of the Ottoman Empire.svg Orhan Çelebi

síla
dle posledních výzkumů a
osmanských archivů:
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg 50 000–80 000 mužů
  • z toho 5 000–10 000 janičářů
  • 70 děl (14 velkého
    a 56 menšího kalibru)
    70 lodí, 20 galér

Coat of arms of the Serbian Despotate.svg 1 500 jezdců

dobové odhady:
100 000–160 000 mužů
200 000–300 000
90–126 lodí

Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg asi 7 000–12 000 mužů,
Flag of Genoa.svg cca 700 mužů,
Flag of Most Serene Republic of Venice.svg cca 800 mužů,
CoA Pontifical States 02.svg cca 200 lučistníků
od kardinála Isidora,
5 000 Řeků,
2 000 mužů
původem z Janova či Benátek,
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg 600 osmanských přeběhlíků,
26 lodí,
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg několik málo lodí a
mužů neznámého počtu
ztráty
značné ztráty,
přesný počet neznámý
4 000 padlých vojáků a civilistů
30 000 odvedeno či zotročeno

Pád Konstantinopole do rukou Osmanských Turků, v nějž vyústilo obležení z roku 1453 (trvalo od 2. dubna do 29. května), představuje definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí ovládající Balkán a východní Středomoří. Bitva byla poměrně jednostrannou záležitostí.

Byzantská říše byla v této době již jen tragickým zbytkem kdysi mocného impéria a byzantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána. Hlavní příčinou (nebo spíš záminkou) ukončení příměří mezi Osmany a Byzancí a finálního útoku Turků na město, byl osmanský princ Orhan Çelebi sídlící tou dobou v Byzanci. Sultán Murad II. posílal každoročně 3 000 zlatých do Byzance pro vydržování svého panství v okolí Strumy, kterou ale fakticky spravoval Orhan. V roce 1440 byl Orhan jediným následníkem na osmanský trůn, avšak v roce 1451 po smrti Murada nastoupil na trůn místo něj Muradův syn Mehmed II. Když se pak byzantský císař Konstantin XI. připomněl dopisem Mehmedovi, že má pokračovat v placení příslušné sumy s tím, že Orhan jedním z dalších uchazečů o jeho trůn, Mehmed to pojal jako záminku k útoku na Konstantinopol.

V srpnu 1452 dokončili Turci výstavbu Rumelijské pevnosti, a to i přesto, že se ji Byzantinci pokoušeli několikrát sabotovat, či minimálně zdržet. Nová pevnost na dohled od Zlatého rohu byla jasným symbolem neodvratnosti ofenzívy a obléhání. Císař proto nařídil zavřít brány a připravit se na úder. Konstantin XI. si byl vědom závažnosti situace a hlavně faktu, že se již sama Byzanc, tvořící v podstatě jen samotná Konstantinopol a několik velmi vzdálených malých držav, sama neubrání. Císař se proto marně dožadoval pomoci ostatních křesťanských panovníků a nepomohlo mu, ani že přistoupil na formální obnovení jednoty pravoslaví s Římem (tzv. Florenskou unii). Tvrdil, že jako v dobách silné Byzance, kdy se podařilo Araby zatlačit s pomocí křížových výprav, by nyní podobná akce dokázala zastavit mnohem agresivnější Turky. Celkem připlulo z italských středomořských států jen několik galér a oddíl žoldnéřů pod vedením slavného janovského kapitána Giustinianiho. Giustinianiho 700 mužů představovalo velice cennou pomoc, ale sami o sobě nemohli stačit. Také Orhan se dobrovolně účastnil obrany města, spolu s tureckými přeběhlíky. Nechal postavit další hradby okolo moře; ty však turci také zbourali, když pronikli do města.

Vstup Mehmeda II. do Konstantinopole, Jean-Joseph Benjamin-Constant

Vzhledem k naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co byl Giustiniani raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo. Konstantin zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele. Giustinianiho odvezli jeho muži na poslední chvíli na jedné z galér, ale v červnu zemřel na následky zranění (patrně na sněť). Orhan se snažil utéct v převleku za řeckého mnicha, ale byl zajat a popraven.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]