Svátek Nanebevstoupení Páně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Svátek Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení (viz Velikonoce). Událost zaznamenávají Skutky apoštolů v 1. kapitole. V pravoslaví je svátek součástí cyklu dvanácti velkých svátků.

Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli (na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční). Svátkem jako takovým začíná devítidenní období (svatodušní novéna, myšleno 9 ,plných dní') před Letnicemi, tedy slavností Seslání Ducha svatého.

Víra křesťanů v Ježíšovo nanebevstoupení je dosvědčena již raně křesťanskými texty, např. u Polykarpa ze Smyrny, Justina a Ireneje z Lyonu. Tuto nauku obsahují též dvě nejvýznamnější vyznání víry, totiž Apoštolské vyznání a Nicejsko-konstantinopolské vyznání. Liturgie tohoto dne se zaměřuje především na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na zemi.

V mnoha zemích s křesťanskou tradicí (Rakousko, Německo, Španělsko aj.) je Nanebevstoupení Páně státním svátkem a dnem pracovního klidu (čtvrtek devět dní, resp.10, před Svatým Duchem).