Mše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Mše (rozcestník).
Článek ze seriálu
Eucharistie

známá též jako
mše svatá“, „večeře Páně
nebo „svaté přijímání

Fractio-panis1.JPG
Souvislosti
Ježíš Kristus

Teologie
Nejsvětější svátost
Hostie
Tělo Kristovo
Proměňování
Reálná přítomnost
Transsubstanciace
Eucharistická adorace
Konsubstanciace

Významní teologové
Pavel · Augustinus
Joannes Chrysostomos ·
Tomáš Akvinský
Jakoubek ze Stříbra
Luther · Zwingli · Kalvín
Edward Schillebeeckx

Ostatní
Křesťanství
Monstrance
Božská liturgie
Svátost
První svaté přijímání
Viaticum

Mše, případně mše svatá je v katolické církvi označení pro slavení eucharistické oběti (nekrvavé zpřítomnění Kristovy výkupné oběti (smrti) na kříži, prostřednictvím proměny podstaty chleba-hostie v Tělo Kristovo a vína v Krev Kristovu, což znamená oddělení Krve od Těla tedy podle již původně židovské tradice smrt), jehož součástí je zvěstování Božího slova (čtení biblických textů) a přijímání eucharistie (dle katolické víry Těla a Krve Kristovy, pod proměněnými tzv. způsobami tedy hostii-Tělem a vínem-Krvi Krista ). Ve východních církvích pak mluvíme o božské liturgii, v evangelických církvích se zase vžil pojem bohoslužba.[zdroj?]

Katolická církev[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích římský ritus, Mše Pavla VI. a Tridentská mše.

Podle katolického chápání není slavení eucharistie pouhou připomínkou poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky, ale především nekrvavým zpřítomněním oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení (proto je někdy označována též jako mešní oběť).

Označení mše je zkomolením závěrečných slov mešní liturgie, kdy jáhen vysílá shromážděný lid slovy: „Ite, missa est,“ (latinsky doslova „Jděte, jste propuštění,“ ve smyslu bohoslužba skončila, popřípadě „Jděte, (jste) vysláni,“ v české liturgii překládáno jako „Jděte ve jménu Páně“). Vedle, dnes v římskokatolické církvi nejobvyklejšího liturgického obřadu někdy ne zcela správně nazývanéhoMše Pavla VI., zavedené po II. vatikánském koncilu, funguje jako mimořádná forma římského ritu ještě starší, tzv. tridentská mše, neboli gregoriánská, či mše sv. Pia V. (také ne úplně správně) podle tzv.typického vydání misálu Jana XXIII. Mimo to existují i další zvláštní starobylé způsoby liturgie, užívané buď místně či některými řády. Jedná se např. o mše v ambrosiánském, mozarabském nebo dominikánském ritu. Jedná se vždy však jen o různé historicky podmíněné způsoby (formy) slavení téhož, tedy mše svaté, viz výše, které nemají, jsou li slouženy podle předpisů a úmyslu církve žádný vliv na samu podstatu mešní oběti Kristovy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu