Peklo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Peklo (rozcestník).
Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)

Peklo je místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest. Náboženství s lineárním pojetím historie líčí peklo jako věčné příkladem křesťanství a islám, zatímco náboženství s cyklickým pojetím času a reinkarnací líčí peklo jako přechodný stav mezi inkarnacemi, jako například v dharmických náboženstvích. Peklo je tradičně umístěno v podzemí (viz podsvětí). Jiným místem posmrtného života je nebe či ráj.

Další náboženství považují podsvětí za říši mrtvých obvykle umístěnou v podzemí, například Hádés nebo Šeol. Ve starověkých mytologiích existuje vstup do podsvětí ze světa živých (viz také brána do pekel) kam odcházely duše zemřelých. Peklo je součástí řady mytologií, náboženství a folkloru. Peklo je obýváno démony a dušemi zemřelých. Peklo je v náboženských představách včetně křesťanství a islámu popisováno jako jezero ohně a síry. V jiných tradicích je peklo naopak chladné.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Podsvětí.

Bible[editovat | editovat zdroj]

Podle Bible bylo peklo připraveno pro Satana a jeho anděly.

Starověká polyteistická náboženství[editovat | editovat zdroj]

Starověké Řecko a Řím[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tartaros.

V řecké mytologii je Tartaros (řecky Τάρταρος) je ponuré místo či propast, která leží v podstvětí, které je místem trestu. V dialogu Gorgias Platón píše že duše zemřelých jsou souzeny poté co překročí řeku mrtvých a ti kteří zasluhují trest jdou do Tartaru.[1] Římané je později převzali.

Monoteistická náboženství[editovat | editovat zdroj]

Židovství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Šeol.

Šeol je v hebrejské Bibli místo temnoty kam jdou duše zemřelých. Šeol je v řečtině překládán jako Hádés. V Novém zákoně je Hades podsvětí a jeho personifikace.[2] Raný judaismus neměl koncept pekla, přičemž pojetí posmrtného života bylo přijato v helenistickém období, zřejmě od sousedících helenistických náboženství. Příkladem je kniha Daniel. Daniel 12:2 říká „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“[3]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Podobenství o Lazarovi a boháčovi zobrazující boháče v pekle, který žádá Lazara a Abraháma o pomoc od Jamese Tissot
Podrobnější informace naleznete v článcích Křesťanské pojetí pekla a Očistec.

Křesťanská doktrína pekla vychází z Nového zákona. Slovo peklo se v řeckém Novém zákoně nevyskytuje, tři slova jsou použita: řecká slova Tartaros nebo Hades a hebrejské slovo Gehinnom. V Septuagintě a Novém zákoně překladatelé použily slovo Hádés na místě hebrejského Šeolu, avšak s židovským než řeckým pojetím. V židovském pojetí je Šeol jako v knize Kazatel[4] místo kde není žádná aktivita. Avšak od Augustina někteří křesťané věřily, že duše zemřelých odpočívají v pokoji, právě křesťané, nebo trpí v případě zavržených hříšníků od smrti až po vzkříšení.[5]

Hebrejský Starý zákon Septuaginta Řecký Nový zákon v Novém zákoně Vulgata KJV NIV
שְׁאוֹל (Sheol)[6] Ἅιδης (Haïdēs)[7] ᾌδης (Ádēs)[8] x10[9] infernus[10] Peklo Hades
גֵיא בֶן־הִנֹּם (Ge Hinom)[11] Εννομ (Ennom)[12] γέεννα (géenna)[13] x11[14] infernus Peklo Peklo
(N/A) (N/A) Ταρταρόω (Tartaróō)[15] x1 infernus Peklo Peklo

Římskokatolická církev definuje peklo jako stav konečného sebe-vyloučení ze společenství s Bohem a blaženými. Peklo je důsledek smrtelného hříchu bez pokání a bez přijetí Boží milosti a tak věčné oddělení od něho ze své vlastní vůle[16] v okamžiku smrti.[17]

Islám[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Džahannam.

V islámu džahannam (v arabštině: جهنم) je místem ohně a dalších utrpení zatracených.[18]

Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko

Východní náboženství[editovat | editovat zdroj]

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (buddhismus).

Naraka je peklo v buddhismu.

Hinduismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (hinduismus).

Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu.

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo také vystupuje v mnoha dílech moderní literatury.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Peklo v kultuře a Satan a ďábel v kultuře.

Folklór[editovat | editovat zdroj]

V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví „jdi mi k šípku“.[19] V evropském folklóru, včetně českých pohádek, jsou s peklem velmi často spojovány ohromné kotle, v nichž se hříšné duše vaří nebo pečou. S touto představou pracuje v Božské komedii i Dante Alighieri, ale nemá oporu v Bibli ani ve spisech církevních otců. V hinduistických textech se hovoří o pekelných kotlích, do nichž budou v Jamově říši uvrženi ti, kdo spáchali incest se svou sestrou nebo zabili vyslance.[20] Také na japonských a tibetských obrazech buddhistického pekla se nacházejí obrazy démonů vařících hříšníky v kotli. Snad nejstarší zmínky o podsvětních kotlích, v nichž mají být zničena zloba a nemoci, se objevují v chetitských zaklínadlech z 2. tisíciletí př. n. l.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hell na anglické Wikipedii.

  1. Plato, Gorgias, 523a-527e.
  2. Longenecker 2003, s. 189
  3. http://www.biblenet.cz/b/Dan/12 Daniel 12:2
  4. Kazatel 9:10 πάντα ὅσα ἂν εὕρῃ ἡ χείρ σου τοῦ ποιῆσαι ὡς ἡ δύναμίς σου ποίησον ὅτι οὐκ ἔστιν ποίημα καὶ λογισμὸς καὶ γνῶσις καὶ σοφία ἐν ᾅδῃ ὅπου σὺ πορεύῃ ἐκεῖ
  5. HOEKEMA, Anthony A. The Bible and the Future. Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans, 1994. S. 92. (anglicky) 
  6. Lexicon :: H7585 – shĕ'owl [online]. BLB Institute [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2015. (anglicky) 
  7. Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2012. (anglicky) 
  8. Šablona:LSJ
  9. Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. (anglicky) 
  10. Šablona:L&S
  11. גֵיא בֶן־הִנֹּם Hinnom Archivováno 6. 6. 2011 na Wayback Machine: Jer.19:6
  12. Lexicon :: Strong's H8612 – Topheth [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2017. (anglicky) 
  13. Šablona:LSJ
  14. Lexicon :: Strong's G1067 – geenna [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. (anglicky) 
  15. Šablona:LSJ
  16. Catechism of the Catholic Church, Article 1033
  17. Catechism of the Catholic Church, Article 1035
  18. Lange, Christian, editor. Locating Hell in Islamic Traditions. Brill, 2016. JSTOR, https://www.jstor.org/stable/10.1163/j.ctt1w8h1w3. chapter 1 p. 3
  19. VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 111. 
  20. Zbavitel, Dušan a kol.: Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986, s. 66
  21. Duchovní prameny života: Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 127

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]