Pavel z Tarsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Pavel
{{{název}}}
Apoštol pohanů; Apoštol národů
Narození o datu nepanuje shoda, dle Skutků v městě Tarsus
Úmrtí asi 67, Řím
Svátek 29. červen, 18. červenec; 21. únor; 25. leden (obrácení); 16. duben (přenesení hlavy); 6. červenec (první příchod do Říma); 1. září (znovunabytí zraku)
Pohřben Řím
Úřady Apoštol
Uctíván církvemi Všemi
Významné zasvěcené kostely Bazilika svatého Pavla Za hradbami v Římě
a další
Atributy kniha, meč, tři prameny
Patronem katolického tisku; dělnic; teologů a duchovních správců; města Londýna; tkalců; proti ušním nemocem; proti křečím; proti hadímu uštknutí; proti strachu; za déšť; za plodnost polí

Svatý Pavel z Tarsu, apoštol Pavel, hebrejsky Šaul (Saul), česky také Šavel, je jedna z nejdůležitějších biblických postav, o jeho osudech vypráví Nový zákon. Je řazen mezi apoštoly, přestože mezi původních dvanáct nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal, vyjma zázraku obrácení na cestě do Damašku. Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Proto je často považován za faktického zakladatele křesťanství. Podle tradice je autorem 14 listů Nového zákona, z nichž 7 se mu připisuje i dnes.

Život[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Jako o jiných biblických postavách máme o Pavlově životě jen zprávy z Nového zákona, a to dvojího druhu: jednak z Pavlových listů (zejména List Galatským), jednak z knihy Skutků. Jejich líčení se místy neshoduje, například spor s Petrem v Antiochii, který Pavel popisuje v Ga 2, 11 (Kral, ČEP), kniha Skutků vůbec nezmiňuje a otevření křesťanství pro pohany připisuje Petrovi (Sk 11, {{{3}}} ([[s:Bible kralická/Skutky#11:{{{3}}}|Kral]], ČEP); Sk 15, 7 (Kral, ČEP)). Většina badatelů proto pokládá zprávy Pavlových listů za spolehlivější. Od 2. století však už je u křesťanských autorů zmínek a zpráv o Pavlovi hodně, jak to odpovídá jeho významu pro rané křesťanství.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Saul se narodil do židovské rodiny[1] ve městě Tarsus[2] na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak ukazují jeho listy. Jako věrný Žid a farizej[3] studoval v Jeruzalémě u slavného rabína Gamaliela. Když ve svých listech cituje Starý zákon, cituje jej podle řeckého překladu (Septuaginta). Už roku 66 př. n. l. dostali všichni občané Tarsu římské občanství, které Pavlovi nejednou usnadnilo situaci (Sk 21, 39 (Kral, ČEP)), někdy mu dokonce i zachránilo život (Sk 22, 27 (Kral, ČEP)).

Obrácení na křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Caravaggio, Obrácení na cestě do Damašku, obraz v římském kostele S. Maria del Popolo

Když se první křesťané po ukamenování diakona Štěpána, u kterého byl Saul přítomen[4], rozprchli do Judska a Samaří, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Saul jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto hnutí. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule, proč mě pronásleduješ“.[5] Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, několik let žil v Damašku (kde se naučil řemeslu šití stanů?), posléze se připojil k misijním skupinám a začal kázat.

Misijní cesty[editovat | editovat zdroj]

Podle líčení knihy Skutků podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře, ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi, Tessaloniku do Athén a odtud přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři opět do Týru a Jeruzaléma. Rozdělení a uspořádání těchto cest je podle některých autorů teprve dílem autora knihy Skutků. V letech 50-52 žil Pavel patrně v Korintu, v letech 52-54 a v roce 56 v Efesu, snad roku 57 přišel do Jeruzaléma, kde byl zatčen. Dva roky byl vězněn v Cesareji a kolem roku 60 byl dopraven do Říma, kde žil dva roky v domácím vězení. Zda se mu podařilo navštívit dnešní Španělsko, jak chtěl, není známo.

Misijní cesty apoštola Pavla od cesty do Damašku v roce 33, kde přijal křesťanskou víru, až po zatčení v Jeruzalémě.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Podle staré tradice byl popraven v Římě – snad v místě Tre Fontane (ad Aquas Salvias) jižně od města, kde dnes stojí trapistický klášter s kostelem sv. Pavla - někdy mezi roky 64-67. Nejprve byl pohřben v katakombách u Via Appia, později pochován pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami - v sarkofágu umístěném pod papežským oltářem. Archeologický průzkum provedený v roce 2009 prokázal, že v (nepřístupném) sarkofágu je skutečně slavnostně pohřben muž z 1.-2. století.[6]

Listy Nového zákona[editovat | editovat zdroj]

Z listů (dopisů) obsažených v Novém zákoně mu tradice připisuje celkem 13, resp. 14:

Z těchto listů se za autenticky Pavlovy považuje obvykle sedm, a to Římanům, oba listy Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a Filemonovi. Nejstarší z nich, 1. Tesalonickým, vzniklý krátce po roce 50, je také nejstarší spis Nového zákona. Zbývající listy (označené "+") snad napsal někdo z jeho žáků.

Existují také argumenty, že Pavel je autorem všech knih Nového zákona, které nesou jeho jméno.[7]

Pavlovy listy odrážejí jeho učení a život jednotlivých společenství, které Pavel sám založil a o které se i nadále staral a udržoval s nimi kontakt formou dopisů. Obsahují konkrétní situace, povzbuzení a napomenutí jeho bratrům a sestrám. Jeho jednotlivé názory a teologická hlediska se stala základem křesťanského náboženství - například myšlenka, že člověk není ospravedlněn svými skutky, ale milostí. Pavel také vynaložil velké úsilí na obrácení Židů na novou víru, a i když nabádal k mírnosti, jeho listy obsahují řadu protižidovských útoků, včetně obvinění Židů ze smrti Ježíše Krista.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sk 22:28
  2. Sk 21:39
  3. Sk 23:6; Flp 3:5
  4. Skutky 7,58
  5. Skutky 9,4
  6. ŠVEC, Michael. V Římě byly nalezeny ostatky svatého Pavla. Novinky.cz [online]. 2009-06-28 [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.  (česky) 
  7. Robinson, John Arthur Thomas. Redating the New Testament, 1976, Wipf & Stock Publishers: ISBN 1-57910-527-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUKA, Dominik, Svatý Pavel, synagoga a církev: teologické úvahy nad židovsko - křesťanskými vztahy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1995
  • ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení, II, XXVIII, Praha 1996
  • GRANT, Michael, Židé v římském světě, III, 10, Praha 2003
  • JOHNSON, Paul, Dějiny křesťanství, Brno 1999
  • TRILLING, Wolfgang, Apoštol Pavel: misionář a teolog. Praha: Vyšehrad, 1994. ISBN 80-7021-130-X
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • BADIOU, Alain Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu, Praha: Svoboda Servis 2009. ISBN 978-80-86320-64-9
  • TICHÝ, Ladislav; OPATRNÝ, Dominik, et al. Apoštol Pavel a Písmo. 1. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2009. 222 s. Dostupné online. ISBN 978-80-244-2465-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu