Polykarp ze Smyrny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý
Polykarp ze Smyrny
apoštolský Otec
biskup, mučedník a ctihodný stařec
Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp (autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526)
Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp
(autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526)
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Rodné jménoΠολύκαρπος Σμύρνος (starořečtina)
Datum narození69
Místo narozeníSmyrna
Datum úmrtí23. února 155 (ve věku 85–86 let)
Místo úmrtíSmyrna
Příčina úmrtíupálení za živa
Povoláníteolog, kněz a spisovatel
Ovlivněnsv. Janem Evangelistou
Ovlivnilsv. Ireneje z Lyonu
Významné díloPolykarpův list Filipanům
Svatořečení
Kanonizaceod nepaměti
Svátek23. února; původně 26. ledna (tridentská mše); 8. března v koptské církvi
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev
Atributypastýřská hůl a palma, nosí na sobě pallium a v ruce drží knihu představující jeho List Filipanům
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Polykarp ze Smyrny (asi 6923. února 155/22. února 156 ve Smyrně, dnešní İzmir v Turecku) byl smyrnenský biskup a mučedník rané církve. Je počítán mezi apoštolské otce.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

sv. Polykarp

Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu "Proti herezím", Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii. Víme, že Polykarp napsal list Filipským,[1] Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také "Umučení Polykarpovo",[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.

Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz "Umučení Polykarpovo" (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“

Polykarp navštívil Řím, kde jednal s papežem Anicetem o datu slavení Velikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.

Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.

Svátek[editovat | editovat zdroj]

Sv. Polykarp je uctíván katolickou i pravoslavnou církví. Svátek sv. Polykarpa se v liturgii slaví 23. února.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spisy apoštolských otců, str. 145-154.
  2. Spisy apoštolských otců, str. 138-140.
  3. Spisy apoštolských otců, str. 155-172.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Polykarp. Sv. 20, str. 179
  • Spisy apoštolských otců (vyd. D. Drápal). Praha: Kalich 2004

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]