Sekvence (liturgie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o sekvenci v křesťanské liturgii. O pojmu z hudební teorie pojednává článek sekvence (hudba).

Sekvence (latinsky sequentia) je v křesťanské liturgii recitovaný nebo zpívaný nebiblický text, který původně podkládal dlouhé melisma na poslední slabice aleluja zpívaného při mši kvůli lepšímu zapamatování melodie. Za prvního tvůrce sekvencí se považuje blahoslavený Notker Balbulus, jenž v letech 881887 vytvořil jejich sbírku nazvanou Liber hymnorum. Později se sekvence osamostatnily a koncem 12. století se staly písněmi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Celkem vzniklo kolem 5 000 sekvencí, někde měla svou vlastní sekvenci i každá neděle v liturgickém roce. Mimo Německo se sekvence zpívaly také ve Francii, v Anglii a v českých zemích. Po tridentském koncilu byly v roce 1570 sekvence zakázány s výjimkou těchto čtyř:

Roku 1727 byla navíc povolena ještě sekvence Stabat Mater dolorosa (Stála Matka bolestná) o památce Panny Marie Bolestné, od té doby často zhudebňovaná.

Současná situace[editovat | editovat zdroj]

Po Druhém vatikánském koncilu zůstaly v platnosti sekvence povolené Tridentským koncilem, spolu se sekvencí Stabat Mater, kromě sekvence Dies irae, která se již nadále neužívá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sequence (musical form) na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]