Jakub Spravedlivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakub Spravedlivý
Saint James the Just.jpg
Úmrtí 62
Jeruzalém
Příbuzní historický Ježíš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Spravedlivý, hebrejsky יַעֲקֹב הַצַּדִּיק (Ja‘akov ha-Cadik), řecky Ιακωβος Δικαιος (Jakóbos Dikajos), je v Novém zákoně jmenován „Jakub, bratr Páně[1], tedy bratr Ježíše Krista. V Novém zákoně se vyskytují i jiní Jakubové, se kterými je občas zaměňován, zejména se dvěma apoštoly Jakubem, synem Zebedeovým (Jakubem Starším, Větším) a Jakubem, synem Alfeovým (Jakub Mladší, Menší).

Jakub Spravedlivý byl v 1. století n. l. společně s apoštoly význačným představitelem vznikajícího mesiánského judaismu, vedl jednu z jeruzalémských synagóg (byl prvním jeruzalémským biskupem) a toto postavení v ní zastával až asi do roku 62, kdy byl na podnět velekněze Anana z Annášova rodu svržen z chrámové věže a ukamenován.[2][3] Přízvisko „Spravedlivý“ či též „Obdivuhodný“, řecky Ωβλιας (Óblias), získal na základě svého zbožného a nezištného způsobu života – od narození byl nazírem, v Chrámu často klečel na kolenou a prosil Pána za odpuštění pro lid [4]. Je považován za autora jednoho novozákonního spisu, jenž je znám jako list Jakubův.

Podle latinské verze Pseudo-Matoušova (apokryfního) evangelia (odstavec XLI) byl Jakub prvorozeným synem Josefa, jenž se mu narodil v prvním manželství [5]. Coby vdovec si pak Josef vzal za manželku Marii, jež mu porodila Ježíše, a Marie se tak stala Jakubovou macechou. Kromě Ježíše měl mít i bratry: Josefa, Šimona a Judu [6].

Naopak podle Eusebiových dějin (4. stol) je Jakub synem Marie Kleofášovy, sestry Ježíšovy matky, a Kleofáše, který podle Hegesippa byl bratrem pěstouna Pána Josefa. Měl tedy být dvojnásobně spřízněn s Ježíšem, s jeho oběma rodiči, a podle hebrejské terminologie bratrem ve smyslu "bratranec".[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ga 1, 19 (Kral, ČEP)
  2. Flavius Iosephus: Židovské starožitnosti.’, XX, 200
  3. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha : Kalich, 1956. S. 271.  
  4. MEYER, Marvin. Evangelium svatého Tomáše. Praha : VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-640-6. S. 90-91.  
  5. DUS, Jan A.; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 311.  
  6. Mt 13, 55 (Kral, ČEP)
  7. Eusebiovy církevní dějiny