Bohoslužba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bohoslužba je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má často ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní.

Hinduismus[editovat | editovat zdroj]

Židovství[editovat | editovat zdroj]

V židovství je dnes bohoslužba chápána jako nástupce obětní bohoslužby praktikované v Chrámu před jeho zničením. Bohoslužba se liší podle dne, kdy se odehrává (je rozdíl mezi bohoslužbou pro všední dny v týdnu, pro šabat a pro jednotlivé svátky), jakož i podle části dne (ranní modlitba (šacharit), odpolední modlitba (mincha) a večerní modlitba (ma’ariv), popř. přídavná modlitba musaf). Pro bohoslužbu je zapotřebí, aby se sešlo deset dospělých mužů, tzv. minjan. V liberálním judaismu se do tohoto počtu započítávají i ženy.

Bohoslužba se skládá z modlitby Amida, čtení Šema, recitace žalmů a chvalozpěvu Kadiš. V pondělí, čtvrtek, o šabatu, svátcích a půstech se ráno čte ze svitku Tóry, na šabat a v postní dny i odpoledne.

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Liturgie a Eucharistie.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Již v novozákonních spisech lze najít zmínky o různých podobách bohoslužby, jak ji zachycují Skutky apoštolů a některé listy svatého Pavla. V celé patristické epoše pak nacházíme časté zmínky o křesťanské bohoslužbě, která je zde nazývána také liturgie. Svatý Justin Mučedník († 165) píše ve své První apologii, že bohoslužba se skládá ze čtení z Písma, kázání, přímluv a slavení večeře Páně. Podoba liturgie se lišila v závislosti na dané církevní obci, nechyběly při ní ani pohybové prvky (např. určitý druh procesí při římských stationes). Bohoslužebné knihy, např. sakramentáře, které se zachovaly z 5. a 6. století zachycují poměrně dobře, jak křesťanská bohoslužba ve starověku vypadala.

K zásadnímu zvratu dochází až v době protestantské reformace, kdy je v některých reformačních směrech dlouho trvající historický vývoj bohoslužby přerván a dochází k pokusům o návrat k původní podobě křesťanské bohoslužby. Pro římskokatolickou církev má pak v současnosti významný vliv liturgická reforma Druhého vatikánského koncilu.

Východní církev[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Božská liturgie a Pravoslaví.

Ve východních církvích je ústřední bohoslužbou božská liturgie, slavení eucharistie, které je ve vlastním smyslu považováno za jedinou pravou bohoslužbu.

Římskokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

V římskokatolické církvi se považuje za bohoslužbu slavení eucharistie (mše), slavení svátostí (např. křest, manželství, svěcení), bohoslužba slova, liturgie hodin, různé lidové pobožnosti, pohřeb a svěcení kostela a oltáře.

Luterství[editovat | editovat zdroj]

V luterství se za bohoslužbu považuje četba Bible, modlitba, kázání, zpěvy, vyznání hříchů a večeře Páně.

Reformované církve[editovat | editovat zdroj]

Základním prvkem bohoslužby reformovaných církví je kázání. Večeře Páně se velmi často slaví první neděli v měsíci a navíc při příležitosti církevních svátků, kterými jsou Vánoce, Velikonoce, Letnice. Často také při křestním shromáždění a přijímáním nových členů do církve. Liturgie je velmi jednoduchá a také značně variabilní. V poslední době je důraz kladen také na uctívání, což se děje prostřednictvím písní, tzv. chvál.

Svobodné církve[editovat | editovat zdroj]

Svobodné církve nemají žádnou ritualizovanou podobu bohoslužby. Bohoslužbu tvoří obvykle společná modlitba doprovázená písněmi a biblickými texty.

Islám[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]