Mínojská civilizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mínojská freska se třemi ženami
Hadí bohyně, Knóssos, 1650–1550 př. n. l.

Mínojská civilizace byla civilizace doby bronzové, která existovala na Krétě přibližně v období 2700 až 1450 př. n. l. Největšího hospodářského a kulturního rozkvětu dosáhla ve středním období mezi lety 2000–1600 př. n. l. Po roce 1450 př. n. l. došlo ke vpádu Achájů z řecké pevniny, kteří s sebou přinesli kulturu mykénské civilizace a mínojská civilizace tak zanikla.

Původ krétského obyvatelstva a kultury, pojmenované archeologem Arthurem Evansem po bájném králi Mínoovi, je neznámý. Společnost byla centrálně řízena vládci sídlícími v nákladných palácích obklopených městy (např. Knóssos, Malia, Faistos, Hagia Triada). Zde se shromažďovala a inventarizovala celá produkce z celého okolí a přerozdělovala se zpět obyvatelstvu. K tomu bylo z administrativních důvodů vyvinuto lineární písmo A, jehož jazyk je neznámý a nebylo nikdy rozluštěno. Jelikož Mínojci v době svého největšího rozkvětu ovládali hospodářsky i vojensky celé Středomoří, jejich paláce a města nebyla opevněna.

Ruiny paláce v Knóssu

Protože mínojský jazyk nebyl rozluštěn, dá se pouze odhadovat, jaké náboženské představy a rituály mínojská kultura měla. Soudí se, že v popředí kult uctívání mateřské telurické bohyně. Mezi rituály pravděpodobně patřily tance pod širým nebem a přeskakování přes hřbet býka.

Zánik mínojské kultury byl pravděpodobně způsoben vpádem Achájů z pevninského Řecka. Roku 1425 př. n. l. byl zničen palác v Knóssu, pravděpodobně přírodní katastrofou. Později byly zničeny i ostatní velké paláce v Malii a Faistu. Jako poslední zpustl palác Kató Zakros.

Dějiny a členění[editovat | editovat zdroj]

Arthur Evans rozdělil historii mínojské civilizace na 3 období s třemi podstupni, jiní autoři později přidali dělení na předpalácové, staré palácové a novopalácové období:

  • Raně mínojské období (předpalácové období) 2700 až 1900 př. n. l., je charakterizované rozpadem rodového zřízení, specializací řemesel, rozšířením chovu dobytka, rozvojem mořeplavby, prvními doklady hieroglyfického písma, pečeťmi z kamene nebo slonoviny a keramikou buď charakterizovanou červenou nebo hnědou malbou na světlém podkladu nebo speciálně vypalovanou (vasiliská keramika)
    • Raně mínojské období I. – 2700 – 2500 př. n. l. je období po neolitu, tehdy se objevuje první malovaná keramika a prvé měděné nástroje.
    • Raně mínojské období II. – 2500 – okolo 2100 př. n. l. – charakteristické kamenné vázy, mramorové idoly, první glyptické práce a bronzové nástroje
    • Raně mínojské období III. – okolo roku 2100 – 1900 př. n. l.
  • Středominojské období I. a II. (staré palácové období) – 1900 – 1700 př. n. l. je období výstavby velkých paláců Faistu, Knossu, Malii (Chrýsolakos) a jiných, které skončilo zničením paláců zemětřesením. Je charakterizované vznikem měst, stále výrobou pečetí, výrobou kamenných váz, prvním použitím hrnčířského kruhu, keramikou s polychromní malbou (rostliny, zvířata a pod.) a tzv. kamarskou keramikou (tenkostěnná bohatě zdobená keramika z jihokrétské jeskyně) a nejstarším dokladem použití granulace v Evropě (zlatý lev z Kumasy).
  • Období nových paláců 1700 – 1425 př. n. l. – je charakterizované velkou stavební aktivitou a monumentálními malbami
    • Středně mínojské období III. – 1700 – 1550 př. n. l. , paláce byly nově postaveny komplexnější, stěny byly pokryté malbami a freskami, kresby na keramice znázorňovaly běžný život. Potom přišla další katastrofa – obrovský výbuch sopky na Théře (dnes Santorini) způsobil zemětřesení, které opět zničilo paláce (síla výbuchu sopky je odhadovaná na 2 400 megatun TNT[1])
    • Pozdně mínojské období I. a II. – 1550 – 1425 př. n. l., opětovná rekonstrukce paláců a výstavba nových, v umění se vyskytují přírodní náměty, přechod z hieroglyfického písma k lineárnímu (od středně mínojského období III. lineární písmo A, od pozdně mínojského období II. lineární písmo B, jehož rozšíření se spojuje také s posilujícím vlivem z řecké pevniny – Mykénci, Achájci) . Mezi roky 1450 až 1400 př. n. l. civilizace zmizela.
  • Pozdně mínojské období III. (popalácové období) – 1425 – 1170 př. n. l. – Kréta se už nikdy nevzpamatovala. Na Krétě se objevují charakteristické mykénské stavební a pohřební formy. Vznikala už jen malá sídla.

Okolo roku 1170 př. n. l. přicházeli na Krétu dórští kolonisté, kteří začali zakládat početné vesnice a místní obyvatelstvo před nimi utíkalo do hor a mimo Krétu.

Pozdně mínojské období (I.–III.) odpovídá v Mykénách období mykénské (pozdně helladské) civilizace (1600 – 1100 př. n. l.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minojská kultúra na slovenské Wikipedii.

  1. Jiří Svoboda. Jak to bylo s Atlantidou. Praha: NS Svoboda, 1998. 195 s. ISBN 80-205-0559-8. S. 42. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]