Petr (apoštol)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Svatý Petr. Další významy jsou uvedeny v článku Svatý Petr (rozcestník).
Svatý
Petr
apoštol
(dle Římskokatolické církve 1. papež)

Svatý Petr od Petera Paula Rubense
Církev raně křesťanská církev
(uznáván všemi křesťanskými církvemi)
Pontifikát začal cca 30
Pontifikát skončil 64/67
Předchůdce Ježíš Kristus
Nástupce sv. Linus (2. papež)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady apoštol
hlava jeruzalémské obce
Osobní údaje
Rodné jméno Šimon
Země JudeaJudea Judea
Datum narození neznámé
Místo narození Betsaida
Izrael
Datum úmrtí 64/67
Místo úmrtí JudeaJudea Judea [pozn. 1]
Vexilloid of the Roman Empire.svg Řím [pozn. 2]
Pochován Bazilika svatého
Petra
[pozn. 3]
Národnost Izraelská
Rodiče Jan - Jonáš
Svatořečení
Svátek 29. června
Uctíván církvemi všechny křesťanské církve
Atributy klíče

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Šimon zvaný Petr byl jeden z dvanácti původních apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Římskokatolickou církví je považován za prvního papeže (cca 3064/67).

Život a legenda[editovat | editovat zdroj]

Podle biblických pramenů se Svatý Petr narodil v Betsaidě jako syn rybáře Jana nebo Jonáše a jeho rodné jméno bylo Šimon. Základní vzdělání získal v otcovském domě a synagogální škole. Oženil se a usadil se v Kafarnaum, vesnici u Genezaretského jezera, a se svým bratrem Ondřejem se živili rybářstvím. Podle legendy se jeho manželka jmenovala Perpetua a dcera Petronila. Když jednou se svým bratrem Ondřejem vrhal síť do vody, šel okolo Ježíš a vyzval oba rybáře, aby ho následovali. Bratři uposlechli a Šimon se od té chvíle stal nejvěrnějším Kristovým učedníkem.

Byl svědkem mnoha Ježíšových činů a zázraků. Například hned při návštěvě v jeho domě v Kafarnaum uzdravil Ježíš Petrovu tchyni. Ježíš mu při prvním setkání udělil přezdívku Kefa (Kefas), která se v originále překládá Petros, česky Petr.[1] Kefa znamená aramejsky kámen[2], případně skála, řecké Petros je mužského rodu, ženský rod Petra znamená skála, obdobně i v latině Petrus a petra. Známý biblický citát používá význam přezdívky ve slovní hříčce: Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.[3] Z tohoto citátu se také odvozuje, že si právě Petra Ježíš vyvolil, aby se stal prvním z dvanácti apoštolů, které vybral mezi svými učedníky, aby hlásali evangelium a konali zázraky.

Postava Petra má v sobě i cosi obecně lidského a nadčasového. Přestože byl prvním z vyvolených a přestože byl podle evangelií svědkem mnoha zázraků, neubránil se pochybnostem. Na Kristovu výzvu kráčel Petr po vlnách a málem utonul, protože zapochyboval. Když vojáci Krista zatkli, třikrát ze strachu prohlásil, že ho nezná, přesně tak, jak mu sám Kristus předpověděl („Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš“).

Po Kristově ukřižování[editovat | editovat zdroj]

Když se po seslání Ducha svatého apoštolové rozešli do světa, zůstal Petr po nějaký čas v Jeruzalémě. Byla mu dána moc uzdravovat nemocné. Prvním uzdraveným byl muž od narození chromý, který na chrámových schodech prosil o almužnu. Petr jej vzal za ruku a přikázal mu: „Vstaň a choď!“ V té chvíli byl muž zdráv, vešel do chrámu, děkoval Bohu a pro Petra to byl významný krok k získání autority představitele církve.

Po Kristově smrti a zmrtvýchvstání se skutečně ujal řízení tehdy ještě nepatrné skupiny věřících. Řídil volbu apoštola Matěje jako náhrady za zrádce Jidáše, vynesl rozsudek nad Ananiášem a Zafirou a zejména otevřel církev pro příslušníky nežidovských národů. Nechal pokřtít Kornelia bez obřízky a na prvním církevním sněmu v roce 50 v Jeruzalémě prosadil, že věřící nemusí dodržovat obřadní předpisy podle Mojžíšovy knihy Starého zákona.

Když judský král Herodes Agrippa viděl, jak v celé zemi roste počet Kristových stoupenců, začal je krutě pronásledovat. Také Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti. Petrovi se však podařilo z vězení uniknout – podle legendy se v noci před popravou v žaláři zjevil anděl, zázračně rozlomil Petrovy okovy a vyvedl ho na svobodu. Petr potom navštívil křesťanské komunity v Asii a posléze se vrátil do Jeruzaléma.

Pietro Perugino: Kristus předává Petrovi klíče od brány nebeské. Sixtinská kaple

Velmi úzce spolupracoval s apoštolem Pavlem. Pavel byl římským občanem, kázal proto Římanům a Petr jako Žid zase Židům a příslušníkům jiných národů. Židé neměli v Římě snadné postavení, i když Římané byli v otázkách náboženství velmi tolerantní. Považovali však všechny cizince a jinověrce za poněkud nedůvěryhodné.

Místo dalšího Petrova působení včetně jeho skonu jsou sporné. Předpokládá se, že až do smrti předsedal jeruzalémské obci v Jeruzalémě. Podle neověřené tradice raně křesťanského románu Akta Petrova měl Petr později odcestovat do Říma, kde byl nakonec zajat a odsouzen k smrti ukřižováním.

Z 18 na 19.července 64 vypukl v Římě velký požár. Trval téměř týden a zničil deset ze čtrnácti městských obvodů. Jak už je v takových případech obvyklé, hledal se viník a císař Nero jej nalezl v křesťanech. Bylo zahájeno široké pronásledování křesťanů. Mnoho jich bylo ukřižováno na břehu Tibery v Circus Gai et Neronis.

Věřící prosili Petra, aby se uchýlil do bezpečí. Podle legendy se vydal na cestu, aby unikl pronásledování. Sotva však vyšel z brány, spatřil proti sobě kráčet Krista. Zeptal se ho: „Quo vadis, Domine?“ (Pane, kam kráčíš?) Ježíš mu odpověděl, že jde do města, aby byl ukřižován podruhé. Petr se zastyděl a vrátil se.

Poté byl v Římě zajat a odsouzen k smrti ukřižováním. Protože se však nepovažoval za hodna zemřít stejným způsobem jako jeho Pán, požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Jeho následovníci ho v noci sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. O 30 let později tam Anaklét dal postavit malou kapli, ze které se stalo poutní místo. Později za vlády císaře Konstantina I. Velikého zde byla postavena Bazilika svatého Petra.

Petrovy listy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích První list Petrův a Druhý list Petrův.

Dva listy komunitám křesťanů v Asii jsou součástí Nového zákona. Ačkoliv je Petr uváděn jako odesilatel listů, někteří badatelé jeho autorství popírají a tvrdí, že listy jsou spíše dílem jeho následovníků[zdroj?]).

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Patron[editovat | editovat zdroj]

Svatý Petr od Albrechta Dürera

Sv. Petr je patronem papežů, církve, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, moštářů, motorkářů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchařů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků, zpovídajících se a panen, a měst Chartresu, Lovani, Leidenu, Peterboroughu, Petrohradu, Říma a Trevíru. Petr je i ochráncem proti hadímu uštknutí, proti krádeži a pomocníkem proti vzteklině, posedlosti, bolesti nohou. Jeho záštitou je dlouhověkost.

Svátky[editovat | editovat zdroj]

Svátek se podle občanského i církevního kalendáře slaví 29. června společně se svátkem svatého Pavla. V církevním kalendáři najdeme ještě další dny zasvěcené svatému Petru a to: 22. únor a 1. srpen.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Dva zkřížené klíče, obrácený kříž (byl ukřižován hlavou dolů), berla s třemi příčnými břevny (papežská), kniha (evangelium), kohout (jeho zapření Krista) a někdy i ryba nebo loď (symboly církve a křesťanství, ale i rybářství)

Apoštol Petr v mormonismu[editovat | editovat zdroj]

Podle mormonismu (amerického odvětví křesťanství) byl apoštol Petr předsedou kvóra 12 apoštolů a držel klíče Melchisedechova kněžství. Údajně se roku 1829 spolu s apoštolem Janem a Jakubem zjevil proroku Josephu Smithovi, aby mu předal klíče vyššího kněžství. Podle mormonské víry jde o základ Boží pravomoci, skrze níž mohl Joseph Smith založit ("znovuzřídit") Kristovu církev.

Podle mormonského chrámového obřadu Obdarování se Petr zjevil prvnímu člověku Adamovi a předal mu tokeny, znamení a hesla kněžství (více viz Obdarování).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Předpokládané místo Petrova skonu. Apoštol Petr do své smrti pravděpodobně předsedal jeruzalémské obci.
  2. Podle křesťanské legendy odcestoval apoštol Petr do Říma a tam podstoupil mučednickou smrt ukřižováním, ta se však zakládá na starokřesťanském románu Akta Petrova.
  3. Bazilika sv. Petra byla postavena na místě, kde podle tradice byl apoštol Petr pohřben po svém umučení a kde již v polovině 2. století stála tzv. „memoria“ (modlitební prostor kolem apoštolova hrobu), kam putovali křesťané.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan 1, 42 (Kral, ČEP)
  2. http://www.mfnames.com/mnames/p/origin-and-meaning-of-peter.htm
  3. Mt 16, 18 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]