Dušičky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o dni modliteb za zemřelé. O písni Daniela Landy pojednává článek Dušičky (píseň).
William-Adolphe Bouguereau: Den mrtvých (1859)

Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za duše v očistci. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po první světové válce.

Anglikánská církev slavení Dušiček zrušila, avšak někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná: Martinu Lutherovi se během života nepodařilo slavení památky v Sasku potlačit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Joža Uprka: Dušičky, 1897

Oslava Dušiček se odvíjí od slavnosti (svátku) Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain. Samhain byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do hadrů a malovali si obličeje.[1] Svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce podobný Halloween slavený večer 31. října. Historickým předchůdcem křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků.[2]

S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se zde prolínaly, se předpokládá, že svátek Samhain byl slaven i na území ČR.[3]

Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z Cluny, sv. Odilo († 1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici[4]. Z Cluny se slavení rozšířilo po všech benediktinských klášterech. V Římě se památka 2. listopadu začala slavit ve 13. století.[5] V 15. století v Aragonii začali v tento den dominikánští kněží slavit tři mše; tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 dovolil Benedikt XV. sloužit tři mše všem kněžím (jednu na úmysl papeže, jednu za duše v očistci, jednu za jiný úmysl).[6] V této době se na Dušičky pořádaly průvody na hřbitovy, zdobily se hroby atd.

Zvyky spojené s oslavou[editovat | editovat zdroj]

Lidové zvyky[editovat | editovat zdroj]

Jedna z řady českých lidových pověr byla, že v předvečer Dušiček vystupují duše z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto měli naplnit lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer se příbuzní nebo přátelé napili studeného mléka (nebo se jím postříkali), aby se tak duše ochladily.[7]

Na svátky se také pekly „kosti svatých“, bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu „chodit po rohlíkách“.[8] Pečivem „dušičkami“ se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Na území jihočeského Doudlebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky nebo všesvaté dušičky, toto pečivo bylo větší než jinde.[7]

Křesťanské zvyky[editovat | editovat zdroj]

Podle kardinála Vlka je památka zemřelých největším svátkem vedle Vánoc, který v Česku „slaví“ jak křesťané, tak i nevěřící a to vzpomínkou, ozdobením rodinných hrobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako o Velikonocích nebo při mši.[9]

Vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.[10] Na hřbitovech se proto konají v hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova nebo mše svaté. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí hroby svěcenou vodou.

Plnomocné odpustky[editovat | editovat zdroj]

Věřící římskokatolického vyznání slaví Dušičky jako Vzpomínku na všechny věrné zemřelé, tedy ty, kteří jejichž duše ještě nedosáhly nebe, ale jsou ve fázi „očišťování“. Pro tyto duše lze od 1. do 8. listopadu získat jeden plnomocný odpustek denně (běžně lze při splnění podmínek vyprosit odpustky částečné). Podmínky jsou:

1. listopadu od poledne do půlnoci lze návštěvu hřbitova nahradit modlitbami Otče náš a Věřím v Boha v kostele.[11][12]

Modlitba za duše[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s prosbami za zesnulé během Dušiček bývá zmiňována modlitba:[13][14][15]

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.

Květinový dar[editovat | editovat zdroj]

Pro mnoho věřících i nevěřících jsou Dušičky dobou k zamyšlení nejen nad smrtí: „…věřící lidé chodí na hroby, že pokládají na hroby květiny, rozsvěcují svíci, ale vysvětlení, zamyšlení nad tím „proč“, jsem tam bohužel nenašel. A lidé smysl těchto gest a znamení často neznají. Jinak by hroby nezavalovali množstvím zbytečně drahých umělých, papírových, voskových květin. Co tím vyjadřují? Je snad naše víra jen „papírová“, umělá? .“(kardinál Miloslav Vlk)[9]

Při výzdobě hrobů a vzpomínkových míst v zemích s křesťanskou tradicí bývají v tomto období použity umělé a sušené květiny aranžované ve formě smuteční vazby. Důvodem je chladno nebo mrazíky obvyklé v tomto období, které způsobí, že živé květiny často zčernají než je pozůstalí položí na hrob jako symbol vzpomínky nebo poděkování. Takové, vkusně aranžované květiny umělé nebo sušené, vydrží podstatně déle, což je i ekonomicky výhodné. V letech, kdy je teplo, pokládají věřící i ateisté na hroby řezané živé květiny, nebo chryzantémy v květináčích.

Jako květinový dar se dávají věnce, kytice, květinami vypichované misky, srdce, zřídka kříže aranžované z květin. Aranžmá, jeho cena, velikost, barva a styl se řídí vkusem a jinými možnostmi dárce, někdy, zejména u sociálně výše postavených a veřejných osob, společenskými zvyky a předpisy.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Zloději během Dušiček kradou věnce, kytice, svíčky, lucerny a další ozdoby hrobů a snaží se je zpeněžit.[16] Rovněž jsou častější vloupání do zaparkovaných automobilů návštěvníků hřbitova.[17] [18] Návštěvníci hřbitova mohou být okradeni o příruční zavazadla či peníze. Policie ČR proto radí zejména seniorům, aby nenavštěvovali opuštěná místa v době, kdy se již na hřbitovech a v jejich okolí ostatní lidé nepohybují. Policie rovněž žádá účastníky silničního provozu, s ohledem na vyšší počet nehod v této době, aby zejména v okolí pietních míst byli opatrní a ohleduplní.[16]

Statistika[editovat | editovat zdroj]

podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2013[19]

  • v období Dušiček uctí na hřbitově památku zesnulých více než polovina osob
  • jen deset procent ale navštíví hřbitov přesně v den svátku
  • více než čtvrtina osob, zejména z Prahy, si ale na své blízké zemřelé vzpomene bez návštěvy hřbitova
  • téměř devadesát procent osob nosí na hrob svíčky
  • více než polovina Čechů pokládá na hrob věnce
  • padesát procent kombinuje nakoupené ozdoby s vlastními výrobky
  • vlastnoručně vyráběná výzdoba je používána asi na deset procent hrobů
  • za sváteční dekorace je třetina osob ochotna zaplatit pouze 100 až 200 Kč, ale další třetina je ochotna zaplatit 200 až 500 korun na výzdobu hrobu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dušičky - čas symbolického prolínání světa živých a mrtvých [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné online. 
  2. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. Kapitola Duchovní představy, věrské zvyky a předkřesťanský kult. 
  3. Památka zesnulých, Dušičky, svátek Všech svatých [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné online. 
  4. Památka zesnulých
  5. New Catholic encyclopedia.. 2. vyd. Detroit: Thomson/Gale, 2003. 15 volumes s. Dostupné online. ISBN 0-7876-4004-2, ISBN 978-0-7876-4004-0. OCLC 50723247 S. 290-291. (anglicky) 
  6. SAUNDERS, William. All Saints and All Souls. www.catholiceducation.org [online]. Catholic Education Resource Center [cit. 2020-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  7. a b Dušičky a tradice aneb Svátky zemřelých II [online]. Český rozhlas [cit. 2014-10-16]. Dostupné online. 
  8. Alíkoviny Dušičky: pověry a zvyky [online]. [cit. 2014-10-16]. Dostupné online. 
  9. a b Miloslav kardinál Vlk: Úvaha dušičková; dostupné: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=304 (navštíveno 4. 11. 2008)
  10. Na "Dušičky" budou sloužit mše Duka i Halík, v Praze bohoslužby s hudebním programem [online]. Christnet [cit. 2014-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. 
  11. Odpustky pro zesnulé [online]. Katolík.cz [cit. 2014-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. SVOBODA, Pavel. Otázky a odpovědi. www.katolik.cz [online]. 18.1.2005 [cit. 2020-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. jarodic.cz
  14. ceske-tradice.cz
  15. říkačky, písničky a pranostiky. www.toulcuvdvur.cz [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  16. a b Památka zesnulých [online]. Policie ČR [cit. 2014-10-15]. Dostupné online. 
  17. Hřbitovy až do neděle hlídají strážníci, během Dušiček mají zloději žně
  18. Dušičky - Památku zesnulých uctí zloději krádeží
  19. Patří Dušičky do moderního Česka? Čtěte průzkum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Navrátilová, A. - Svátky Všech svatých a Dušiček v české lidové tradici. In: Světci v lidové tradici. Uherské Hradiště 1995, s. 207-216.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]