Vladimír Vondráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Vladimír Vondráček (rozcestník).
Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.
Narození 23. února 1895
Praha
Úmrtí 10. května 1978 (ve věku 83 let)
Praha
Rodiče Ignác Vondráček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Vondráček (23. února 1895 Praha[1]10. května 1978, tamtéž) byl přední český psychiatr,psycholog, farmakolog a endokrinolog. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů české lékařské psychologie, psychofarmakologie, dietetiky a psychiatrické sexuologie. Kromě toho byl významným popularizátorem psychiatrie a souvisejících věd a zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Je autorem asi 225 studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Vondráček se narodil 23. února roku 1895 v Praze v rodině obchodníka s lahůdkami Václav Vondráčka (1849-1912) a jeho manželky (1872-1895). Matka mu zemřela, když mu bylo necelých 7 měsíců, otec v sedmnácti letech.[2] Vystudoval akademické gymnázium a následně medicínu, z níž promoval v roce 1919.[3][4]

Lékařská praxe[editovat | editovat zdroj]

Jako začínající lékař působil na interní klinice profesora Ladislava Syllaby, Ústavu pro choromyslné u profesora Antonína Heverocha, farmakologickém ústavu profesora Emanuela Formánka a v lázních Lubochňa a Tatranská Lomnica. V r. 1938 byl jmenován profesorem[zdroj?] a o rok později též docentem psychologie.[zdroj?] V roce 1946 se stal profesorem psychiatrie, v roce 1957 přednostou kliniky po Zdeňku Myslivečkovi. Zde se zasloužil o zřízení výzkumné laboratoře a působil tu až do své smrti.[3][4]

Profesor Vondráček proslul nejen jako významný lékař a vědec; byl také charismatickou postavou lékařské fakulty, vysoký muž s bradkou, známý svým suchým humorem. Své charakteristické vyjadřování uplatnil i ve svých odborných pracích, které jsou díky tomu srozumitelné, čtivé a přístupné i širší veřejnosti.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. ledna 1925 se oženil s Miladou Drahorádovou (1905-??).[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Fantastické a magické z hlediska psychiatrie[editovat | editovat zdroj]

Vondráčkova nejznámější odborná práce poprvé vyšla v roce 1968 (Státní zdravotnické nakladatelství), prozatím naposledy v r. 2003 (Columbus). Zatímco původní vydání bylo určeno spíše odborníkům, později se kniha stala oblíbenou také u široké veřejnosti. Spoluautorem se stal Vondráčkův dlouholetý přítel, právník, spisovatel, básník a cestovatel JUDr. František Holub (18941965).

Kniha podává výklad o různých záhadných a magických jevech, známých z historie, lidových vyprávění, pověstí či pohádek a dokládá, že jsou důsledkem duševních poruch, halucinací, iluzivních jevů a sugesce. Člověk s duševní poruchou často věří, že umí předpovídat budoucnost nebo číst myšlenky, že je prokletý nebo naopak vyvolený, že pochází z jiné planety nebo jiného času. Lidé s tělesným defektem se stali základem k vyprávěním o trpaslících, obrech, vlkodlacích. Z montážních představ vznikly příběhy o vodníkovi, kentaurech, upírovi. Důsledkem halucinací a sugesce jsou příběhy o strašidelných hradech, ďábelských zjeveních nebo oživlých mrtvých. Různé duševní poruchy a psychické jevy Vondráček ukazuje na příkladech z historie, z bájí a pohádek, ale také ze své bohaté psychiatrické praxe.

Paměti[editovat | editovat zdroj]

Vrchol Vondráčkovy literární tvorby představují třídílné memoáry, které nazval Lékař vzpomíná 1895–1920 (1973), Lékař dále vzpomíná 1920–1938 (1978) a Konec vzpomínání 1938–1945 (vyšlo posmrtně v r. 1988). Vzpomínky ukazují jednak jeho fenomenální paměť a dokreslují jeho životní osudy, jednak je v nich zachycena první polovina 20. století se všemi reáliemi. Autor v nich vyslovuje otevřeně množství soudů o lidech, které znal, zvláště ze svého povolání. Své memoáry ukončil v roce 1945, protože o následující době se tak otevřeně a kriticky za jeho života psát nemohlo.[4]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • O psychiatrii, psychiatrech a blázincích (1925)
  • Profesor Dr. Antonín Heveroch (1927)
  • Profesor Dr. E. Formánek, farmakolog (1929)
  • Profesor Dr. Ladislav Syl1aba (1931)
  • Farmakologie duše (1935)
  • Otravy (1935)
  • Čtení o zdraví a nemocech (sbírka fejetonů, 1941)
  • Hysterie (1944)
  • Afekt vzteku (1949)
  • O těle, duši a duševní hygieně (1949)
  • Vnímání (1949)
  • Klinická toxikologie (spoluautor Ota Riedl a kolektiv, 1958)
  • Hodnocení a jeho poruchy z hlediska psychiatrie (1964)
  • Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (spoluautor František Holub, 1968)
  • Lékařská psychologie (spoluautor Jan Dobiáš a kolektiv, 1969)
  • Lékař vzpomíná 1895–1920 (1. díl pamětí, 1973)
  • Lékař dále vzpomíná 1920–1938 (2. díl pamětí, 1978)
  • Konání a jeho poruchy (1982)
  • Konec vzpomínání 1938–1945 (3. díl pamětí, 1988)
  • Fantastické a magické vzpomínání (souborné vydání pamětí, 2014)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Panna Marie Sněžná, 1884-1896, snímek 262, Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku
  2. Soupis pražských obyvatel, Vondráček Vácslav
  3. a b VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Úvod. Bratislava : Columbus, 1993.  
  4. a b c d Profil Vladimíra Vondráčka na psychologických stránkách
  5. Matrika oddaných, sv. František, 1906-1926, snímek 308

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Úvod. Bratislava : Columbus, 1993.