Pád Konstantinopole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Další významy jsou uvedeny v článku Obléhání Konstantinopole.
Dobytí Konstantinopole Turky
Konflikt: Byzantsko-osmanské války
Francouzská miniatura z 15. století
Francouzská miniatura z 15. století
Trvání: 2. duben29. květen 1453
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Konstantinopol (dnes Istanbul)
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: zánik Byzantské říše
Změny území: {{{území}}}
Strany
Flag of Palaeologus Dynasty.svg Byzantská říše
Flag of Genoa.svg Janovská republika
Flag of Most Serene Republic of Venice.svg Benátská republika
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg Sicilské království
Flag of the Papal States (pre 1808).svg Papežský stát
Flag of the Ottoman Empire.svg osmanští přeběhlíci
Flag of Hungary (15th century, rectangular).svg Uherské království
Flag of the Ottoman Empire.svg Osmanská říše
Despot of Serbia.png Srbský despotát
Velitelé
Flag of Palaeologus Emperor.svg Konstantin XI.
Flag of Palaeologus Dynasty.svg Loukas Notaras
Flag of Genoa.svg Giovanni Giustiniani
Flag of Palaeologus Dynasty.svg Theophilos Palaiologos
Flag of the Ottoman Empire.svg Orhan Çelebi
Flag of the Ottoman Empire.svg Mehmed II.
Flag of the Ottoman Empire.svg Zagan Paša
Flag of the Ottoman Empire.svg Sulejman Baltoghlu
Flag of the Ottoman Empire.svg Mahmúd Paša
Brankovic small COA.jpg Đurađ Branković
Síla
Flag of Palaeologus Dynasty.svg asi 7 000–12 000 mužů,
Flag of Genoa.svg cca 700 mužů,
Flag of Most Serene Republic of Venice.svg cca 800 mužů,
Flag of the Papal States (pre 1808).svg cca 200 lučistníků
od kardinála Isidora,
5 000 Řeků,
2 000 mužů
původem z Janova či Benátek,
Flag of the Ottoman Empire.svg 600 osmanských přeběhlíků,
26 lodí,
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg několik málo lodí a
mužů neznámého počtu
dle posledních výzkumů a
osmanských archivů:
Flag of the Ottoman Empire.svg 50 000–80 000 mužů
  • z toho 5 000–10 000 janičářů
  • 70 děl (14 velkého
    a 56 menšího kalibru)
    70 lodí, 20 galér

Despot of Serbia.png 1 500 jezdců

dobové odhady:
100 000–160 000 mužů
200 000–300 000
90–126 lodí

Ztráty
4 000 padlých vojáků a civilistů
30 000 odvedeno či zotročeno
značné ztráty,
přesný počet neznámý
{{{poznámky}}}

Pád Konstantinopole do rukou osmanských Turků, v nějž vyústilo obležení z roku 1453 (trvalo od 2. dubna do 29. května), představuje definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí a ovládla Balkán a východní Středomoří.

Bitva byla poměrně jednostrannou záležitostí. Byzantská říše byla v této době již jen tragickým zbytkem kdysi mocného impéria a byzantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána.

V srpnu 1452 dokončili Turci výstavbu Rumelijské pevnosti, a to i přesto, že se ji Byzantinci pokoušeli několikrát sabotovat, či minimálně zdržet. Nová pevnost na dohled od Zlatého rohu byla jasným symbolem neodvratnosti ofenzivy a obléhání. Císař proto nařídil zavřít brány a připravit se na úder. Císař Konstantin XI. si byl vědom závažnosti situace a hlavně faktu, že se již sama Byzanc, tvořící v podstatě jen samotná Konstantinopol a několik velmi vzdálených malých držav, neubrání. Konstantin se proto marně dožadoval pomoci ostatních křesťanských panovníků a nepomohlo mu, ani že přistoupil na formální obnovení jednoty pravoslaví s Římem (tzv. Florenskou unii). Tvrdil, že jako v dobách silné Byzance, kdy se podařilo Araby zatlačit díky křížovým výpravám, by nyní podobná akce dokázala zastavit mnohem agresivnější Turky. Celkem připlulo z italských středomořských států jen několik galér a jednotka žoldnéřů pod vedením slavného janovského kapitána Giustinianiho. Giustinianiho 700 mužů představovalo velice cennou pomoc, ale sami o sobě nemohli stačit.

Vzhledem k naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co byl Giustiniani raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo. Císař Konstantinos zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele. Giustinianiho odvezli jeho muži na poslední chvíli na jedné z galér, ale v červnu zemřel na následky zranění (patrně na sněť).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]