Poslední večeře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o události z Ježíšova života. O obraze od Leonarda da Vinciho pojednává článek Poslední večeře (da Vinci).
Poslední večeře (Katedrála v Meaux)
Fra Angelico, Poslední večeře (Florencie, 1440)
S. Ušakov, Poslední večeře (1685)

Poslední večeře znamená důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři, která je vylíčena v evangeliích, jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Tak vzniklo křesťanské slavení a svátost eucharistie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Poslední večeři popisují všechna synoptická evangelia[1][2][3]. Její průběh zhruba odpovídá židovské večeři pesach na památku vyvedení Izraele z Egypta[4]. Evangelia uvádějí její přípravu, rozdílení chleba a vína jako Ježíšova „těla a krve“ a zradu Jidáše Iškariotského, jednoho z učedníků. Podle Janova evangelia[5] začala tím, že Ježíš všem učedníkům umyl nohy, sama večeře se jen stručně zmiňuje bez rozdílení chleba a vína, a po večeři – podobně jako v Lukášově evangeliu – navazuje Ježíšova závěrečná promluva, modlitba a rozloučení.

Ustanovení eucharistie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Eucharistie a Večeře Páně.

Podle synoptických evangelií Ježíš při rozdělování chleba a vína mluvil o „nové smlouvě“ a o „své krvi“, která tuto smlouvu zpečeťuje a prolévá se na odpuštění hříchů. V Lukášově evangeliu na to navazuje příběh o učednících na cestě do Emaus[6], kde se s Ježíšem setkali při lámání chleba, a o pravidelném slavení večeře Páně píše Pavel z Tarsu v listu Korintským[7]. Slavení eucharistie (Večeře Páně) tak už v samém počátku křesťanství není jen připomínkou Poslední večeře, nýbrž také zpřítomněním Krista jako vykupitele. Tvoří patrně jádro nejstarší křesťanské bohoslužby a podle knihy Didaché se už ve 2. století konalo každou neděli.

Poslední večeře v umění[editovat | editovat zdroj]

Leonardo da Vinci, Poslední večeře (Miláno, 1497)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mt 26, 17–29 (Kral, ČEP)
  2. Mk 14, 17–26 (Kral, ČEP)
  3. L 22, 7–22 (Kral, ČEP)
  4. Ex 12, 2–11 (Kral, ČEP)
  5. J 13, 1–35 (Kral, ČEP)
  6. L 24, 13–35 (Kral, ČEP)
  7. 1Kor 11, 23 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Večeře Páně. Sv. 26, str. 486

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]