Epifanie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Dürer, Klanění tří králů, olej na plátně, 98×111 cm, 1504, Florencie, Galleria degli Uffizi
Požehnání na dveřích fary ve Lstiboři, okres Kolín

Epifanie řecky ἐπιφάνεια epi-faneia, zjev, zjevení) znamená zjevení, zejména záchranného božstva v jeho lesku a slávě nebo příchod panovníka, uctívaného jako božstvo, do měst své říše. V křesťanství termín Epifanie označuje zjevení Ježíše Krista jako božské osoby a také svátek Zjevení Páně.

Slavnost Zjevení Páně[editovat | editovat zdroj]

Slavnost Zjevení Páně, svátek Tří králů nebo též Epifanie (latinsky epiphania Domini) je křesťanský svátek, který připomíná sebesdělení či sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista. Svátek má svůj původ ve východní liturgické tradici a je v něm zahrnuta též oslavu křtu Ježíšova, klanění mudrců v Betlémě a první zázrak v Káně Galilejské. Svátek slaví církev 6. ledna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínku o tomto svátku lze nalézt už ve 3. století v 1. knize Strómateis sv. Klémenta Alexandrijského (Strom. I, 21, 45). Zmiňuje se o gnostické sektě basilidiánů, kteří 6. ledna slavili Kristův křest v Jordáně. Podle jejich chápání teprve křtem se zrodil Ježíš jako Boží syn. Órigenův výčet svátků (Contra Celsum VIII, 22) tento svátek neuvádí. První výslovná zmínka o církevním svátku pochází z roku 361 u Ammiana Marcellina. Východní církev ustanovila 6. leden jako den oslavy Ježíšova narození možná pod vlivem výše zmíněné oslavy gnostiků nebo jako protiváhu svátku, Který se slavil v Alexandrii. V noci z 5. na 6. ledna se slavilo zrození boha Eóna. Obřadně se nabírala a uchovávala voda z Nilu a též byla rozšířená pověra, že 6. ledna se některá vodní zřídla mění v prameny vína. Uvedené skutečnosti mohou vysvětlovat, proč východní křesťané začali 6. ledna záhy spojovat nejen s narozením Páně, ale i s jeho křtem a prvním zázrakem v Káně, kdy proměnil vodu ve víno. J 2, 7-10 (Kral, ČEP)

Ve 4. století došlo k vzájemnému převzetí svátku Kristova narození mezi Východem a Západem a jakémusi přeskupení oslavovaných událostí. Východní církev do té doby slavící 25. prosince příchod mudrců, převzala od západu datum slavení Kristova narození a přesunula ho z 6. ledna na 25. prosince. Slavení obou událostí spojila v jeden den. Západní církev převzala od Východu slavení příchodu mudrců, avšak stanovila jeho svátek na 6. leden a spojila ho se křtem Páně a Prvním zázrakem v Káně tedy Epifanií. Tři svatí králové především ve středoevropském prostoru začali silně vystupovat do popředí až po přenesení jejich údajných relikvií z Milána do Kolína nad Rýnem v roce 1164. Od té doby se svátek Tří králů stal synonymem pro Epifanii a v lidové zbožnosti začal být tento den chápán (liturgicky nesprávně) jako svátek svatých namísto svátku Páně.

Východní církve si podržela původní význam svátku důrazem na skutečnost, že Ježíš byl rozpoznán jako Mesiáš a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém křtu v řece Jordánu. Pro východní církev, která svátek označuje také jako svátek Teofanie (řecky θεοφάνεια theofaneia), je jedním z dvanácti velkých svátků liturgického roku.

Zvyklosti[editovat | editovat zdroj]

V západní církvi se v tento den žehná voda, kadidlo, předměty ze zlata a křída. V některých oblastech je zvykem žehnat příbytky – kropit požehnanou vodou, vykuřovat kadidlem a dveře označovat křídou a písmeny s třemi křížky (nejsou to tři plus) K † M † B † (příp. C † M † B †, nebo † C † M † B), za kterými následuje letopočet. Lidová zbožnost chápe tři písmena jako akronym pozdně legendárních jmen tří králů (Kašpara, Melichara a Baltazara). Spíše jde však o zkratky věty latinsky Christus mansionem benedicat („Kristus ať žehná (tento) příbytek“).

Ve východní církvi je zvykem před božskou liturgií provést tzv. žehnání vody, tj. pláže, přístavu, řeky, jezera apod.

V Irsku je tento den nazýván někdy též „malé Vánoce“, v Itálii se z názvu svátku vyvinulo jméno stařeny, která roznáší dětem vánoční dárky – Befana. Ve Španělsku, na Kubě a v některých latinskoamerických zemích se den nazývá El Día de los Reyes (den Králů) nebo Navidad de Negros (černošské Vánoce).

V Česku od roku 2000 navazuje Česká katolická charita na starou tradici tříkrálových koled pořádáním Tříkrálové sbírky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha : Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Slavnost Zjevení Páně, s. 141–144.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
Štědrý den Narození Páně Svátek sv. Štěpána Svátek sv. Jana Svátek Mláďátek Svaté rodiny Oktáv Narození Páně Zjevení Páně Křtu Páně
Český liturgický kalendář