Synoptické evangelium
Jako synoptická evangelia se označují první tři evangelia Nového zákona, tj. Matoušovo, Markovo a Lukášovo. Slovo synoptický pochází z řečtiny (συν syn = "s", „spolu“; οψις opsis = vidění) a znamená přibližně „přehledný“, „porovnatelný“. U těchto evagelií to znamená, že jsou si natolik podobná svou strukturou i obsahem, že je možné jejich texty položit vedle sebe a navzájem je porovnávat. Poslední, čtvrté evangelium (Janovo) je zcela odlišné, má jinou strukturu a obsahuje z velké části jiný materiál, proto je řazeno zvlášť mezi tzv. Janovy spisy.
Z podobnosti materiálu v synoptických evangliích je zřejmé, že jejich autoři čerpali ze stejných nebo podobných pramenů a že jsou na sobě navzájem závislí. Jejich vzájemný vztah (lidově řečeno „kdo od koho opisoval“) řeší synoptická otázka.
