Jidáš Iškariotský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Jidáš. Tento článek je o apoštolovi. O svátečním cukroví pojednává článek Jidáše.
Jidáš Iškariotský

Jidáš zrazuje Ježíše Krista polibkem. (Giotto di Bondone)
Úmrtí 1. století
Jeruzalém
Příčina úmrtí sebevražda oběšením
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jidáš Iškariotský, (hebrejsky יהודה איש־קריות, Jehuda iš Karijot, doslova Jehuda (muž) z Karijot) je biblická novozákonní postava. Šlo o jednoho z 12 původních apoštolů Ježíše Krista, který svého mistra zradil a umožnil jeho zatčení. V biblických textech je líčen jako záporná postava, poněkud jiný pohled mají gnostické apokryfy, z nichž nejznámější je Evangelium podle Jidáše.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno Jidáš odpovídá jménu Juda. Pro odlišení od Judy bratra Ježíše se používá přídomek Iškariotský. Kralická bible používá jméno Judas Iškariotský. V řeckém originálním textu zní jeho jméno Ἰούδας Ἰσκαριώτης.[1]

Existuje několik výkladů jeho původu. Nejrozšířenější vysvětlení jej vykládá jako „muž z Keriót“ hebrejsky iš Kariot, což je odkaz na jeho rodnou ves, ležící poblíž Hebronu a zmiňovanou dvakrát v bibli.[2][3] Kritiky tohoto výkladu je však poukazováno na to, že všichni Ježíšovi následovníci mají být z Galileje a Jidáš by jediný byl z Judeje. Jiní jej interpretují jako variaci výrazu „sikario“ jako by šlo o narážku na bojovníka, ozbrojeného dýkou, která se latinsky nazývá sica. A nakonec je tento přídomek pokládán za jednoduchý přepis hebrejsko-aramejského výrazu, který znamená: „Ten, který ho měl zradit“.

V křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Označení v evangeliích[editovat | editovat zdroj]

Označení „ten, který ho měl zradit“ se vyskytuje dvakrát v Janově evangeliu, tedy po Petrově vyznání víry[4] a potom během pomazání v Betánii.[5] Další pasáže naznačují, že zrada právě probíhala, když říkají „Ten, který ho chtěl zradit“ – během poslední večeře po oznámení zrady[6] a po Ježíšově uvěznění.[7][8] Naproti tomu seznamy Dvanácti apoštolů mluví o zradě jako o faktu, ke kterému již došlo: Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, tak jak to říká Marek[9], Matouš[10] a Lukáš[11] mají rovnocenné výrazy. V každém případě je opakovaně jmenován „jedním z Dvanácti“.[12][13][14] nebo „z počtu Dvanácti“.[15] Ježíš dokonce dvakrát, když mluví k apoštolům, právě o něm říká: „jeden z vás“.[16][17][18][19] A Petr o něm řekne, že „se počítal k nám a měl účast na této naší službě“.[20]

Teologické otázky[editovat | editovat zdroj]

V historii biblického výkladu se objevují různé vykladačské problémy:

Jak je možné, že si Ježíš vyvolil tohoto člověka? Ježíš věděl od počátku, že v Jidášově životě jsou nějaká nebezpečí, že může udělat nesprávná rozhodnutí.[zdroj?] Jidáš se staral o peníze (Jan 12, 6b; 13, 29a) a v Janově evangeliu je označen také za zloděje (Jan 12, 6a). Tajemství volby vyniká ještě více, když o něm Ježíš pronáší velmi přísný soud: „Běda tomu člověku, který Syna člověka zradí!“ (Mt 26, 24). Ještě hutnějším se pak stává tajemství jeho věčného údělu, dozvídáme-li se, že se v Jidáši hnulo svědomí a přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: „Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev“ (Mt 27, 3-4). I když se pak vzdálil, aby se šel oběsit (srv. Mt 27, 5).

Druhá otázka se týká jeho jednání: Proč Ježíše zradil? Tato otázka je předmětem různých hypotéz. Někteří poukazují na faktor jeho lačnosti po penězích, jiní zastávají vysvětlení mesiánské povahy: Jidáš byl prý zklamán tím, že Ježíš nezařadil do svého plánu politicko-vojenské osvobození své země. Evangelní texty však ve skutečnosti kladou důraz na další aspekt: Jan výslovně praví, že „ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil“ (Jan 13, 2); podobně píše Lukáš: „Tu vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškaritský, který byl z počtu Dvanácti“ (Lk 22, 3). Tímto způsobem jsou překročeny historické motivace a událost se vysvětluje na základě osobní odpovědnosti Jidáše, který podlehl pokušení Zlého. Jeho zrada zůstává v každém případě tajemstvím.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Stejně tajemnou zůstává i jeho postava, kolem které existuje mnoho smyšlenek a teorií. Nejextrémnější z nich postulují názor, že nikdy neexistoval a že do evangelijního příběhu byl zařazen z „dramaturgických“ důvodů (John Shelby Spong), případně jako pokus svést vinu za ukřižování Ježíše na židy v době, kdy raná církev už nepodnikala misii mezi vyznavači judaismu, a naopak se snažila usmířit si římskou moc (Pinchas Lapide). Nepřímým důkazem toho, že Jidáš je pozdějším dodatkem, je podle nich úplná nepřítomnost postavy Jidáše v nejstarších dokumentech Nového zákona (Pavlových listech sepsaných v letech 40–60 po Kr.). Naopak v evangeliích se Jidáš objevuje – čím mladší to které evangelium je, tím více podrobností o Jidášově zradě dodává.[21]

Postava Jidáše se ve středověké Evropě stala ztělesněním všech židů a příběh Jidášovy zrady se stal jedním ze zdrojů křesťanského antijudaismu. Právě z řad mnoha katolických a protestantských historiků (např. William Klassen) vzešel pokus přehodnotit Jidášovu postavu.[22]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://greekbible.com/index.php
  2. Joz 15, 25 (Kral, ČEP)
  3. Am 2, 2 (Kral, ČEP)
  4. Jan 6, 71 (Kral, ČEP)
  5. Jan 12, 4 (Kral, ČEP)
  6. Mt 26, 25 (Kral, ČEP)
  7. Mt 26, 46–48 (Kral, ČEP)
  8. Jan 18, 2–5 (Kral, ČEP)
  9. Mk 3, 19 (Kral, ČEP)
  10. Mt 10, 4 (Kral, ČEP)
  11. Lk 6, 16 (Kral, ČEP)
  12. Mt 26, 14–47 (Kral, ČEP)
  13. Mk 14, 10–20 (Kral, ČEP)
  14. Jan 6, 71 (Kral, ČEP)
  15. Lk 22, 3 (Kral, ČEP)
  16. Mt 26, 21 (Kral, ČEP)
  17. Mk 14, 18 (Kral, ČEP)
  18. Jan 6, 70 (Kral, ČEP)
  19. Jan 13, 71 (Kral, ČEP)
  20. Sk 1, 17 (Kral, ČEP)
  21. Jan Firgenland: Jidáš – příběh zrádce
  22. William Klassen: Judas – Betrayer or Friend of Jesus?

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]