Ritus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oltář pro Tridentskou mši (či Mši Pavla VI. slouženou zády k lidem)

Ritus je náboženský termín z prostředí křesťanských církví, který označuje celek zvyklostí, liturgických předpisů, právních nařízení, apod. Pojem ritus se nejčastěji používá s ohledem na způsob sloužení bohoslužby. Tento pojem ale zahrnuje také liturgické, teologické, duchovní a právní dědictví, které je charakteristické pro jednotlivé církve a jimi užívanému ritu. Každá křesťanská církev se hlásí k určitému ritu, zároveň je ale možné, aby více církví užívalo jeden společný ritus; v takovém případě tyto církve sdílejí stejnou formu bohoslužby, avšak v teologických otázkách se mohou lišit.[p 1]

Rodiny ritů[editovat | editovat zdroj]

Oltář pro Mši Pavla VI., slouženou čelem k lidem

Každá křesťanská církev je charakterizována jedním ze šesti ritů, z nichž pět je tzv. východních, a jeden tzv. západní.

Východní[editovat | editovat zdroj]

  1. alexandrijský ritus
  2. arménský ritus
  3. byzantský ritus (= konstantinopolský)
  4. východosyrský ritus
  5. západosyrský ritus

Západní[editovat | editovat zdroj]

  1. římský ritus

Jednotlivé církve v rámci jednoho ritu se pak od sebe liší svým kulturním vnímáním daného ritu. Mezi rity příbuzné s římským (tj. rity západní) patří:

Rity a církve[editovat | editovat zdroj]

Oltář pro Božskou liturgii

Katolické církve ve spojení s Římem se hlásí k různým ritům. Existuje církev římskokatolická, která je římského ritu. Dále pak jsou na západě známé i ritus mozarabský a ambrosiánský. Z východních ritů jsou zde obsaženy snad všechny. Arménská katolická církev se hlásí např. k arménskému ritu, ruská, bulharská, rumunská, ukrajinská, ruténská apod. se hlásí k byzantskému ritu, syrsko-malankarská církev k ritu syrsko-antiochijskému atd.

Tím, že se např. ukrajinské církve pravoslavné i katolické hlásí ke stejnému ritu, používají podobnou liturgii, právní systém apod., a proto je někdy těžké je na první pohled od sebe odlišit. Množství katolických církví východních obřadů vzniklo oddělením od svých mateřských církví a jejich přidružením se k Římu. Tím neztratily ani svůj ritus, ani svou právní samostatnost (stále zůstávají církvemi sui iuris, jen uznávají jako nejvyšší autoritu papeže a vyznávají učení společné katolickým církvím ve spojení s Římem. Tím však dochází k situaci, že se na jednom území nachází několik (většinou dvě) církví stejného ritu, z nichž jedna uznává Řím za svou hlavu, druhá nikoli. To je případ především tzv. církví řeckokatolických, ale často i jiných východních církví.

Bohoslužby východních ritů[editovat | editovat zdroj]

Východní církve používají pro bohoslužbu termín Božská liturgie. Pravoslavné liturgie:

Orientální církve:

  • koptská liturgie sv. Basila [4]

Ve východních církvích existuje pět hlavních liturgických ritů (rituálů). Východní liturgie byla blíže lidu, díky upřednostňování lidových jazyků a využívání symbolů:

  1. byzantský ritus s liturgiemi:
    • sv. Basila
    • sv. Jana Zlatoústého
    • předposvěcených darů
  2. západosyrský neboli antiochejský ritus s liturgiemi:
    • sv. Jakuba
    • melchitskou
    • jakobitskou
    • maronitskou
  3. východosyrský neboli chaldejský s liturgiemi:
    • nestoriánskou
    • chaldejskou
    • syromalabarskou
  4. alexandrijský ritus s liturgiemi:
    • sv. Marka
    • koptskou (sv. Cyrila Alexandrijského, Řehoře z Nazianzu, sv. Basila)
    • etiopskou
  5. arménský ritus – vzešel z byzantského ritu, obsahuje prvky syrské a latinské liturgie[1]


Bohoslužby západního ritu[editovat | editovat zdroj]

Západní církev používá pro bohoslužbu termín Mše, resp. mše svatá.

Tuto západní klasickou liturgii (v různých malých obměnách) užívá více než polovina křesťanů. Jde o vnější projevy víry, označované jako obřady. Jedná se o sociální jednání smyslově dostupné, kde je důležitý i prostor a čas. Společnými prvky shromáždění církve jsou:

  • čtení z Bible a výklad (kázání, homilie)
  • modlitby: mohou být předem určené i improvizované, individuální, společné a formou mluvenou i zpívanou.
  • symbolické úkony: svátosti (např. křest, biřmování, eucharistie, manželství)
  • místo konání: především kostel (nebo chrám, svatyně), kde jsou viditelně uspořádána místa pro jednotlivé činnosti a osobu vedoucí obřad[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Srovnání z pohledu CCEO (Kodexu kánonů východních cíkrví) kán. 28

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rite na anglické Wikipedii.

  1. Dalibor Papoušek, Pavel Aleš, „Ritus“, in: Helena Pavlicová a kol., Slovník Judaismus, Křesťanství, Islám, Praha: Mladá Fronta 1994, s. 274.
  2. Ivan O., Štampach, Přehled religionistiky, Praha: Portál 2008, s. 119-120.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]