Přeskočit na obsah

Mše svatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kardinál Vlk celebruje mši versus populum
Při mši slavené v tridentském ritu koná kněz úkony čelem oltáři (ad orientem).

Mše svatá, krátce jen mše (adjektivum: mešní) je v Římskokatolické církvi a katolických církvích z ní vzešlých běžné označení eucharistické bohoslužby (v Řeckokatolické církvi a pravoslaví se místo pojmu mše používá pojem božská liturgie, v evangelických a protestanských církvích pojmy bohoslužba, eucharistie a večeře Páně).[pozn. 1] Liturgické předpisy za normálních okolností nedovolují slavení mše na Velký pátek a během dne na Bílou sobotu (večerní mše na Bílou sobotu je již vigilie následující velikonoční slavnosti), v ostatní dny mají katoličtí kněží naopak povinnost mši vysluhovat.

Tradiční (tzv. tridentská) mše se skládá ze tří hlavních částí: části přípravné (neboli modliteb u stupňů oltáře), mše katechumenů, a mše věřících; nová mše se dělí na dvě části: bohoslužby slova, jejímž jádrem je předčítání biblických textů, a bohoslužby oběti, připomínající oběť, vzkříšení a stálou přítomnost Ježíše Krista. Podle katolického učení smí mešní oběť vysluhovat (celebrovat, předsedat) pouze biskup nebo kněz.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Označení mše je přejato ze závěrečných slov latinské liturgie římského ritu „Ite, missa est.“ (latinsky „Jděte, mše je skončena.“) – k čemu se vztahuje tato věta není zcela jisté, nejspíš ke shromáždění, ale i možná k posvěcenému chlebu a vínu, které se v raných dobách křesťanství posílaly k sousedním křesťanským společenstvím.[1]

Podle katolického chápání není slavení eucharistie pouhou připomínkou poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky, ale především nekrvavým zpřítomněním oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení. Proto je mše někdy označována též jako mešní oběť.

Jako mše se rovněž označuje hudební forma, která se vyvinula ve středověku jako muzikální ztvárnění některých částí mešní liturgie.

Verze mší

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Faktická přesnost této části článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Prosíme, neodstraňujte tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Katolické mše podle tzv. nového ritu (mše Pavla VI.) se dají dělit podle jazyka, v němž jsou slouženy (latinské a v národních jazycích), času (ranní/jitřní, večerní), důležitosti (slavná – missa solemnis, v neděli (den Páně) ranní, tzv. hrubá (hlavní), večerní), zvláštního zřetele (mše pro děti (dětská mše), studentská mše (pro studenty), mše za zemřelé (rekviem), votivní) nebo jinak (primiční mše; půlnoční mše; poutní mše; školní mše [pro určitou školu]). Vzhledem k tomu, že pojem mše se používá jen v katolické církvi, místo označení „ekumenická mše“ se používá výraz ekumenická bohoslužba. Na Velký pátek se nekonají mše, ale Velkopáteční obřady a první mší od Zeleného čtvrtka bývá až velikonoční vigilie (vigilie Vzkříšení) na Bílou sobotu večer (část velikonočního tridua, které však končí až nešporami v neděli Vzkříšení[2]). Ranní mariánské mše svaté s archaickými zpěvy konané v adventu se označují jako roráty.

Řádná a mimořádná forma mše

[editovat | editovat zdroj]

Vedle dnes v římskokatolické církvi nejobvyklejšího liturgického obřadu, někdy ne zcela správně nazývaného Mše Pavla VI., zavedeného po druhém vatikánském koncilu, existují i další liturgie. Jako mimořádná forma římského ritu se slouží starší, tzv. tridentská mše, zvaná mše sv. Pia V. Mimo to existují i další zvláštní starobylé způsoby liturgie, užívané buď místně či některými řády. Jedná se např. o mše v ambrosiánském, mozarabském, karmelitánském nebo dominikánském ritu.

Podoba mše se také liší podle příležitosti, kdy je sloužena. Zejména existuje zvláštní mše za zemřelé čili rekviem. V rámci mše je rovněž možno podle okolností konat další obřady, například poskytovat křest nebo uzavírat manželství.

Církevně-právní vymezení

[editovat | editovat zdroj]

V římskokatolické církvi kánon (c. 904) vyzývá kněze ke slavení mše každý den – Kněží, majíce na paměti, že v tajemství eucharistické oběti se neustále koná dílo vykoupení, ať často slaví mši svatou, dokonce se velmi doporučuje denní slavení, neboť ono i bez účasti věřících je úkon Kristův a církve, v jehož konání kněží naplňují svůj hlavní úkol.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Označení bohoslužba, eucharistie a večeře Páně se používají i v Římskokatolické církvi (s tím rozdílem, že eucharistií se typicky míní proměněná hostie (tělo Páně) a večeří Páně samotné svaté přijímání [jakožto část mše svaté]), na rozdíl od jiných církví se však pro celý obřad používá také (a zejména) výraz mše (svatá). Zároveň se ale jak bohoslužbou (jakožto obecnějším výrazem), tak eucharistií, resp. večeří Páně (pars pro toto) může myslet i celá mše.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2012. ISBN 978-80-7335-296-7.
  2. ↑ Velikonoční triduum [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mše_svatá&oldid=26289792“