Jakub Spravedlivý
| Svatý Jakub Spravedlivý | |
|---|---|
 | |
| apoštol a mučedník | |
| Narození | 1. století př. n. l. Herodovské království nebo Herodovská tetrarchie |
| Úmrtí | 62 n. l. Jeruzalém římská provincie Judea |
| Příčina úmrtí | svržení z výšky a následné kamenování / ubití k smrti kyjem (vražda, poprava) |
| Svátek | 23. říjen, 5. listopad a 3. květen |
| Rodiče | svatý Josef[1] |
| Vyznání | Křesťanství |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakub Spravedlivý (hebrejsky יַעֲקֹב הַצַּדִּיק, Ja‘akov ha-Cadik, řecky Ιακωβος Δικαιος, Jakóbos Dikajos) je v Novém zákoně jmenován „Jakub, bratr Páně“[2], tedy bratr Ježíše Krista. V Novém zákoně se vyskytují i jiní Jakubové, se kterými je občas zaměňován, zejména se dvěma apoštoly Jakubem, synem Zebedeovým (Jakubem Starším, Větším) a Jakubem, synem Alfeovým (Jakub Mladší, Menší).
Jakub Spravedlivý byl v 1. století n. l. společně s apoštoly význačným představitelem vznikajícího mesiánského judaismu, vedl jednu z jeruzalémských synagóg (byl prvním jeruzalémským biskupem) a toto postavení v ní zastával až asi do roku 62, kdy byl na podnět velekněze Anana z Annášova rodu svržen z chrámové věže a ukamenován.[3][4] Přízvisko „Spravedlivý“ či též „Obdivuhodný“, řecky Ωβλιας (Óblias), získal na základě svého zbožného a nezištného způsobu života – od narození byl nazírem, v Chrámu často klečel na kolenou a prosil Pána za odpuštění pro lid [5]. Je považován za autora jednoho novozákonního spisu, jenž je znám jako list Jakubův.
Podle latinské verze Pseudo-Matoušova (apokryfního) evangelia (odstavec XLI) byl Jakub prvorozeným synem Josefa, jenž se mu narodil v prvním manželství [6]. Coby vdovec si pak Josef vzal za manželku Marii, jež mu porodila Ježíše, a Marie se tak stala Jakubovou macechou. Kromě Ježíše měl mít i bratry: Josefa, Šimona a Judu [7].
Naopak podle Eusebiových dějin (sepsaných před 30. květnem 339 n. l., kdy Eusebios z Kaisareie zemřel) je Jakub synem svaté Marie Kleofášovy, sestry Ježíšovy matky, a Kleofáše, který podle Hegesippa byl bratrem pěstouna Páně svatého Josefa. Měl tedy být dvojnásobně spřízněn s Ježíšem, s jeho oběma rodiči, a podle hebrejské terminologie bratrem ve smyslu „bratranec“.[8]. V řečtině samotné, ve které jsou napsána evangelia a celý NZ, je sice pro pojmy bratranec a bratr užíváno odlišných výrazů, avšak v židovském prostředí, které transponovalo své hebrejské pojmy do řečtiny, se řeckým "bratr" (řec. αδελφός, odpovídající hebr. אָח) i přesto označovaly širší příbuzenské vztahy nebo rodová sounáležitost společenství vyvoleného izraelského lidu ("potomci Abrahama"), jak tento hebrejský úzus napovídá židovský překlad hebrejského textu Písma, tzv. Septuaginta (srov. např. Kniha Genesis 13, 8, kde Abraham svého synovce Lota označuje řeckým adelfos - "bratr"). V Novém zákoně je tedy Jakub sice nazýván "bratrem Páně", ale vzhledem k tomuto židovskému úzu transponování hebrejských pojmů do řečtiny a zároveň pro důležitost tohoto výrazu u Jakuba toto ukazuje na blízký příbuzenský vztah s Ježíšem, ale nikoliv nutně na vztah sourozenecký. Nikde v Novém zákoně totiž není vyjádření, že by kdokoliv z těchto "bratrů" byl synem Panny Marie nebo Josefa, jedině o samotném Ježíši, stejně jako pozdější tradice po celá staletí neznala žádného sourozence Ježíšova, což dokládá spor mezi Jeronýmem a Helvidiem, který se jako první na toto téma objevil až ve 4. století.
Odraz v české literatuře
[editovat | editovat zdroj]- Český filozof Jan Konfršt vydal v roce 2020 svůj román s názvem Poutník : prostorem a časem,[9] ve kterém autorovi netradičním způsobem převypráví životní příběh Ježíše z Nazareta a jeho staršího bratra Jakuba během jedné jediné noci nečekaný společník, David, se kterým se Jan v knize setká při jedné ze svých toulek v horách.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ Ga 1, 19 (Kral, ČEP)
- ↑ Flavius Iosephus: Židovské starožitnosti.’, XX, 200
- ↑ NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. S. 271.
- ↑ MEYER, Marvin. Evangelium svatého Tomáše. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-640-6. S. 90-91.
- ↑ DUS, Jan A.; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 311.
- ↑ Mt 13, 55 (Kral, ČEP)
- ↑ Eusebiovy církevní dějiny
- ↑ KONFRŠT, Jan. Poutník : prostorem a časem. 1. vyd. Příbram (tisk): nákladem autora, 2020. 415 s. ISBN 978-80-270-7465-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Spravedlivý na Wikimedia Commons
