Vladimír Vondráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o psychiatrovi. O malíři pojednává článek Vladimír Vondráček (malíř).
Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.
Narození 23. února 1895
Praha
Úmrtí 10. května 1978 (ve věku 83 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Vondráček (23. února 1895 Praha[1]10. května 1978, tamtéž) byl přední český psychiatr, psycholog, farmakolog a endokrinolog. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů české lékařské psychologie, psychofarmakologie, dietetiky a psychiatrické sexuologie. Kromě toho byl významným popularizátorem psychiatrie a souvisejících věd a zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Je autorem asi 225 studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Vondráček se narodil 23. února roku 1895 v Praze v rodině obchodníka s lahůdkami Václav Vondráčka (1849-1912) a jeho manželky (1872-1895). Matka mu zemřela, když mu bylo necelých 7 měsíců, otec v sedmnácti letech.[2] Vystudoval akademické gymnázium a následně medicínu, z níž promoval v roce 1919.[3][4]

Lékařská praxe[editovat | editovat zdroj]

Jako začínající lékař působil na interní klinice profesora Ladislava Syllaby, Ústavu pro choromyslné u profesora Antonína Heverocha, farmakologickém ústavu profesora Emanuela Formánka a v lázních Lubochňa a Tatranská Lomnica. V r. 1938 byl jmenován profesorem[zdroj?] a o rok později též docentem psychologie.[zdroj?] V roce 1946 se stal profesorem psychiatrie, v roce 1957 přednostou kliniky po Zdeňku Myslivečkovi. Zde se zasloužil o zřízení výzkumné laboratoře a působil tu až do své smrti.[3][4]

Profesor Vondráček proslul nejen jako významný lékař a vědec; byl také charismatickou postavou lékařské fakulty, vysoký muž s bradkou, známý svým suchým humorem. Své charakteristické vyjadřování uplatnil i ve svých odborných pracích, které jsou díky tomu srozumitelné, čtivé a přístupné i širší veřejnosti.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. ledna 1925 se oženil s Miladou Drahorádovou (1905-??).[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Fantastické a magické z hlediska psychiatrie[editovat | editovat zdroj]

Vondráčkova nejznámější odborná práce poprvé vyšla v roce 1968 (Státní zdravotnické nakladatelství), prozatím naposledy v r. 2003 (Columbus). Zatímco původní vydání bylo určeno spíše odborníkům, později se kniha stala oblíbenou také u široké veřejnosti. Spoluautorem se stal Vondráčkův dlouholetý přítel, právník, spisovatel, básník a cestovatel JUDr. František Holub (18941965).

Kniha podává výklad o různých záhadných a magických jevech, známých z historie, lidových vyprávění, pověstí či pohádek a dokládá, že jsou důsledkem duševních poruch, halucinací, iluzivních jevů a sugesce. Člověk s duševní poruchou často věří, že umí předpovídat budoucnost nebo číst myšlenky, že je prokletý nebo naopak vyvolený, že pochází z jiné planety nebo jiného času. Lidé s tělesným defektem se stali základem k vyprávěním o trpaslících, obrech, vlkodlacích. Z montážních představ vznikly příběhy o vodníkovi, kentaurech, upírovi. Důsledkem halucinací a sugesce jsou příběhy o strašidelných hradech, ďábelských zjeveních nebo oživlých mrtvých. Různé duševní poruchy a psychické jevy Vondráček ukazuje na příkladech z historie, z bájí a pohádek, ale také ze své bohaté psychiatrické praxe.

Paměti[editovat | editovat zdroj]

Vrchol Vondráčkovy literární tvorby představují třídílné memoáry, které nazval Lékař vzpomíná 1895–1920 (1973), Lékař dále vzpomíná 1920–1938 (1978) a Konec vzpomínání 1938–1945 (vyšlo posmrtně v r. 1988). Vzpomínky ukazují jednak jeho fenomenální paměť a dokreslují jeho životní osudy, jednak je v nich zachycena první polovina 20. století se všemi reáliemi. Autor v nich vyslovuje otevřeně množství soudů o lidech, které znal, zvláště ze svého povolání. Své memoáry ukončil v roce 1945, protože o následující době se tak otevřeně a kriticky za jeho života psát nemohlo.[4]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • O psychiatrii, psychiatrech a blázincích (1925)
  • Profesor Dr. Antonín Heveroch (1927)
  • Profesor Dr. E. Formánek, farmakolog (1929)
  • Profesor Dr. Ladislav Syl1aba (1931)
  • Farmakologie duše (1935)
  • Otravy (1935)
  • Čtení o zdraví a nemocech (sbírka fejetonů, 1941)
  • Hysterie (1944)
  • Afekt vzteku (1949)
  • O těle, duši a duševní hygieně (1949)
  • Vnímání (1949)
  • Klinická toxikologie (spoluautor Ota Riedl a kolektiv, 1958)
  • Hodnocení a jeho poruchy z hlediska psychiatrie (1964)
  • Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (spoluautor František Holub, 1968)
  • Lékařská psychologie (spoluautor Jan Dobiáš a kolektiv, 1969)
  • Lékař vzpomíná 1895–1920 (1. díl pamětí, 1973)
  • Lékař dále vzpomíná 1920–1938 (2. díl pamětí, 1978)
  • Konání a jeho poruchy (1982)
  • Konec vzpomínání 1938–1945 (3. díl pamětí, 1988)
  • Fantastické a magické vzpomínání (souborné vydání pamětí, 2014)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Panna Marie Sněžná, 1884-1896, snímek 262, Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku
  2. Soupis pražských obyvatel, Vondráček Vácslav
  3. a b VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Úvod. Bratislava: Columbus, 1993. 
  4. a b c d Profil Vladimíra Vondráčka na psychologických stránkách
  5. Matrika oddaných, sv. František, 1906-1926, snímek 308

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Úvod. Bratislava: Columbus, 1993.