Synoptické evangelium
Jako synoptická evangelia se označují tři evangelia: Matoušovo, Markovo a Lukášovo, která vyprávějí příběh Ježíše Krista podobným způsobem. Liší se tak zřetelně od Janova evangelia, posledního ze svědectví o Ježíšově životě, smrti a zmrtvýchvstání v Novém zákoně.
Synopse
[editovat | editovat zdroj]

Termín synoptický pochází z řečtiny (συν syn = "s", „spolu“; οψις opsis = vidění) a znamená přibližně „přehledný“, „vzájemně porovnatelný“ (zastarale souzorný; synoptik – souzorce[1]). U těchto evangelií to znamená, že jsou si natolik podobná svou strukturou i obsahem, že je možné jejich texty položit vedle sebe a navzájem je porovnávat. Poslední, čtvrté evangelium (Janovo) je zcela odlišné, má jinou strukturu a obsahuje z velké části jiný materiál, proto je řazeno zvlášť mezi tzv. Janovy spisy.
Vztah evangelií
[editovat | editovat zdroj]Z podobnosti materiálu v synoptických evangeliích je zřejmé, že jejich autoři čerpali ze stejných nebo podobných pramenů, a že jsou na sobě navzájem závislí. Jejich filiaci, tedy vzájemný vztah (lidově řečeno „kdo od koho opisoval“) řeší synoptická otázka.
Zpravidla se předpokládá, že nejstarší je Markovo evangelium. Z něho pak patrně čerpal Matoušův i Lukášův text, které měly oba využít i předpokládanou sbírku Ježíšových výroků. Každé z obou mladších synoptických evangelií obsahují i další, odlišné pasáže a jejich autoři proto čerpali i z dalších zdrojů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze: František Šimáček, 1882. Str. 541. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d1bea0d2-62e2-408d-a7df-c2495b5602cf, 2. dubna 2025.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu synoptické evangelium na Wikimedia Commons